Zeman: Sťali jsme hlavu chobotnici

Informace o tom, že z IPB před uvalením nucené správy mizí majetek, měla podle premiéra Miloše Zemana nejen vláda, ale i předseda sněmovny Václav Klaus. "Já jsem se s Klausem po jeho návratu ze Spojených států sešel jako ekonom s ekonomem. Upozornil jsem ho, že mám informace, že z IPB ve snaze tuto banku jako vyprázdněnou slupku hodit na hlavu zpět státu odplouvají desetimiliardové prostředky," řekl včera v rozhovoru pro MF DNES Zeman.

Zmínil jste kauzu IPB jako vyvrcholení boje proti mafiánskému kapitalismu. Jak dlouho vláda věděla o tomto problému?
Dostanete velmi exkluzivní a sebekritickou informaci. Byl jsem přesvědčen, že hlava toho, čemu se někdy nepřesně říká mafiánský kapitalismus, já bych hovořil o klientském systému, je v Komerční bance.
Měl jsem k tomu tisíc a jeden důvod. Za prvé jistá politická propojenost přes senátora za ODS v čele Komerční banky. Za druhé naprosto nesmyslné úvěry, jako čtyři a půl miliardy Stehlíkovi.
Tak jsme se vrhli na Komerční banku a ukázalo se, že tam opravdu byly velmi neprůhledné obchody. Nejde jen o osm miliard pana Alona Baraka, může jít i o pana Chvalovského, byť s dvěma a půl miliardami. Na můj brutální nátlak bylo vyměněno celé vedení banky a já jsem doufal, že jsem odhalil hlavu chobotnice. Teprve po roce jsem zjistil, že je to jiná banka. Ale prosím, aby tato poznámka byla chápána tak, že nechci vyviňovat Komerční banku z ekonomických zločinů. Když jsem kdysi v televizi Prima hovořil s panem Salzmannem, tak prohlásil, že Stehlík je výborný zákazník, který skvěle splácí. Dnes pan Salzmann prohlašuje, že za nic nemůže, že byl jen šéf. Kdybych já byl šéfem Komerční banky a tohle se mi stalo, tak chodím kanály a nevylezu na veřejnosti.
Protože je termín, který se jmenuje "odpovědnost nejvyššího", ať už v bance, ve vládě či jinde.
Takže odpovídám na otázku.
Dospěli jsme k názoru, že je zapotřebí překlopit palbu z Komerční banky na IPB, protože se zdá, že centrum neprůhledných obchodů se skrývá právě tam. Důvodem pro toto tvrzení byly informace o miliardách, které odplouvaly na Kajmanské ostrovy a o tom, že České republice se pouští otevřenou ranou krev. Proto vláda zasáhla, i když předtím měla vůli se s Nomurou dohodnout.

IPB HROZIL KONKURS
Vůle jednat s Nomurou byla ještě ve čtvrtek večer, ale pak se rychle svolala vláda a bankovní rada ČNB, a ráno bylo rozhodnuto o nucené správě.
Proč tak rychlý obrat?

Nechtěl bych předjímat pondělní jednání sněmovny na toto téma, ale něco vám přece řeknu.
Vláda dostala signální informaci, že v pondělí chtějí majitelé IPB sami na sebe uvalit konkurs, což by nutně vedlo k odnětí licence.
To je daleko horší než nucená správa. Po jednání s představiteli IPB a po dohodě s guvernérem a ministerstvem financí jsem veřejně vystoupil na podporu IPB a zaručil jsem se za jistotu vkladatelů, majitelů účtů a naprosto jasně řekl, že se to netýká akcionářů. Když jsem se dozvěděl, že vedení IPB se nám chystá hodit banku na hlavu a my bychom museli vyplatit 170 miliard korun pojištěných vkladů, tak jsem dospěl k názoru, že jsme byli podvedeni. Že probíhá tunelování banky a jediným řešením je razantní zásah. Protože jedině ten může znamenat, že dostojíme slibu o ochraně vkladatelů. Předem jsem řekl, že nebudeme chránit špatné vlastníky.
Je-li vlastník špatný, tak přijde o veškerý svůj majetek, a dobře mu tak.
Jen na určitém vzorku úvěrů odhalil bankovní dohled ČNB ztrátu 40 miliard korun. S jakými ztrátami jste při rozhodování o nucené správě počítali, když vláda dala ČSOB na koupi IPB plnou záruku?
Odhad nákladů bude za šest až devět měsíců, do té doby je to hausnumero. Je třeba si uvědomit to, co bohužel lidé většinou nechápou. Krize IPB byla primárně krizí likvidity, ale kdyby tato krize nebyla, tak nám v pondělí hrozilo vyhlášení konkursu na IPB a odnětí licence. A kdyby ani toto nebylo, tak 26. června by po zveřejnění zprávy auditora o nulové kapitálové přiměřenosti došlo tak jako tak k odebrání licence a to by znamenalo nedodržení vládního slibu. Slib premiéra se musí splnit, i kdybychom tam měli poslat ty samopalníky, což jsme nakonec udělali.
Co zaplatí ČSOB za to, že získala velký podíl na trhu a zajímavé majetkové účasti?
Co zaplatí ČSOB, je předmětem dalších jednání, která potrvají minimálně šest až devět měsíců. Já sám bych uvítal diversifikaci investorů, to znamená, kdyby do IPB vstoupily UniCredito a Allianz. Od nás dostaly tutéž nabídku, ale nereflektovaly ji. Na druhé straně je ČSOB, která má nadbytek kapitálu.
Každý den nucené správy by přinášel celé ekonomice obrovské ztráty a její zkrácení přineslo úsporu nákladů. Že ty nebudou nulové, o tom nikdo nepochybuje. Ale byl bych rád, aby si lidé uvědomili, že jsou to dluhy, které splácíme za minulou vládu. A nikoli pouze za vládu Tošovského a Ivana Pilipa, ale za vládu Václava Klause. V roce 1993 se tato vláda dopustila neodpustitelné chyby. Každý, kdo dopustí divokou manažerskou privatizaci jedné z nejdůležitějších bank v sektoru, je buď hlupák, nebo zločinec.

KLÍČOVÝ JE VZESTUP INVESTIC
Upozorňujete, že ekonomika letos v prvním čtvrtletí vzrostla díky hospodářské politice vlády. Která konkrétní opatření k oživení přispěla?
Nejdynamičtějším faktorem HDP je výsledek zahraničního obchodu. Chtěl bych konstatovat, že se vláda jako první vláda po roce 1990 jasně přihlásila ke koncepci aktivní proexportní politiky. Naši předchůdci naopak tvrdili, že proexportní politika je nesmysl. Více než padesát procent HDP představuje růst průmyslu. Naše vláda se přihlásila k aktivní průmyslové politice.
Víte, já když vidím ty muzeální vykopávky z devatenáctého století, a myslím tím ty předchozí vlády, a zastánce teorie "laissez faire", která se zhroutila ve velké krizi v třicátých letech, tak bych dokonce řekl, že můj základní politický boj je boj proti muzeu.
Boj proti tvrzení, že trh vyřeší všechno a že čím méně se stát do věcí plete, tím lépe.
Záleží ovšem na tom, jak se stát do věcí plete. Když je to normální stát, a to je stát Evropské unie, ale to je i Clintonova administrativa, i japonská administrativa, a je to i kdokoli z duševně normálních států a vlád, tak to znamená, že má podporovat své exportéry na zahraničních trzích, a za druhé, že má působit na to, aby do země přitékaly zahraniční investice. Já bych rád upozornil, že například váš deník, paní redaktorko, to jest Mladá Fronta Dnes, se téměř vůbec neobtěžoval sdělit vašim čtenářům, že agentura Czechinvest byla nedávno vyhodnocena jako nejlepší evropská agentura pro získávání zahraničních investic. Protože poměr mezi náklady na tuto agenturu a výsledky byl v Evropě nejlepší.
Vláda vzdor pomluvám, že bude rozhazovat, hospodařila tak střídmě, že minulý státní rozpočet skončil o 1,5 miliardu nižším schodkem, než byl zákon v zákoně o státním rozpočtu.
Jsme jediná vláda, která to dokázala. Tato vláda zvýšila svou spotřebu pouze o 1,2 procenta, což jak jistě uznáte - není příliš mnoho.
Více utrácely i domácnosti...
Spotřeba je silně zkorelována s vývojem maloobchodního obratu. V nominálních hodnotách vzrostl maloobchodní obrat v prvním čtvrtletí o 6,3 procenta.
Reálně, tedy ve stálých cenách, o tři procenta. Spotřeba domácností v HDP však rostla o 1,1 procenta. Když jsem se na to ptal, tak mi sdělili, že spotřeba domácností je dělána z mikrocensu (výběrové zjišťování, kolik rodiny utrácejí - pozn. red.) asi dvou tisíc domácností. Ty s nízkými příjmy ty dotazníky vyplňují, protože za to mají nějaký bakšiš. Ty vysoko a středně příjmové domácnosti je naopak nevyplňují, protože ten bakšiš je nižší než náklady na vyplnění.
Takže z toho vyplývá, že ta spotřeba je právě díky této sociální diferenciaci mírně podceněna.
Ten růst paradoxně mohl být ještě vyšší. Na druhé straně já jsem skromný člověk, mě by stačila tři procenta. Také o to jsem se vsadil s Mertlíkem, který odhadoval dvě.
To jsme zaznamenali...
Ty 4,4 procenta růstu jsou způsobeny ani ne tak nízkým srovnávacím základem, to jsme věděli všichni, za takové idioty nás zase nemějte. Ale pravda je, že někteří z nás nepočítali například s přestupným rokem a některými dalšími vlivy. Nicméně možná, že ten růst byl právě díky tomu, co jsem zmínil, o něco vyšší.
A poslední poznámka. Protože vládní investiční pobídky jsou nesporně jedním ze základní faktorů ekonomického růstu. Stačí se podívat na čísla. Já jsem šťastný, že se konečně rozhýbaly investice. Narozdíl od Václava Klause vůbec nevěřím, že tuto zemi by mohla zachránit vyšší spotřeba, vyšší poptávka domácností. Já si myslím, že tuhle zemi zachrání pouze investice. A to, že konečně začaly růst, včetně investic do stavebnictví, to že konečně je tady už po několik měsíců předstih růstu produktivity práce před růstem reálných mezd, to mě radostně jako sociálního demokrata uspokojuje.
Zatímco lidé, kteří se považovali za pravicové politiky, klidně tolerovali opačnou relaci, tedy předstih růstu spotřeby před investicemi a předstih růstu reálných mezd před růstem produktivity práce. A zadělávali na spálenou zemi, kterou jsem zmínil v rozhovoru pro Mladou Frontu krátce před volbami 1998.
Přední ekonom Jeffrey Sachs upozorňuje, že největším úspěchem Clintonovy administrativy bylo, že do ekonomiky nezasahovala. Není tedy i největším úspěchem vaší vlády právě to, že jste do mnoha věcí nezasahovali?
Dovolte mi jednu poznámku pod čarou. Všimla jste si, paní redaktorko, že Clinton se zúčastnil nedávno v Berlíně setkání sociálně demokratických stran.
Jistě...
Já si myslím, že demokratická strana Spojených států je v podstatě klasickou levicovou, to jest sociálnědemokratickou stranou v amerických podmínkách. Je to můj názor, který vám nevnucuji.
Z toho také vyplývá účast Billa Clintona na onom berlínském summitu. Za druhé, kdyby v této zemi byly normální podmínky.
Kdyby to nebyla tranzitivní ekonomika, tak já bych byl také pro omezení vlivů zásahů státu do různých struktur, které se mohou vyvíjet autonomně a spontánně.
Celý problém spočívá v tom, že na rozdíl od zemí se standardní tržní ekonomikou v tranzitivních ekonomikách tato situace neexistuje a už vůbec neexistuje v české ekonomice. Ta se stala obětí experimentů lidí, kteří toužili získat Nobelovu cenu za ekonomii například originální technikou privatizace, a proto vymysleli největší blbost, která se ve výzkumu privatizačních technik vyskytla, to jest kuponovou privatizaci.
Zrodila se tak klasická mafiánská ekonomika, která znamenala vytvoření klientského sytému, to znamená prorůstání ekonomických a politických struktur, a my tuto mafiánskou ekonomiku postupně odstraňujeme. Protože každý člověk má argumentovat svá tvrzení, tak vám řeknu, že když se podíváte do situace kolem roku 1995 a 1996, tak jste viděla usměvavé tváře Viktora Koženého, Lubomíra Soudka, Jiřího Marouška, pánů Pastrňáků a dalších a dalších. Jo, kdybych ten seznam měl jmenovat, tak tady sedíme do půlnoci. Sociálně demokratická vláda dokázala za dva roky své existence všechny tyto lidi vymést. A akce v IPB byla pouze logickým dovršením celé této záležitosti.

MÁME ZÁJEMCE O DOMÁCÍ OCELÁRNY
Vraťme se k investicím. Přínos zahraničních investorů je neoddiskutovatelný. Vy jste pobídky pro investory, které přijal Tošovského kabinet, prohloubili. Na druhé straně dáváte miliardy do oceláren.
Nebylo by lepší tyto peníze nasměrovat na silnější podporu investic. Podle řady expertů je škoda, že pobídky nejsou určeny pro služby a další obory nové ekonomiky.
Tak za prvé, ta iluze, že my pouze navazujeme na to, co udělal Tošovský, mi připadá velmi komická. Já mám velmi přátelské vztahy s guvernérem centrální banky. A vůbec nechci kritizovat, to, co provedl, když byl premiérem. Nicméně konstatuji, že Tošovského vláda o investičních pobídkách de facto pouze uvažovala, byly první náznaky, uznávám, ale jmenujte mi ty velké projekty... Až my jsme je začali realizovat.
Pokud jde o lití peněz. My vycházíme z toho, že na rozdíl od takzvané české cesty, jsme zastánci strategických investorů.
Nomura mimochodem nebyla strategický investor. Bohužel lidé si občas pletou zahraničního investora se strategickým investorem. Já nesnáším hlupáky a toto je je jeden z příkladů ekonomické hlouposti. My jsme v devadesátých letech byly naprosto jasně pro americkou metodu privatizace, která se jmenovala ESOP (počítá s akciemi pro zaměstnance - pozn. red.). Mimochodem byla to metoda, kterou prosazoval Ronald Reagan. Za Reagana bylo přijato dvacet "esopovských" zákonů. Ve Spojených státech v této metodě fungují Procter and Gamble, Rank Xerox, United Airlines a další.
Dám vám případ jedné firmy, která se jako jediná v České republice rozjela tímto směrem.
Je to firma Precioza Jablonec, která má dnes pět miliard výkonů, 600 milionů čistého zisku po zdanění, 14 tisíc zaměstnanců, 95 procent zaměstnaneckých akcií. Ano, kdybych teď byl v devadesátých letech, budu tuto metodu prosazovat se stejným přesvědčením, jako jsem ji prosazoval teď. Ale nikdy nemůžete vstoupit dvakrát do téže řeky. To znamená, že podniky mezitím vychudly, byly vykradeny právě těmi Maroušky a dalšími lidmi, které jsem jmenoval. Podkapitalizované podniky nemohou najet na ESOP, na který mohly najet ještě počátkem devadesátých let.
To znamená, teď jediná cesta jsou strategické zahraniční investice. Já občas vyhazuji zahraniční investory, jimž se říká "kitchen companies". To je podnik, který má základní jmění tu tři tisíce dolarů, tu dvě libry. Doufám, že víte o čem mluvím.
Máte tedy v této chvíli strategické partnery třeba pro Vítkovice? Nebylo by jednodušší dávat do Vítkovic peníze až ve chvíli, kdy máte jistého partnera?
Samozřejmě. Jsou zcela konkrétní zájemci o Vítkovice i o Novou huť, uvažuje se o jisté švýcarské společnosti, nicméně připouštím, že získat strategické partnery pro tyto firmy je daleko obtížnější než například pro telekomunikace. Ale i v tomto jsme byli úspěšní. Příkladem je Vagónka Studénka, jejíž problém jsme vyřešili vstupem americké firmy Thrall.
Podobné partnery tedy máte i pro další podniky?
Je zde jedna zajímavá modifikace. Chceme, aby specifická forma offsetů byla organizována formou privatizačních projektů.
Myslím, že právě podniky, jako jsou Vítkovice či Nová huť, mohou být privatizované formou offsetů. Ať už jde o švédskou Wallenbergovu skupinu nebo jakékoli skupiny další. Vždy hrajeme s více kartami a čekáme na nejlepší nabídku a nejsme tak naivní jako bývalé vlády, abychom se nechali napálit každým zlatokopem, který k nám přijde.