Rodina se dvěma dětmi zcela závislá na dávkách musí vyjít s deseti tisíci korunami měsíčně. Když jeden z rodičů pracuje za průměrný plat, bude rodina "bohatší" o pouhých 2600 korun. Když budou pracovat oba, pak jejich příjmy budou jen o necelých pět tisíc korun vyšší než u těch, kdo vůbec nepracují.
|
RODINA SE DVĚMA DĚTMI | ||
|
Dávky |
Mzda |
Příjmy |
|
Ani jeden z rodičů nepracuje | ||
|
9980 |
0 | 9980 |
|
Jeden vydělává (11 701 hrubého) | ||
| 2770 | 9828 | 12 598 |
|
Oba vydělávají (10 a 6 tisíc) | ||
| 1727 | 13 177 | 14 904 |
"Připouštím, že rozdíl není dostačující. Sociální dávky však určitě snižovat nebudeme. Postupným zvyšováním minimální mzdy se naopak budeme snažit zvednout platy," říká ministr práce Vladimír Špidla.
Malé rozdíly mezi platy a dávkami si lidé dobře uvědomují. "Chodím na pivo s nezaměstnaným kamarádem a ještě se nestalo, že by nepřišel do hospody, protože nemá peníze. To se stává spíše mně," popisuje Milan Juřica, řidič z Ostravy.
Spolu s manželkou, prodavačkou, vydělají měsíčně čtrnáct tisíc korun. Mají tři děti ve věku osmi, deseti a čtrnácti let. "Vadí mi, že já nemůžu být doma celý měsíc, protože vydělávám peníze, a lidé na dávkách jsou na tom skoro stejně jako já," zlobí se Milan Juřica.
Českou republiku za to kritizuje i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. "Systém sociálních dávek je příliš velkorysý," říká Steve Clark z OECD.
"Připouštím, že systém mohou některé skupiny zneužívat. Rozhodně ne každý otec od rodiny se ale smíří s tím, že zůstane doma na dávkách," říká Špidla.
Sociolog Jiří Večerník upozorňuje: "Problém je v tom, že to lidi prostě nemotivuje k práci. A od rodičů tento přístup okoukají děti."
Práce nenese o moc víc než dávky
Monika Tichá z malé vesnice u Příbrami se smířila s životem na sociálních dávkách. Od státu každý měsíc dostává 7850 korun, tedy životní minimum své rodiny. "Kdybych šla tady v okrese Příbram pracovat, tak dostanu čtyři tisíce plat a ten mi dávkami zase dorovnají tak akorát do životního minima," popisuje svou situaci paní Tichá, která žije sama se dvěma dětmi.
Sociální podpora čtyřčlenné rodiny je v domácích poměrech vyšší než suma, kterou vydělá jeden z rodičů s průměrným platem. Proto musí i této rodině stát doplácet.
Právě na to upozorňuje i nová studie OECD: Česká republika je spolu s Islandem a Lucemburskem jedinou zemí, kde rodina s jedním průměrným platem a dvěma dětmi dostane od státu ze sociálního systému více, než do něho zaplatí. "Důvodem, proč je jedině v České republice, na Islandu a v Lucembursku čistý příjem rodin s dětmi vyšší než jejich hrubá mzda, je jednoznačně jejich velkorysý systém sociálních dávek," uvedl Steven Clark, který studii pro OECD zpracoval.
Srovnatelná polská rodina naopak státu ze svých příjmů deset procent odvede, v Maďarsku pak zaplatí dokonce 12 procent. V obou těchto zemích přitom průměrný plat zajišťuje nižší životní úroveň než v České republice. I v tradičně sociálně silných státech, jako je Finsko či Švédsko, zaplatí domácnost se dvěma dětmi státu 25 procent svých příjmů.
Ministr práce Vladimír Špidla se domnívá, že cesta z tohoto nepoměru vede přes zvýšení mezd.
Snížení dávek je podle něho nepřípustné. "Například v Irsku bude nyní minimální mzda o sto procent vyšší než životní minimum. My si sice zatím nemůžeme dovolit hýbat s minimální mzdou tak razantně, ale právě přes její zvýšení vede cesta z nepoměru mezi dávkami a příjmy," říká Špidla. Úprava minimální mzdy je jediným krokem na poli platů, který může vláda udělat.
Rodiny se dvěma dětmi a s jedním platem, na nichž OECD celý problém ukazuje, jsou přitom jen zlomkem domácností, které sociální systém k práci nemotivuje.
"Čím je rodina početnější, tím je tento problém více vidět," říká Jiří Večerník ze Sociologického ústavu Akademie věd. "Devastuje to morálku ve společnosti. Když vidíte, že soused, který nedělá, má stejné příjmy jako vy, tak si řeknete: Proč to nedělat stejně. Je logické, že člověk dělá to, co je pro něj nejvýhodnější. Dobrý sociální systém by toto neměl dovolovat," míní exministr práce Stanislav Volák (US).
Také Marie Kudlová z ministerstva práce přiznává, že řada lidí dokáže využívat sociálního systému a nepracovat. "Sociální odbory městských úřadů, které o doplácení životního minima a sociálních dávek rozhodují, mají málo lidí, takže nemají čas prověřovat, zda ti lidé skutečně mají, či nemají možnost pracovat a vydělat si. Nemají čas ani na rozhovory s lidmi," říká Kudlová.
