Dokumenty, které k případu zveřejnila sama Světová banka, dokazují, že Wolfowitz měl ve svých krocích vůči Shaze Rizaové požehnání zvláštního výboru banky. Potvrzuje se tak, že kampaň proti němu je politickým úderem jeho protivníků s pomocí výběrových úniků informací do ochotně důvěřivého tisku, napsal list Wall Street Journal.
Minulý týden se v tisku objevily zprávy, že Wolfowitz před téměř dvěma roky bez souhlasu vedení banky povýšil svou přítelkyni, výrazně zvýšil její plat a nakonec jí zařídil místo na ministerstvu zahraničí USA, odkud v červnu 2005 přišel.
Některá média spolu s částí zaměstnanců banky pak na základě těchto informací začala vyzývat Wolfowitze k odstoupení. Wolfowitz však na konci týdne požádal vedení banky, aby zveřejnilo příslušné dokumenty. Ty ukazují něco zcela jiného, a podle WSJ dokonce
navozují dojem, jako by se někteří činitelé banky snažili na Wolfowitze nastražit hned od počátku léčku. Wolfowitz v neděli prohlásil, že z funkce dobrovolně neodejde; výkonná rada banky by měla jeho případ v dohledné době projednávat. - více zde
Wolfowitz o Rizaové rozhodovat nechtěl
Dokumenty potvrzují, že Wolfowitz žádal vedení banky, aby ho zprostilo rozhodování v záležitostech týkajících se jeho přítelkyně, a to ještě předtím, než podepsal svou smlouvu. Podle listu by tento krok celou věc v jakékoli racionální instituci vyřešil, ne tak ve Světové bance. Vedení banky, složené ze zástupců dárcovských zemí, se rozhodlo ustavit zvláštní etický výbor a ten dospěl k závěru, že setrvání Rizaové v bance by znamenalo "konflikt zájmů" a že Rizaová musí odejít.
Rizaová však byla na seznamu kandidátů povýšení, a etický výbor tak navrhl, aby byla za toto nezaviněné zaražení její kariéry kompenzována. Výbor v diskusním memorandu navrhoval povýšení nebo v rámci urovnání jejích nároků "ad hoc zvýšení platu". Předseda výboru Ad Melkert pak 27. července 2005 oficiálně Wolfowitzovi doporučil kompenzovat Rizaové narušení kariéry povýšením.
O 12 dní později pak Melkert Wolfowitzovi doporučil: "EC (etický výbor) nemůže činit přímá rozhodnutí ohledně situace zaměstnanců, Xavier (Coll, viceprezident pro lidské zdroje) by měl jednat podle vašich instrukcí."
Wolfowitz tak poslechl doporučení a instruoval Colla o podrobnostech nového místa a platu pro Rizaovou.
Nic z toho se ovšem v tisku neobjevilo a většina médií dokola tvrdí, že Wolfowitz "zařídil pro přítelkyni povýšení a zvýšení platu bez souhlasu vedení banky". Wolfowitz se sice omluvil za jakékoli chyby, které v této věci udělal, podle WSJ však jedinou skutečnou chybou byl jeho předpoklad, že jiní jednají v dobré víře.
Když se celý případ dostal minulý týden do tisku, uhnul každý jiný kromě Wolfowitze od své odpovědnosti. Zejména "zbaběle" se podle WSJ zachoval Melkert, nizozemský politik pracující nyní v OSN. Ten ještě v říjnu 2005 Wolfowitze písemně ujišťoval, že "výsledek (kroků v případu Rizaová) je v souladu se zjištěním výboru a jeho doporučením", takže "celou věc lze pokládat za uzavřenou". O měsíc později pak Melkert dokonce Wolfowitzovi za jeho kroky vůči Rizaové osobním dopisem poděkoval.
Když pak anonymní zaměstnanci banky začali počátkem roku 2006 rozesílat emaily s obviněními týkající se Rizaové, Melkert tato nařčení odmítl, protože "neobsahují žádné nové informace opravňující výbor k dalšímu přezkoumání". V nynější kampani však Melkert svou zásadní roli v aféře bagatelizoval.
Platí, protože bojuje proti korupci?
Wall Street Journal je přesvědčen, že celou aféru účelově před jarním zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky zorganizovali za pomoci spřízněných médií zaměstnanci banky nespokojení s Wolfowitzovým tažením za transparentnost a proti korupci. Činitelé banky totiž byli po desetiletí placeni nikoli za to, jak dalece omezí chudobu, ale za objem rozdělených úvěrů. Boj proti korupci je také nepohodlný pro celý globální "průmysl" pomoci chudým; pro tyto organizace je měřítkem rozvoje jen to, kolik peněz bohaté země přes ně přerozdělí chudým, a ne, jak to skutečně pomůže k vymanění lidí z chudoby, uvádí WSJ.
Za Wolfowitze se důrazně staví Bílý dům a podporují jej také africké a další chudé země. Podle WSJ jsou mezi jeho nepřáteli z řad členských zemí zejména Evropané, kteří podle listu usilují o to, aby získali post šéfa banky pro sebe.
Stejně cynický je podle listu i tisk, který Wolfowitze pošpinil selektivně zveřejňovanými informacemi a teď prohlašuje, že prezident musí odejít, protože jeho "věrohodnost" je poškozena. Celé toto fiasko by podle WSJ mohlo skončit ještě hůře, kdyby Wolfowitz pod tlakem vší té nečestnosti a zbabělosti skutečně rezignoval; Wolfowitz se nemá za co omlouvat, je naopak tím, kdo by si zasloužil omluvu, uzavírá list.
