Japonci v březnu 1998 koupili od Investiční a Poštovní banky a dalších akcionářů Plzeňský Prazdroj, spojili ho s dvojkou na pivním trhu, Radegastem, a v říjnu 1999 dohodli prodej spojených pivovarů za 392 milionů liber (dvacetdva miliard korun) jihoafrickému SABMiller.
"Naším cílem je přijít, restrukturalizací zvýšit hodnotu investice a prodat podnik strategickému investorovi. To jsme udělali," říká Jiří Hrabovský, mluvčí Nomury. Podle něj byl zisk Nomury odpovídající a dosáhl 71,7 milionu liber, tedy asi čtyř miliardy korun při použití průměrného kurzu libry v roce 1999.
Jedná se o údaj z účetnictví Nomury, který používá na svou obhajobu i u probíhající arbitráže v Paříži. V ní stát žaluje Nomuru o zaplacení škody 111 miliard korun, která mu vznikla nucenou záchranou Investiční a Poštovní banky.
V ní měla Nomura skoro poloviční podíl a podle zástupců státu transakce s pivovary IPB poškodila. Akce České pivo je podle Nomury určená do učebnic pro investiční bankéře.
Podle státu se na případu bude učit jen státní zástupce, který některé manažery Nomury už obvinil kvůli neoprávněnému zisku z transakce ve výši sedmi miliard.
Obhajoba Nomury stojí na několika nových nebo méně známých pilířích. Prvním tvrzením je, že akcie Prazdroje prodala Investiční a Poštovní banka ještě před 8. březnem 1998.
V ten den ministr financí Ivan Pilip podepsal dohodu s Nomurou, která koupila od státu 36procentní podíl v IPB za tři miliardy korun. "Nemůže být jakýchkoliv pochyb o tom, že veškeré transakce se skupinou Nomura byly dojednány jako transakce mezi nespřízněnými stranami," říká k tomu Hrabovský.
To má význam v tom, že zákony týkající se obchodů mezi akcionáři jsou daleko tvrdší na jejich oceňování a zveřejňování.
"České pivo bylo vyvedeno do společnosti ovládané Nomurou v den, kdy Nomura podepsala se státem dohodu o vstupu do IPB," uvádí Milan Tománek, mluvčí ČSOB, která převzala zdravé jádro IPB.
ČSOB vede jako zástupce státu s Japonci několik soudních sporů. Podle Tománka šlo Nomuře vždy jen o Prazdroj, nikoliv o banku.
Platba akciemi
Nomura to popírá. Bez příslibu získat Prazdroj by však o vstup do IPB zřejmě vůbec neuvažovala. Na nákup pivovaru si totiž od IPB půjčila a do jejího pádu nezveřejněná smlouva (takzvaná put opce) jí umožňovala splatit devítimiliardový úvěr akciemi banky. Po pádu banky ji Nomura uplatnila a za "pivo" zaplatila tehdy již bezcennými papíry.
Proč šéfové IPB přistoupili na možnost splacení dluhů akciemi banky? "Výhoda byla to, že banka mohla fungovat dál. Byla to v podstatě pojistka Nomury. Měla podmínku, že do banky vstoupí, když bude mít tuhle pojistku. Nikdo netušil, co se stane. Ty akcie měly jít jen nahoru," říká Libor Procházka, hlavní stratég IPB.
Podle lidí seznámených s transakcí je okamžik zveřejnění a způsob ocenění této smlouvy jednou z klíčových otázek pro arbitry při prokazování úmyslů Nomury.
"Reportovat jsme opci (na burze, dohledu) nemuseli," říká Hrabovský. Její ocenění se pohybovalo mezi dvěma a šesti korunami za akcii.
Na další argument Nomury u soudu mohou slyšet soudci a ekonomové, pijáci piva ho však Japoncům rozhodně neodpustí. Spojením dvou největších pivovarů vznikl obr, který dokázal zastavit cenovou válku.
"Skoro všichni prodělávali peníze. Celé odvětví potřebovalo konsolidaci a restrukturalizaci," říká Hrabovský. "(Po spojení) se dařilo zvyšovat ceny a držet podíl na trhu. Objem odbytu klesl jen první dva tři měsíce," dodává. A tomu také odpovídala dosažená cena za prodané pivovary.
