Dvacet sedm let byla Stefani Zimanová učitelkou jazyků. Když začala v roce 1992 ve svých pětačtyřiceti letech podnikat, neměla, jak sama říká, ani korunu. "Tři měsíce jsem omdlévala strachy, do čeho že jsem se to pustila," říká majitelka firmy Pragma Žilina, která s šesti stálými zaměstnanci a šedesáti externími lektory dosahuje ročně dvaadvacetimilionového obratu. Stefani Zimanová učí lidi cizím řečem a pořádá rekvalifikační kurzy. Rodné Slovensko jí začalo být malé. Nedávno si otevřela pobočku v České republice. "Podmínky pro podnikání jsou velmi podobné těm našim. Jsem ale mile překvapena přístupem a ochotou českých úředníků," konstatuje podnikatelka. Podle svých slov se jí dnes vede dobře také proto, že vystihla tu správnou dobu, kdy začít podnikat, a vybrala si dobrý obor. "Vlastně dělám, to co umím. Nedala jsem se tehdy zlákat žádným hoteliérstvím. Využila jsem situace, kdy slovenské úřady práce rozdávaly miliony plnými hrstmi za přeškolování nezaměstnaných. Platily předem, takže jsem se nikdy nemusela potýkat například s druhotnou platební neschopností," uvádí Zimanová. Vydělané peníze investovala. Na veletrhu viděla speciální přístroj na výuku jazyků založený na principu aktivace mozku, který se původně používal například pro léčbu depresí, migrény či k odvykání drogové závislosti. Metoda, která se původně používala v americké armádě, ji nadchla. Měla tehdy dostatek prostředků z rekvalifikačních kurzů, takže si aparaturu za osm set tisíc slovenských korun včetně týdenního zaškolení mohla koupit. "Byl u něj jen strohý návod tenhle knoflík je na drogy, ten na bolesti hlavy, ten na jazyky. Doplnila jsem do systému gramatiku, fonetiku a konverzaci a nechala si toto vylepšení na Slovensku autorizovat," vypráví podnikatelka. Během času přidala k prvnímu zařízení ještě další dvě. Míní, že po rekvalifikačních kurzech se jí znovu podařilo vystihnout to, co na trhu v té době chybělo. "Lidé privatizovali majetek, stali se z nich manažeři, ale neuměli jazyky. A měli málo času se je učit. Já jim nabídla intenzivní kurzy," říká Stefani Zimanová. Dodává, že se znovu vrací doba, kdy bude vzdělání znovu hrát podstatnou roli. "Na počátku devadesátých let hodně lidí nad školou mávalo rukou: k čemu jsou tituly? Hlavní bylo rychle začít podnikat, vydělávat peníze. Dnes se to už mění, znalosti zase začínají být potřebné," míní Zimanová. Roční obrat firmy je podle podnikatelky vzhledem k oboru, ve kterém působí, nezvykle vysoký. "Vydělám dost peněz a mohu si díky nim dovolit věci, na které jsem dřív nedosáhla. Ať se to někomu líbí nebo ne, peníze přinášejí svobodu," míní Zimanová. Přesnou výši zisku za loňský rok nezná, jen ví, že platila jeden milion tři sta tisíc slovenských korun daň. "Takže zisk byl zhruba dvojnásobný, pokud je mi známo, činí odvod státu něco okolo padesáti procent," uvádí. Díky prosperující firmě se může více věnovat literatuře, své velké zálibě. "Čtu knihy světových autorů v českých překladech, to je moje posedlost. Vlastním také například kompletní Čapkovo dílo," uvádí Zimanová. Objevila pro sebe i posilovnu. Chodí tam každý den a podle vlastních slov jí to velmi prospívá. Firma jí splnila ještě jeden sen - cestování. "Jako chudý učitel jsem si to dopřát nemohla, dnes jezdím na dovolenou dvakrát do roka," uvádí podnikatelka. Dodává, že je mimo domov daleko častěji - na služebních cestách. V e své firmě se totiž sama stará o marketing a objíždí své obchodní partnery. "V začátcích jsem navštívila asi čtyři stovky firem. Nyní často jezdím i za hranice, moje pobočka má totiž sídlo v Luhačovicích," říká podnikatelka. Firmu vede ředitelka, jak sama říká, velmi důležitou osobou je i vedoucí jazykového oddělení a kolega, který obstarává kontakt se zahraničím. Finanční věci má na starosti ekonomka. "Čísla mi moc nejdou. Ale ne, že bych jim vůbec nerozuměla. T o si prostě podnikatel nemůže dovolit. Ano, lze si zaplatit odborníky, kteří za vás budou dělat různou práci, ale oni s vámi vždycky být nemohou. A v takovém případě není možné vypadat před obchodním partnerem jako hlupák," dodává podnikatelka. Manželovi Stefani Zimanové se prý její podnikání příliš nelíbí. On sám je stavař, k oboru vzdělávání má tedy dál. "Oba jsme vytížení. Potkáváme se jeden večer v týdnu, takže se ani nestačíme pohádat," směje se Zimanová. Její dvě děti už jsou dospělé. "Mohla jsem se postavit na vlastní nohy i díky tomu, že byli syn a dcera v té době samostatní. Myslím, že žena s malými dětmi by to samé dělat nemohla," uzavírá podnikatelka.
1. srpna 2000
