Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: MF DNES

Veolia prohrála v Česku vleklý spor. Klondike skončil, míní aktivista

  • 254
Poměry na českém monopolním trhu s pitnou vodou se mohou v příštích letech výrazně proměnit. Impulzem pro to mohou být nejen vysoké zisky zahraničních společností, které ovládly velkou část tuzemských vodáren, ale i čerstvý verdikt Vrchního soudu v Olomouci. Ten zpochybnil způsob, jakým se firma Veolia před lety dostala k vodnímu byznysu na Zlínsku.

Olomoucký vrchní soud potvrdil, že způsob ovládnutí provozu vodovodů a kanalizací na Zlínsku Veolií v roce 2004 neproběhl v souladu se zákonem. Potvrdil tak původní rozsudek krajského soudu v ­Brně, který zrušil platnost valné hromady, jež před 12 lety umožnila vstup Veolie do zlínských vodovodů.

Brněnští soudci už tehdy uvedli, že chování aktérů bylo nemorální. Rozsudek vrchní soud zatím nezveřejnil, soud ve svém oznámení pouze uvedl, že rozsudek krajského soudu potvrdil.

Starosta: Ať vrátí dividendy

Složitý právní problém, který soudy zaměstnával přes deset let, má přitom poměrně jednoduchou zápletku.

Klíčová byla valná hromada Vodovodů a kanalizací Zlín v roce 2004. Zlín jako největší akcionář nechal výkon akcionářských práv České spořitelně, která podle soudu jednala ve shodě s advokátem Robertem Perglem, právníkem Veolie, a firmou, kterou později Veolia ovládla. V té době vládla ve Zlíně koalice ODS, ČSSD a lidovců.

Na této valné hromadě se dostali do představenstva firmy lidé, kteří postupně prosadili převod provozu sítě z VaK Zlín na jinou firmu vlastněnou Veolií. VaK Zlín tak byl jen majitelem sítě, ale provoz zajišťovala Veolia přes svoji firmu Moravská vodárenská. Několika obcím na Zlínsku se takový postup nelíbil a ­obrátily se na soud s žádostí o zneplatnění valné hromady.

Vyjádření společnosti VEOLIA

Společnost VEOLIA nebyla a není účastníkem tohoto ani obdobného řízení a ani neeviduje žádný dosud nevyřízený spor. Pokud je nám známo, v článku citovaní žalobci – města Otrokovice a Fryšták a „aktivista“ Novotný – nevedou v tuto chvíli žádné obdobné spory jinde v ČR, proto je nesmyslné, že by měla společnosti VEOLIA hrozit jakákoliv újma spočívající ve spirále soudních sporů. Tento spor představoval zcela mimořádnou a izolovanou kauzu. Společnost VAK Zlín je smluvním partnerem společnosti MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s., která je součástí koncernu VEOLIA, nicméně obě společnosti nejsou nijak majetkově ani personálně propojeny. Do dnešního dne také nedošlo ani jednou k situaci, že by byl ukončen předčasně jakýkoliv kontrakt VEOLIA spočívající v zásobování pitnou vodou a odvádění a čistění odpadních vod z důvodu nespokojenosti smluvního partnera se vzájemnou spoluprací.

„Rozhodnutí nás překvapilo. Než nám přijde jeho odůvodnění, ho ale nebudu komentovat,“ řekl ředitel Moravské vodárenské Martin Bernard, podle něhož je provozní model výhodný „pro obě strany“.

Veolia a s ní spřízněné firmy už dříve zpochybňovaly, že by verdikt mohl něco změnit. „Smlouvy o­ nájmu a provozování jsou různé, podle specifických podmínek. Ve většině případů vyhovují oběma stranám,“ říká František Barák, šéf sdružení oboru vodovodů a kanalizací Sovak.

„Je to pro nás zadostiučinění. Budeme teď muset najít řešení, které umožní to, abychom měli dostatek peněz na obnovu zastaralé infrastruktury. Nebude to ale o pomstě, nebude to likvidační pro nikoho,“ říká starosta Otrokovic Jaroslav Budek. Podle něj by mělo dojít k­tomu, že Veolia vrátí dividendy, které ze zlínské vody měla.

Francouzské odcházení?

Řada českých měst a obcí přenechala svoji infrastrukturu zahraničním firmám, aby se o ně staraly. Někde zastupitelé měst a ­obcí odolali, někde ne. A lišily se i způsoby převodu - některé obce se vodárenského majetku zbavily úplně, jiné ho jen pronajaly.

Postupem času se ukázalo, že voda rychle zdražuje a s tím výrazně rostou i zisky zahraničních majitelů. Z nich vytěžila nejvíc právě Veolia. Jen loni z desítky největších vodáren odtekly do zahraničí dvě miliardy korun. Zahraniční firmy namítají, že hospodaří efektivněji, nicméně jejich kritici argumentují, že i kdyby obecní vodárny byly méně schopné, část zisků by zůstala u nich a šla do investic namísto prudkého zdražování vody.

Dnes se přitom ukazuje, že tam, kde zůstala voda v ­obecních rukách, platí zákazníci méně.

Výdělky z vodáren se zvyšují, peníze ale mizí do zahraničí

Boj proti zahraničním firmám v ­oboru se stal hlavním tématem pro Radka Novotného, jenž založil server pravdaovode.cz a kterému zejména zahraniční vodárny nemohou přijít na jméno. „Je to klíčový precedens i z toho důvodu, že se teď už ví, jak celý systém běžel. Klondike pro Veolii skončil,“ říká Novotný.

S Veolií se už některé obce rozešly, mimo jiné i proto, že kvůli smlouvám s ní nemohly čerpat dotace. Příkladem je Plzeň. O rozchodu uvažují i na severu Čech, kde končí smlouva na provoz (více čtěte zde). Podle Hospodářských novin jedná o odkupu Pražských vodovodů a kanalizací od Veolie také Praha.