"Sony si zaslouží velký dík, její walkman pomohl vytvořit kulturu mladých lidí konce 20. století," prohlásil v souvislosti s výročím Alex Pell, jeden z expertů odborného časopisu Stuff.
Krabička o hmotnosti 400 gramů, ceně 33 tisíc jenů (dnešních zhruba 400 dolarů) a původně plánovaném prodeji pět tisíc kusů měsíčně pak během následujících let převálcovala trh.
Během dvou let Sony prodala 200 milionů walkmanů. Hluk nevnímající lidé chodící po městě či běhající po parku se sluchátky na uších se stali normálem.
Walkman z konce 70. let byl vystavěn na vynálezu kazety, kterou si už v roce 1963 nechala patentovat firma Phillips.
Na opačných koncích zeměkoule se pak rodila myšlenka "pohyblivého přehrávače".
Zatímco v Itálii žijící Andreas Pavel si svůj Stereobelt patentoval už v roce 1977 a k dohodě se Sony o placení licenčních poplatků dospěl nedávno, nezávisle na něm k myšlence walkmanu dospěl i triumvirát - čestný šéf Sony Masaro Ibuka, zakladatel firmy Akio Morita a technik Kozo Ohsone.
Právě díky těmto třem mužům a spoustě bezejmenných techniků pak mohla Sony uvést v roce 1979 na trh walkman.
Z obavy před tím, že se západní svět bude názvu walkman smát, však Sony poslala walkman do USA pod obchodním označením Sound-About a do Británie Stowaway.
Čtvrt století poté tyto názvy nikdo nezná, stejně jako nikdo nepoužívá označení Stereo Walky vymyšlené Toshibou, Stereo-To-Go Panasonicu nebo Escape, které "zaváděla" GE.
Výhradní právo na používání označení walkman má stále Sony. Od roku 1986 je termín walkman zahrnut v Oxford English Dictionary.
