"Naším společným cílem je pozvednout úroveň podnikání. Certifikáty tomu pomáhají," míní ředitel Okresní hospodářské komory v Olomouci Jaroslav Havelka.
O získání certifikátů jakosti ale zatím není příliš velký zájem.
"Získat certifikát a zrealizovat všechny podmínky je finančně náročnější. Firmy, pokud k jejich získání nejsou vyloženě tlačeny, s certifikáty zatím váhají," řekla Helena Křepelková, ředitelka firmy Associated Consultans, která podniky na získání certifikací připravuje. "Je to tak," přitakal Antonín Brychta z poradenské společnosti QES, "firmy si ještě neuvědomují, že při vstupu do unie na nás budou kladeny přísnější požadavky než na samotné členy."
Certifikát jakosti přijde menší firmu přibližně na dvě stě tisíc korun. Polovinu stojí příprava, druhou si vezme certifikační orgán. Záleží ale na tom, jak dlouho se na splnění podmínek pracuje, jak je firma technicky vybavená, jaké má zaměstnance. "Příprava trvá minimálně rok, někdy se ale může protáhnout na dva," uvedl Brychta.
Helena Křepelková soudí, že pro podniky je získání certifikátu buď věcí tvrdě legislativní, nebo prestižní.
"Získáním certifikace jsme sledovali dva cíle. Chtěli jsme zdůraznit všem pracovníkům společnosti kladný vztah k životnímu prostředí. Druhým důvodem byl vztah k investorům, kteří kladou stále větší důraz na ekologické a šetrné chování svých partnerů," řekl Richard Kovářík z kroměřížské firmy Manďák, která staví i v přerovské nemocnici.
Za kolébku norem je označována Velká Británie, která je zavedla v 60. letech, když se komponenty vyráběné v zemích třetího světa neshodovaly se součástkami z Ostrovů. Ani v tuzemsku nejsou normy novinkou; musely se dodržovat i před listopadem 1989. "V oboru zkušebnictví a tvorby norem se nemáme za co stydět," ujišťuje o kvalitě ředitelka Křepelková.
