Žádný jiný člověk ve službách státu se tolika židlemi, na nichž sedí, pochlubit nemůže.
Ta žena se jmenuje Milada Vlasáková, je jí šestapadesát let a od nástupu sociálnědemokratické vlády v létě 1998 je náměstkyní ministra průmyslu, svého kolegy z Desty Děčín Miroslava Grégra.
Je vůbec v lidských silách tolik funkcí najednou zvládnout? Sedět ve vedení osmi firem a řídit sto čtyřicet úředníků na ministerstvu? "Ano, je to velmi náročné," odpovídá písemně Vlasáková, absolventka střední ekonomické školy a bývalá poslankyně Komunistické strany Československa.
"Má fantastický záběr, pro mě je to záhada," říká ironicky její kolega z prezidia FNM. "Rozhodně ale není neschopná ," dodává jedním dechem.
Je Vlasáková pouhou sběratelkou funkcí, za něž jako státní úřednice nesmí brát žádné odměny? Je šedou eminencí, která prosazuje politické zájmy v podnicích, jak se o ní tvrdí? Nebo je jen na české poměry nevídaně pracovitá? Lidé, kteří s ní spolupracovali nebo ještě spolupracují, na ni mají vyhraněný názor: buď vytáhnou obočí, ušklíbnou se a odejdou, anebo ji považují za energickou ženu odborně na výši.
"Paní Vlasáková? Bez komentáře," říká například místopředseda Poslanecké sněmovny a bývalý šéf dozorčí rady ČEZ František Brožík. Většina ostatních oslovených lidí, kteří s ní pracují, však démonizovanou ženu, která od roku 1998 neudělala jedinou tiskovou konferenci a neposkytla, kromě písemných odpovědí, jediný rozhovor, velmi chválí.
"Debata s paní Vlasákovou je vždy konstruktivní, rozhodně nemlátí prázdnou slámu. Dokáže prosadit své názory," říká místopředseda výkonného výboru FNM Jan Juchelka. Bývalý předseda správní rady Českých drah Jaroslav Vrána si svou kolegyni vybavuje matně: "Většinou na jednání rady nechodila, a když přišla, tak mlčela. Na druhou stranu, když promluvila, bylo to věcné a správné. Řekl bych, že má až pravicové názory." Milada Vlasáková byla od roku 1964 do listopadu 1989 aktivní členkou KSČ. Ve svém bydlišti v Ústí nad Labem se jako volená poslankyně strany dopracovala v roce 1986 až do pozice tajemnice národního výboru.
Sedmnáctý listopad 1989 ji pak zastihl jako předsedkyni Obvodního národního výboru v Neštěmicích. "Už tehdy se ukázalo, že je chytrá a umí být diplomat. Od 17. listopadu se tady prakticky neukázala a všemu nechala volný průběh, ačkoli se tady jako na jediném úřadu v okrese dokonce stávkovalo," vzpomíná její bývalá podřízená.
Když nebyla Milada Vlasáková na výborech, pracovala ve Státní bance československé, která jí také z velké části nahradila další vzdělání. "Ano, někdy mi vadilo, že jsem nestudovala vysokou školu, protože mnoho z toho, co si absolventi škol přinesou ze studií do života, jsem já musela nahradit usilovnou prací sama na sobě, samostudiem a řadou kursů a stáží," vysvětluje Vlasáková s tím, že ve studiích jí zabránila tíživá situace v rodině.
"Fakt je, že její pracovní nasazení a tempo je neskutečné. Kdybych se jenom díval zvenku na seznam jejích funkcí, tak si opravdu myslím, že se to zvládnout nedá. Ale zevnitř musím říct, že to docela stíhá. A to i fyzicky, nikdy jsem ji neviděl, že by si sedla a řekla: 'Už nemůžu'," říká dlouholetý pracovník ministerstva a jeden z jejích podřízených.
Na dozorčí rady či představenstva firem dochází podle většiny svých kolegů pravidelně a vždy připravena. "Nepamatuji se, že by tady někdy nebyla. Navíc má vždy pečlivě prostudované všechny materiály na jednání a kolikrát má i zjištěné věci okolo, co se v podniku děje," říká poradce ministra financí František Škoda, který je s Vlasákovou v dozorčí radě petrochemického gigantu Unipetrol.
Četnost dozorčích rad a představenstev firem nicméně předpokládá, že každý měsíc musí na tato jednání obětovat celý týden.
"Zvládá to tak, že některé méně důležité dozorčí rady nebo jednání občas vypustí a na ostatní ji připravíme my. Má tady přece na ministerstvu nás, úředníky, kteří potřebné podklady zpracují," poodkrývá alespoň trochu záhadu enormního vytížení Vlasákové pracovník ministerstva. Do její "podnikové" agendy také nyní nepatří problémové firmy a většina z nich má i stabilní management.
"Výjimkou byly Vítkovice, kde byla na chvíli předsedkyní dozorčí rady, ale z toho vycouvala," dodává.
Její kariérní životopis po revoluci zahrnuje nejrůznější funkce působila jako ředitelka hlavních poboček ve dvou zkrachovalých bankách - Ekoagrobance a bance Skala, dvakrát seděla ve vysoké funkci Desty Děčín, firmy, která šla později ke dnu. Z těch dob se zná také se svým dnešním šéfem Miroslavem Grégrem. Ze všech tří pracovišť si ji lidé také shodně pamatují jako "lidovou" a pracovitou ženu.
"Myslím, že je všeobecně známo, že problémové úvěry zkrachovalých bank vznikaly především na hlavních pobočkách, kde o nich rozhodovali ředitelé. Na druhé straně je pravda, že jsme nikdy neobjevili něco, za co bychom na Vlasákovou podali trestní oznámení. Ačkoli jinak jsme jich podali celou řadu," říká k jejímu působení v Ekoagrobance jeden z nynějších likvidátorů zbytku banky. Vlasáková, která byla přímo u zrodu obou bank, tvrdí, že důvodem jejího odchodu byl právě nesouhlas s úvěrovou politikou banky praktikovanou centrálním vedením.
A co vlastně Milada Vlasáková dělá, když zrovna nepracuje? Její soukromý život je podle jejích blízkých lidí skromný. "Už léta má garsonku v paneláku v Ústí," vzpomíná její bývalý řidič z Ekoagrobanky. Tu po rozvodu obývala sama se svou těžce nemocnou, dnes již dospělou dcerou. Víkendy tráví, jak je v zemi obvyklé, na chatě. "Miluji posezení u ohně s kytarou, grilované specialitky rožněné na venkovním krbu včetně vuřtíků a vymetené oblohy plné hvězd," říká o sobě Vlasáková.
9. srpna 2000
