Dýcháme je, přijímáme je s potravou, jsou téměř všude. Název polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) je složitý, ale vyplatí se zapamatovat si ho. Vinou narůstající automobilové dopravy a nezdravého stravování jich totiž dostává člověk do těla stále více.
Jedním z největších českých odborníků na tyto látky je doktor Radim Šrám, vedoucí oddělení genetické ekotoxikologie Ústavu experimentální medicíny Akademie věd a Zdravotního ústavu Středočeského kraje.
* V našem testu jsme objevili PAU v rukojetích nářadí. Určitě to však není nejvýznamnější cesta těchto nebezpečných látek do organismu. Odkud se tam dostávají?
Hlavně z ovzduší a potravou, pořadí se v různých zemích liší. U nás má asi 70 procent na svědomí ovzduší, přičemž výrazně horší to mají kuřáci, kteří dostávají PAU přímo v koncentrované formě. Ale například v USA je většina příjmu z potravy, asi 80 procent.
| TEST RUKOJETÍ U NÁŘADÍ NAJDETE ZDE |
* Jak je to možné? To mají v Americe čistší vzduch a horší jídlo?
V podstatě ano. V USA je hodně rozšířená jiná úprava stravy - fastfoody, grilování, jedí hodně hamburgrů, karbanátků, brambůrků...
* Kdy si vlastně lidé škodlivých PAU všimli a začali je zkoumat?
Zhruba v padesátých letech minulého století, kdy se zjistilo, že jsou produktem nedokonalého spalování při kouření cigaret, později se pozornost zaměřila na jejich obsah ve výfukových plynech aut. Musím říci, že Česko věnuje této oblasti velkou péči. V Evropě jsme, jestli se nemýlím, jedinou zemí, kde probíhá dlouhodobé sledování už od roku 1993.
* Co konkrétně se sleduje?
Kvalita ovzduší. Ve spolupráci s americkými experty jsme před 13 lety zahájili takzvaný Program Teplice, v němž se analyzovalo, nakolik znečištění ovzduší působí nepříznivě na obyvatele severních Čech. Byly postaveny dvě monitorovací stanice, jedna právě v Teplicích, druhá pro srovnání v Prachaticích, a ty prováděly každodenní měření jemných vdechnutelných prachových částic a PAU. Od roku 2000 se podobné sledování provádí i v Praze, při vyústění Strahovského tunelu a v hydrometeorologickém ústavu v Libuši. Znečištěné ovzduší se sleduje i v jiných lokalitách, ale nikde tak často. Data z Teplic a Prachatic jsou velmi unikátní, protože ani v západní Evropě, o východní nemluvě, žádná taková k dispozici nejsou.
* Vyplynulo z měření něco nového? To, že je v severních Čechách horší životní prostředí, nikoho asi nepřekvapí.
Máme velmi zajímavé a unikátní údaje o nemocnosti dětí. Děti z Teplicka, tedy z oblasti s vysokými koncentracemi PAU, prostonají v roce více dní než děti z Prachaticka. PAU totiž nepříznivě ovlivňují počáteční fázi těhotenství a výsledkem je, že se rodí děti s nižší porodní vahou, z čehož později vyplývají různé funkční změny ovlivňující nemocnost lidí. A nejen v dětském, ale často až ve středním věku - kolem padesátky budou třeba častěji trpět chorobami srdce a cév.
* Data jsou velmi zajímavá věc, ale jejich využití druhá. Mají výsledky nějaké konkrétní dopady?
Jedním z výstupů byla už v polovině 90. let snaha vlády podporovat dotacemi změnu lokálního vytápění pevnými palivy v severních Čechách na ekologické topení zemním plynem. Ale jak rostou ceny plynu, lidé se vracejí z úsporných důvodů k topení v kotlích, kde spalují leccos -a na kvalitě ovzduší je to znát.
* Jak souvisí prach s PAU?
PAU se vážou na velmi jemné prachové částice, které se velmi pomalu usazují, takže stále poletují ve vzduchu i ve velké vzdálenosti od zdroje. Třeba koncentrace oxidu dusíku se snižují s růstem vzdálenosti od rušných cest, stejné je to u větších prachových částic; ale ty nejmenší, na které se právě vážou PAU, jsou všude. Naše měření ukazují, že v Praze jsme na tom všichni podobně, rozdíl mezi čistými a nejhoršími místy není větší než 20 procent.
* Když jsou PAU takové, s odpuštěním, svinstvo, jak je možné, že nejsou stanoveny žádné limity na jejich obsah ve vzduchu?
S normami je to složité: byly stanoveny tam, kde se dají hodnoty nějak ovlivnit a regulovat, třeba v pracovním prostředí. Stanovit normy pro městské ovdzuší je těžší, to by znamenalo regulovat vytápění i dopravu. Názory na to jsou různé. Teď se o tom hodně diskutuje v Evropském parlamentu, ale některé země rovnou říkají, že normy nebudou schopny splnit. A naopak, jinde s tím mají zjevně menší problém než třeba my. Například koncentrace nejškodlivějšího z PAU, benzoapyrenu, jsou v Praze čtyřikrát vyšší než v Londýně nebo v New Yorku.
* Jak je to možné?
Kromě spalování tuhých paliv v lokálních topeništích je to dáno i kvalitou aut. Průměrné stáří auta je u nás 14 let. Záleží na tom, v jakém stavu mají motory, jaké katalyzátory, jak jsou seřízené. K tomu se přidávají i meteorologické podmínky, odvětrávání města, Praha je z větší části uzavřená v kotlině. Pro ni je to opravdu významný problém. Je nutné konečně vybudovat obchvaty, hlavně pro nákladní auta.
