Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme svědky největšího zbohatnutí v historii. Díky svobodě a nápadům

  18:16aktualizováno  18:16
Za posledních dvě stě let se průměrný reálný příjem lidí zdesetinásobil. Za zbohatnutím nestojí nic menšího než svoboda obyčejných lidí plnit si své sny o zlepšení života. Navzdory tomu se ale také zvětšuje propast mezi superbohatými a zbytkem světa. Vyplývá to z rozsáhlé analýzy amerického listu Wall Street Journal.
Ilustrační foto.

Ilustrační foto. | foto: PokerStars.cz

Před dvěma stoletími činil průměrný výdělek na člověka tři dolary denně (73 Kč). Dnes je to 33 dolarů (795 Kč). Této částky aktuálně dosahuje Brazílie, v USA tomu tak bylo ve 40. letech 20. století. Průměrný Američan dnes vydělává 130 dolarů denně (3130 Kč), nejvíc na světě. Číňan 20 dolarů (482 Kč) - přepočteno na paritu kupní síly, Ind 10 dolarů (241 Kč). Až na smutné výjimky zbohatla většina národů.

Celosvětově jsme za posledních dvě stě let podle profesorky ekonomie Deirdre N. McCloskeyové zbohatli v průměru desetkrát. Pro The Wall Street Journal uvedla, že obyvatelé zemí, které naplno přijaly tržní ekonomiku jako Japonsko, Švédsko nebo USA, dokonce třicetkrát.

A tato čísla neberou v úvahu, že se od roku 1800 radikálně zlepšila dostupnost zboží a služeb. Dnešní nářky nad stagnací reálných mezd ve vyspělých zemích jsou z historické perspektivy směšné. Stačí se jen podívat na přeplněné regály obchodů. Nebo si uvědomit, že i chudí lidé dnes mají přístup k nejmodernějším prostředkům komunikace a zábavy.

„Velké zbohatnutí“ posledních dvou století je v dějinách unikátní. Zdvojnásobení příjmu historie zná - během starověkého Řecka či Říma, čínské dynastie Song nebo Mughalské říše v Indii. Brzy ale lidé spadli zpátky na mizernou úroveň dnešního Afghánistánu - méně než tři dolary na den. Revoluční zlepšení životních podmínek o deset tisíc procent - pokud bereme v úvahu i dostupnost zdravotnictví, materiální zázemí apod. - se dosud nevidělo. Až dnes.

S vysvětlením přispěchají ideologie

Kdo nebo co za to může? Vysvětlení obvykle přinášejí různé ideologie. Levicoví ideologové počínaje Marxem tvrdí, že za to může vykořisťování. Kapitalisté po roce 1800 vzali dělníkům „nadhodnotu“ jejich práce a investovali ji do továren. Liberálové od Adama Smithe dál tvrdí, že trik spočívá v úsporách, připomíná Wall Street Journal.

Smithovu teorii v poslední době rozšířil nositel Nobelovy ceny za ekonomii Douglass North (a nyní ji jako svou doktrínu přejala Světová banka), který tvrdí, že opravdovým elixírem jsou instituce. Když dáte právníkům hezké obleky a paruky, vytvoří právní systém. Korupce vymizí a národ se nechá unášet akumulací kapitálu až k nejvyšším hodnotám bohatství.

Žádné z těchto vysvětlení ale nefunguje. Tím, co umožnilo světu zbohatnout, nebyl kapitál ukradený dělníkům nebo úspory, ani instituce. Byly to myšlenky, jak svět zlepšit.

„Rozhlédněte se doma kolem sebe a všimněte si, kolik nápadů se stalo od roku 1800 samozřejmostí: elektrická světla, centrální vytápění, strojem tkaný koberec, okna obřích rozměrů,“ vypočítává Wall Street Journal.

Nápad stačil. Jak jednou někdo vymyslel železnici, klimatizaci nebo moderní výzkumné středisko, získat prostředky na jejich uvedení k životu už bylo relativně snadné. Protože bylo zřejmé, že tyto nápady budou vydělávat.

Kdyby byla klíčem pouhá akumulace kapitálu nebo vláda práva, „Velké zbohatnutí“ by přišlo už v Mezopotámii dva tisíce let před naším letopočtem nebo v Římě sto let po Kristu nebo v Bagdádu v roce 800.

Do roku 1500 a ve spoustě ohledů až do roku 1700 byla technologicky nejpokrokovější zemí Čína. Stovky let před západními zeměmi Číňané vynalezli vodní zdymadla pro překonání terénních nerovností a vodní kanály byly delší než kdekoli v Evropě. Čínská zóna volného obchodu a tamní vláda práva byly daleko rozšířenější než ve fragmentované a rozhádané Evropě, rozdělené hranicemi a tyraniemi. Průmyslová revoluce a pozdější „Velké zbohatnutí“ přesto nepřišlo v Číně, ale v severozápadní Evropě.

Za vším vězí svoboda

Proč? Odpověď je jednoslovná: svoboda. Ukazuje se, že svobodní lidé jsou vynalézaví. Otroci, nevolníci, podřízené ženy, lidé zmražení v hierarchii panstva a byrokratů nejsou. Souhrou okolností se v evropské politice, nikoli však díky hlubokým evropským hodnotám, čím dál víc Evropanů stávalo svobodnými. Od luteránské reformace přes nizozemskou revoltu proti Španělsku po roce 1568 a nepokoje v Anglii v občanské válce ve 40. letech 17. století až po americkou a francouzskou revoluci, Evropané došli k poznání, že obyčejní lidé by měli být svobodní a pokusit se najít štěstí.

Dalším velkým výdobytkem, který se podařilo pomalu získávat, byla rovnost. Ne ekonomická, která by se na počet Jean-Jacquese Rousseaua a Thomase Pikettyho dala nazývat „francouzskou“. Ale takříkajíc „skotská“, na počest Davida Humea a Adama Smithe. Rovnost před zákonem a rovnost v sociální důstojnosti. Díky nim mohou lidé neohroženě usilovat o lepší život na vlastní účet. Jak řekl Adam Smith, každý člověk může sledovat své vlastní zájmy svou vlastní cestou na liberálním základě rovnosti, svobody a spravedlnosti.

Liberalismus byl novou myšlenkou. Anglický rovnostář Richard Rumbold prohlásil v roce 1685, když ho kat věšel na šibenici: „Jsem si jistý, že žádný člověk nebyl Bohem označen, aby vyčníval nad jinými; žádnému nedal sedlo ani boty a ostruhy, aby na něm jeli.“ V přihlížejícím davu by s ním tehdy souhlasilo jen pár lidí. O století později pokrokoví myslitelé jako Tom Paine a Mary Wollstonecraft vzali myšlenku za svou. O další dvě století později to udělal prakticky každý. A přišlo „Velké zbohatnutí“.

Všichni z takového vývoje ale nadšení nebyli. Liberální filozofové jako Voltaire a Benjamin Franklin v 18. století odvážně hájili svobodu obchodování. Ve 30. a 40. letech 19. století se začala inteligence, zpravidla synové buržoazních tatíků, povýšeně ušklíbat nad svobodami, které umožnily jejich předkům zbohatnout a díky kterým mohli oni sami zahálet. Brzy začali prosazovat intenzivní využívání státního monopolu násilí k dosažení té či oné utopie.

Například pravicoví intelektuálové se nostalgicky obraceli zpět ke středověku, kde nefungoval „sprostý“ obchod a kde vládly pachty a hierarchie. Tak konzervativní a romantické vidění dávných časů se dobře hodilo k povýšenecké pozici vládnoucí třídy.

Později v 19. století se pravice pod vlivem vědy chopila sociálního darwinismu a eugeniky, aby znehodnotila svobodu a důstojnost obyčejných lidí a povýšila národní zájem nad zájem bezvýznamného jednotlivce, když hájila kolonialismus, povinnou sterilizaci a očistnou sílu války.

Intelektuálové na levé straně myšlenkového spektra mezitím rozvinuli úzkoprsý názor, že nápady a myšlenky netáhnou. To, co určuje pokrok, bylo podle levičáků nezastavitelné plynutí historie občas popostrčené protesty, stávkami nebo revolucemi zlé buržoazie. Později během evropského socialismu a amerického progresivismu levice navrhovala porazit buržoazní monopoly ve výrobě masa, cukru a oceli. Tím, že je podrobí regulaci, syndikalismu (směr v dělnickém hnutí, který pokládá odborové organizace za nejvyšší formu organizace dělnické třídy, někdy ve spojení s anarchismem - pozn. red.) nebo centrálnímu plánování nebo kolektivizaci a všechny spojí v jeden monopol - stát.

Zatímco mezi inteligencí vířily všechny tyto myšlenky, obchodní buržoazie, opovrhovaná levicí, pravicí i mnoha lidmi myšlenkového středu, budovala „Velké zbohatnutí“ a moderní svět.

Zbohatnutí obrovsky vylepšilo naše životy. Ukázalo se, že jak sociální darwinismus, tak ekonomický marxismus byly pomýlené. Údajně druhořadé rasy, třídy a etnika dokázaly, že méněcenné nejsou. Vykořisťovaná pracující třída nepřišla na mizinu, naopak zbohatnula. Ukázalo se, že obyčejní muži a ženy nepotřebují být řízení shora. Že když je budete respektovat a necháte je na pokoji, umějí být ohromně kreativní.

Velké zbohatnutí je nejdůležitější světskou událostí od doby, kdy si člověk „ochočil“ pšenici a koně. Bylo, je a bude historicky podstatnější než vzestup a pád všech impérií nebo třídní boj ve všech dosud existujících společenstvích.

Británie nezbohatla ze svého impéria. Úspěch Ameriky nezávisel na otroctví. Moc nevedla k hojnosti a vykořisťování nebylo motorem bohatství. Opravdovým motorem byla šířící se ideologie klasického liberalismu.

Velké zbohatnutí znovu nastartovalo historii. A podle zmíněné profesorky McCloskeyové také ukončí chudobu. Zatím tomu ale tak není. Moderní svět totiž také přinesl obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými. A nůžky se rozevírají čím dál víc. Podle mezinárodní charitativní organizace Oxfam disponuje dvaašedesát nejbohatších miliardářů světa stejným majetkem jako chudší polovina světové populace (psali jsme zde).

Majetek se nerovnoměrně hromadí v rukou úzké skupiny výrazně bohatších lidí. Tento trend má přitom stoupající tendenci. Nejenom, že bohatší se stávají bohatšími, ale méně majetní jsou na tom hůře, než tomu bylo před pěti lety. Chudší polovina populace za toto období přišla o 41 procent hodnoty svého majetku. Na světě přitom přibylo 400 milionů lidí. Výsledkem je, že nejbohatší jedno procento nyní kontroluje stejný objem majetku jako zbytek planety, uzavírá list Wall Street Journal.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.