Do válečné skrýše plné lahví s alkoholem se právě před rokem probourali dělníci, kteří vyklízeli starý činžovní dům v centru Ústí. Kořalkový poklad obsahoval přes sto lahví, zahrnuje i originální zazátkovanou historickou lahev legendární karlovarské Becherovky či Klášterního tajemství, likéru, který se v Ústí vyrábí dodnes.
Nález je raritou, kterou lze bez přehánění označit za poklad. Majitel domu, drogista Jiří Renner, několik dochovaných lahví daroval do sbírek ústeckého muzea. Zároveň poskytl vzorky pro odbornou degustaci v místní likérce a tím umožnil ojedinělé srovnání stejného likéru vyrobeného před šedesáti lety a dnes. A výsledek? Nápoj je stále chutný.
Cihla spadla dovnitř a poklad začal cinkat
Dům na Masarykově třídě byl už deset let opuštěný. Když ho koupil Jiří Renner, našel ho v žalostném stavu. Rekonstrukci začal vyklízením nepořádku. "V přízemí jsem viděl na schodišti náznaky zazděné klenby, tak jsem zaměstnancům řekl, ať to vybourají. Za chvíli přišli, že našli nějaké flašky," komentoval nálezu Jiří Renner.
Za klenbou pod schodištěm objevili zedníci poměrně velký prostor. Pokud by předpokládali, že tu může být něco ukryté, musel je první pohled zklamat. Až na prach a kousky cihel uvnitř neleželo nic. Teprve po vytrhání prken staré podlahy nahmatali v hoblinách první lahve s kořalkou. Bylo jich patnáct. Jednu hned otevřeli a ochutnali.
"Říkal jsem jim, že můžou i oslepnout, ale jenom se smáli, že prý je to moc dobrý pití," popsal první zážitky s pokladem Jiří Renner.
Na hlavní skrýš dělníci narazili až druhý den, 11. ledna. Bourali zazdívku další klenby. "Cihla spadla dovnitř a slyšeli jsme, jak cinkají lahve," popsal okamžik objevu Alexandr Sivák, zaměstnanec firmy Jiřího Rennera.
Lahve už nestačili ani počítat, v nevelkém prostoru nad stropem místnosti jich leželo na sobě kolem devadesáti. Část byla rozbitá nebo vylitá, ale i tak jich několik desítek přečkalo plných. Podle typického buclatého tvaru a etikety s nápisem Kloster Geheimnis neboli Klášterní tajemství poznal majitel, že našel kus ústecké historie.
Jako bonus ho pak za pár dní čekal ještě třetí nález. Co do počtu lahví byl sice nejmenší, ale co do kvality tvořil perlu kořalkového pokladu. V rohu místnosti stály trosky staré pece a uvnitř bylo dalších šest lahví, mezi nimi dvě originální karlovarské Becherovky a dvě Ruské kmínky s pečetí ústecké likérky. Zbylé lahve byly bez etikety a obsahovaly zřejmě slivovici a koňak.
Alkohol byl nejspíš určen pro černý trh za války
Při zkoumání pokladu a hledání odpovědi na otázku kdo, kdy a proč ho ukryl, historici vycházeli především ze stáří lahví. Podle dobových reklam ústecké Továrny na jemné likéry Bratří Eckelmanů věděli, že nalezené lahve se tu vyráběly prakticky po celou první polovinu 20. století. Upřesnit dobu ukrytí pokladu pomohla zdánlivá maličkost.
"Lahve mají nápadně krátké korkové špunty zalité voskem. To se dělalo za války při nedostatku korku," vysvětlil vědecký tajemník ústeckého muzea Václav Houfek.
V archivu pak historici prohlédli dochované doklady dotyčného domu a zjistili, že jeho majitelem byla v té době rodina Müllerů. V roce 1934 v domě byly čtyři byty, ve třech bydleli nájemníci a v jednom Emil Müller. Jen ten mohl jako majitel provádět stavební úpravy a nejspíš to tedy byl on, kdo lahve zazdil. Odpovídala by tomu i jeho profese kapitána říční plavby na Labi. "Jako kapitán měl určitě řadu známostí a mohl kořalku na lodi i pašovat," spekuluje Houfek.
Za druhé světové války byl alkohol nedostatkovým zbožím. Müller kořalku skoupil, dokud byla k mání. Šlo o dobrou investici, později mohl alkohol na černém trhu prodat za několikanásobné ceny.
Proč ale lahve zazdil? Nejspíš se bál kontroly, podíl na černém trhu nacisté přísně trestali. Skrýš nakonec zůstala netknuta až do dnešních dnů buď proto, že majitel lahví válku nepřežil, nebo po poválečném odsunu už nedostal příležitost kontraband vyzvednout.
Degustátoři si na pití i po letech pochutnali
Na rozdíl od klasických pokladů v pobobě mincí, šperků či zbraní vydala kořalka ještě jedno unikátní tajemství. Umožnila zjistit, jaké chuťové zážitky si dopřávali předváleční milovníci lihovin. První ochutnávku uskutečnili zedníci. Ačkoli ji přežili bez následků, poslal Jiří Renner pro jistotu vzorek i do výzkumného ústavu. Odborníci potvrdili, že kořalka je zdraví škodlivá asi stejně jako ta, kterou dnes běžně koupíte v obchodě. Až pak majitel otevřel první lahvinku na rodinné oslavě.
Odborně ocenit chuť nalezených lihovin už nebyla práce pro historiky. Výjimečné degustace se ujala firma Drinks Union, která v původních prostorách ústecké likérky dodnes vyrábí bylinný likér Klášterní tajemství. Stáčí se už od roku 1898.¨
"Jsem zvědavý. Chuť by měla být teoreticky stejná. Držíme se stále původní receptury staré přes sto let," těšil se na příležitost bývalý výrobní ředitel a znalec historie ústecké likérky Stanislav Rajský.
Klášterního tajemství se bohužel nedochovala jediná neporušená lahev. U všech nalezených exemplářů vypadla nekvalitní zátka a většina likéru se vylila. Jen zásluhou buclatého tvaru vždy zůstal na dně alespoň vzorek. Degustátor Josef Vejlupek si vzal zaprášenou lahev, utěrkou setřel nečistoty z hrdla a odlil část tekutiny do sklenice.
"Barva je malinko tmavší, tón odpovídá Klášternímu tajemství, vůně méně intenzivní, zvětralá. Je cítit pachuť, možná po zátce, ale jednoznačně to je Klášterní tajemství," posoudil první vzorek.
Druhý dopadl lépe, lahev zřejmě byla lépe uzavřená a nepochytala tolik pachuti z okolí. Degustátoři se shodli, že jejich předchůdci používali zcela stejnou recepturu, jakou používá likérka i dnes.
Cennou lahev s kořalkou by chtěl mít doma každý
Celkovou hodnotu kořalkového pokladu odborníci odhadují na několik desítek tisíc korun. "Pro ústecké patrioty je to šampaňské z Titaniku," poznamenal k duchovní ceně nálezu historik Houfek.
Získat jednu z cenných lahví by chtěl kdekdo. "Gratuluju, a nebyla by lahvinka pro mne?" Podobných esemesek přicházely na mobil Jiřího Rennera stovky. Ozývali se známí z celé země. Nabídky na odprodej lahví striktně odmítal.
"Několik jsem jich věnoval jako dar, rozhodně ale chci poklad udržet pro mé potomky. Pít se bude jen při výjimečných příležitostech, jako je narození dětí či svatba," říká nálezce.
Veřejnost už měla dvakrát možnost část kořalkového pokladu spatřit na vlastní oči. Jiří Renner měsíc po nálezu vystavil do výlohy své drogerie několik lahví, vysvětlující texty i fotografie skrýše. V dubnu 2005 pak darované lahve zařadilo muzeum do expozice k výročí bombardování Ústí.
