Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zákazy a tabu potřebujeme stejně jako kalorie,

aktualizováno 
Aditiva, pesticidy, salmonely, listerie, šílené krávy, geneticky modi fikované potraviny... málokdo z laiků zná přesný význam těchto slov, ale téměř všichni z nich mají strach. Průzkumy ukazují, že víc než polovina Evropanů si myslí, že naše strava je dnes nebezpečnější, než byla dříve. "Je to absolutní nesmysl. Potraviny nebyly nikdy tak bezpečné jako nyní. Riziko, že onem ocníme, nebo dokonce umřeme z potravin, je dnes mnohonásobně menší než v minulosti. Změnilo se však vnímání rizik. Dřívější důvěra v lidi, kteří vyrobili a prodali mi jídlo, se v systému průmyslové výroby vytratila. A jen částečně ji nahradila důvěra ve značku," říká v rozhovoru pro MF DNES jeden z předních francouzských odborníků na výživu Marian Apfelbaum, profesor na lékařské fakultě Xavier-Bichat v Paříži.

* Jak si tedy vysvětlit, že většina lidí má při pohledu do talíře strach?

Vysvětlení je třeba hledat nejprve v antropologii. Člověk je všežravec, a ti mají na rozdíl od ostatních druhů velkou výhodu, velký výběr toho, co mohou jíst. Ale musí za to zaplatit nevýhodou, musí se naučit vybírat si svou stravu. Pro všechny všežravce, krysy, prasata i lidi, je proto charakteristická neofobie, strach z neznámého jídla, strach z toho, co jsem se nenaučil jíst. Proto všechny kultury věnovaly velkou pozornost tomu, aby naučily své potomky, co se smí jíst, co se nesmí jíst, co s čím jde nebo nejde kombinovat, co je jedovaté a co je jen symbolický jed. V každé společnosti existoval celý systém zákazů a příkazů, ať už z důvodů mytologických, kulturních či náboženských. Lidé, kteří se v dětství a dospívání neučili, co je a co není dobré, v dospělosti mnohem snáze podléhají různým panikám.

* I dnes přece rodiče učí své děti jíst.

Jíst ano, ale ne se stravovat. Aby si člověk zapamatoval, že něco je dobré k jídlu, nestačí, že mu to někdo jednou řekne, musí si to desetkrát, stokrát zažít. Ale zapamatovat si, že něco je nebezpečné, k tomu stačí jeden jediný signál, a ještě k tomu může být jen verbální. Jakmile se člověk dozví, že něco je jed, okamžitě dostane strach. K vyvolání strachu paradoxně stačí člověku jen jeden důkaz, zatímco k tomu, aby se přesvědčil o opaku, by jich potřeboval stovky. Problém je v tom, že dnešní společnost dává nesrovnatelně větší výběr jídla, má mnohem víc lákadel pro naše oči a jazýčky, ale zároveň zrušila většinu zákazů a pravidel. Jsem přesvědčen, že máme biologickou potřebu pevného řádu. Tabu a zákazy potřebujeme stejně jako kalorie. Strach už není ničím regulován, zůstává virtuální a připraven projevit se naplno při sebemenším poplachu.

* Často nejde o plané poplachy, ale o reálné nebezpečí.

Ale to nebezpečí je minimální, když si uvědomíte, že počet smrtelných obětí nemocí z potravin ve Francii klesl z několika desítek tisíc ročně na počátku století na dnešní stovku připadající na šedesát milionů obyvatel. Co to je v porovnání s 80 000 úmrtími na silnicích? Tvrdím, že francouzská strava nepřináší žádné nebezpečí.

* Nejsou obavy dány také tím, že technologie výroby potravin je dnes tak složitá, že jí obyčejní lidé nerozumí? Jak si mají vysvětlit, že doma upečená bábovka vydrží nanejvýš pár dní, ale průmyslově vyrobená několik týdnů? Že mléko od krávy do druhého dne zkysne, zatímco mléko z krabice může pít ještě za půl roku? Laik má pro to své vysvětlení: určitě do toho dali nějakou chemii.

To je pravda. Co víte o potravinách, které kupujete v supermarketu? I když máte na kelímku s margarínem spoustu údajů, stejně vám neprozradí, jak se do té krabice dostal, zatímco dřív i malý kluk věděl, jak se vyrábí máslo, protože to viděl u souseda farmáře. Čím víc se prodlužuje délka potravinového řetězce mezi výrobou a spotřebitelem, tím víc narůstá nedůvěra. Dříve člověk přesně věděl, kdo mu prodává maso a kdo chleba, od koho kupuje víno. Vesnický řezník, pekař, vinař, to byli lidé, které dobře znal a věřil jim, že ho neošidí. Dnes neznáme lidi, kteří nám jídlo připravili, ani ty, kteří nám je prodávají. Nedůvěru přenášíme na potraviny.

Francouzům jde o chuť, Američanům o zdraví

* O rozdílu mezi francouzskou a americkou stravou bylo už řečeno hodně. Je skutečně tak veliký?

Výzkumy ukazují, že Francouzi jsou mnohem více zaměřeni na chuťové kvality než zdravotní přínos. Američané si dělají větší vrásky se svou stravou, mají z ní méně radosti, protože myslí víc na zdravotní vliv a nutriční obsah potravin než Francouzi. Jsou přesvědčeni, že potraviny jsou pro zdraví důležitější než genetická dispozice nebo životní styl.

* Jak je potom možné, že Američané jsou mnohem víc obézní než Francouzi a umírají častěji na kardiovaskulární choroby?

Na rozdíl od Američanů, kteří jsou zvyklí jíst kdykoliv, zachovala si většina Francouzů zvyk usedat ke stolu v pravidelnou hodinu. Je dokázáno, že tam, kde se lidé stravují tradičním způsobem, dožívají se vyššího věku. Důkazem jsou dvě země s nejdelší délkou života - Francie a Japonsko. Neznamená to, že jíme stejně jako Japonci, ale ve Francii stejně jako v Japonsku se velká většina dospělých stravuje způsobem, který se příliš neliší od toho, jakým se jedlo před dvaceti lety.

* Řekl jste dospělých. Pro mladé Francouze to už neplatí?

Fast foody, supermarkety, mrazáky, mikrovlnky způsobily, že matka už není tím nezbytným článkem, který nakrmí ostatní členy domácnosti. Mladí vědí, že mohou jíst jinak než v rodině a podle pravidel. Zvykli si krmit se přímo z ledničky, bez jakýchkoliv zákazů, řídí se heslem "Jím, na co mám chuť, a kdy mám chuť".

* To nezní příliš optimisticky pro budoucnost. Jaké budou podle vás stravovací návyky příštích generací?

Americké. Stálá nabídka velmi levných potravin a ještě větší odklon od přesně strukturovaného jídla a stravování v rodině nebo skupině. Co se týče Francouzů, jsem optimista. Změna nepůjde tak rychle. Asi sedmdesát procent Francouzů jí alespoň jednou týdně doma, scházejí se u jídla při svátcích v rodině nebo s přáteli - stravují se tedy alespoň částečně podle starého modelu.

O jídle neuvažujeme příliš racionálně

* Do jaké míry se na fobiích z potravin podílí fantazie a do jaké míry realita?

Lidské uvažování o jídle je z rodu magického myšlení, nikoliv racionálního. Dokazuje to známý experiment s cukrem a jedem, který provedl profesor psychologie z Pennsylvánské univerzity Paul Rozin se svými studenty. Dal jim cukr a dvě skleněné nádoby a požádal je, aby sami na jednu napsali JED a na druhou CUKR. Pak jim řekl, aby do obou nádob nasypali cukr. Když to udělali, dostali čaj a měli si jej osladit. Ani jeden si nevzal cukr z nádoby s "jedem". Fakt, že samo slovo vyvolalo takovou reakci u lidí, kteří si dokonale uvědomují rozdíl mezi slovem a hmotou, umožňuje lépe pochopit, jakou paniku může vyvolat sebemenší podezření o toxicitě potravinového výrobku. Když napíšete v novinách, že někdo řekl, že voda v Praze je otrávená, aniž byste přinesla důkazy, polovina Pražanů bude mít strach pít vodu.

* Podléhá vědec, který se zabývá stravováním, také "magickému" myšlení, nebo se chová přísně racionálně? Jak vy sám se stravujete?

Tradičním způsobem. Kupuji si potraviny od malovýrobců, které jsou určitě mnohem méně bezpečné než ty, které nabízejí supermarkety. Pro mě jsou ale chuťově nesrovnatelně bohatší a pestřejší. Každý den jím měkké sýry ze syrového mléka, které obsahují miliony mikrobů, piji bordeaux s taniny a jím chléb s tlustou kůrkou, o které se říká, že je karcinogenní. Moje strava je z bakteriologického hlediska určitě méně jistá než strava běžného Francouze. Ve svých pětašedesáti na tom ale nehodlám nic měnit, i kdybych na tom měl vydělat pár let života.

***

Marian Apfelbaum jako první upozornil na dnes už známý francouzský paradox. Francouzi jedí po libosti, nezříkají se ani tolik zavrhovaných živočišných tuků, ani alkoholu, a přesto mají velmi nízkou úmrtnost na kardiovaskulární choroby. V roce 1998 vydal knihu Rizika a strach z potravin, v níž se více než třicet světových odborníků vyjadřuje k obavám z nemoci šílených krav, geneticky modifikovaných potravin, dusičnanů, salmonel, listerií.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Po aféře s kontaminovanými vejci roste zájem o biovejce. Jde o miliardy

Rozbité okno představuje dvě zprávy – špatnou pro majitele, dobrou pro sklenáře. Skandál se zakázaným fipronilem ve vajíčkách z nizozemských velkochovů...  celý článek

Ilustrační snímek
V doplňku na podporu erekce našla inspekce látku, která je jen na předpis

Státní zemědělská a potravinářská inspekce našla v doplňku stravy pro podporu erekce s názvem MAXXES nepovolenou látku sildenafil, která může být pouze v...  celý článek

Vejce
Německo, Belgie a Nizozemsko stahují miliony toxických vajec z trhu

Miliony nizozemských vajec kontaminovaných insekticidem s vysoce toxickou účinnou látkou fipronil začaly tento týden stahovat z trhu Německo, Belgie a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.