Pekaři si stěžují: obchody po nás chtějí co nejnižší ceny, přitom prodávají dráž a zisk zůstává u nich. Ilustrační foto.

Pekaři si stěžují: obchody po nás chtějí co nejnižší ceny, přitom prodávají dráž a zisk zůstává u nich. Ilustrační foto. | foto: Lumír Schulz, MF DNES

Za dražší chleba nemohou pekaři, ale obchody

  • 249
Gumové rohlíky a chleba bez chuti, které však stojí čím dál víc peněz. To je častý obrázek nejen v tuzemských supermarketech, ale i v běžných obchodech. Čím to je? Pekaři mají jasno – jejich ceny tlačí obchodníci, hlavně velké řetězce, takovým způsobem dolů, že se pekárny snaží výrobu co nejvíce zlevnit.

O tom, že to dělají na vrub kvality, pekaři příliš slyšet nechtějí, připouštějí však, že pečou jiný chleba a rohlíky, než na jaké byli Češi zvyklí dříve.

"Klasický český chleba v podstatě už mizí," říká šéf Společenstva mlynářů a pekařů Jaroslav Chochole.

Podle šéfa Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů Stanislava Musila stojí výroba tradičního chleba více, což však odběratelé nejsou ochotni akceptovat a bazírují na podmínce "co nejnižší ceny".

Stoprocentní marže bez rizika
Poslední čísla statistiky ČSÚ, které pekárenské svazy sledují, dokládají, že pečivo je sice vůbec nejdražší v novodobé historii, ale pekaři z toho moc velký prospěch nemají. Za posledních šest let podražil kilogram chleba u pekaře v průměru jen o 2,50 koruny, zato v obchodě se cena vyšplhala o devět korun výš.

Rohlíky pekaři zdražili ve stejném období o padesátník, kdežto obchodníci až o korunu padesát. Marže v obchodech tedy rostou raketově – u chleba jde v průměru o 40 procent a u pečiva přes 60 procent.

U rohlíků nejsou výjimkou ani stoprocentní marže. Řetězce se k maržím buď nevyjadřují, anebo takové rozdíly cen odmítají a tvrdí, že jejich marže se pohybují mnohem níž, statistiku ale potvrzují. Vysvětlení pro takový rozdíl není tedy jasné.

"Pravda je, že se pekaři snaží zvednout ceny. Není možné to házet jenom na maloobchod," uvedl šéf Globusu Petr Vyhnálek.

Pekaři nicméně upozorňují, že jejich skutečné ceny jsou ještě nižší než ty ze statistik, tedy ty, které mají na faktuře. Obchodníkům totiž musí za dodávky pečiva platit ještě tzv. zalistovací poplatky, bonusy, regálné a na své náklady si také odvážejí neprodané zboží.

"Riziko obchodníka při prodeji je tedy nulové a ještě si bere stoprocentní marži," říká jeden z velkých pekařů, který chce zůstat v anonymitě, protože řetězcům sám dodává.

Někteří menší pekaři spolupráci s velkými obchody už ukončili, a pokud mají nějaké peníze, snaží se zařídit si vlastní obchod.

"Řetězcům už nedodáváme. Chtěly hodně nízké ceny, pak ještě čím dál vyšší desátky za prodané zboží a ještě si objednávaly nesmyslné množství, které nám pak vracely," vysvětlil liberecký pekař Jiří Bláha.

Řada pekáren však na vybranou nemá a také jim vyhovuje, že řetězcům prodají velké množství svých výrobků. A tak se snaží vejít do ceny úpravou pečiva.

Strouhanka a jiná mouka
Například hmotnost rohlíků se z původních 50 gramů snížila na nynějších 43 gramů a obsah tuku, který dodává rohlíkům křupavost, klesl na polovinu, z osmi na čtyři procenta.

Také u chleba došlo ke změně. Do Česka se například nedávno dovezly technologie na rozemílání starého chleba, který se pekárnám nepodaří prodat, a tato drť se pak přidává do těsta na další chléb. Podle pekařů jde do tzv. kvasu od deseti do 40 procent strouhanky.

Expert Vysoké školy chemicko-technologické Jiří Příhoda upozorňuje, že je to povolené, ale jen pokud jde o pečivo, jež neopustilo provozovnu.

"Pekaři běžně používají do těsta pečivo, které jim zbude. Pokud by použili pečivo vrácené z prodejny a přišli na to hygienici, dostali by pokutu," uvedl.

V chlebu, který se v tuzemsku vyznačoval určitou kombinací pšeničné a žitné mouky, je také čím dál méně žita. Jednak kvůli vyšší ceně, jednak kvůli změně technologie výroby kvasu.

Aby se ušetřilo a navíc pekaři mohli vyrobit opravdu jen takové množství chleba, jež po nich obchodníci chtějí, používá se dnes místo klasického osmnáct hodin vyráběného kvasu tzv. koncentrovaný. Těsto je rychle hotové, není potřeba tolik lidí a ani tolik žitné mouky.

Koncentrát navíc dodá chlebu i potřebné aroma, chuť i "správnou kyselost". Dříve byl poměr pšeničné a žitné mouky v konzumním chlebu asi 55 ku 45, dnes se podíl žitné mouky snížil asi na 20 procent.

"Zkoušelo se i jen deset procent žita, ale nebylo to k jídlu," řekl anonymně jeden z pekařů. "Dodávaný chléb ale není méně kvalitní. Splňuje všechny legislativní podmínky a je spotřebitelem žádán," upozornil však Musil.

, ,