Před pár lety naletěla dealerům předražených luxů. Dnes už by ji nezlomil ani tatínek Oty Pavla, pověstný podomní obchodník s vysavači. "Přišli jsme o desítky tisíc korun - byla to daň naší nezkušenosti," přiznává Hana Horáčková z Prahy. "Dorazil nezvaný podomní obchodník, zahrál nám na city a přihodil něco o nebezpečných roztočích." To stačilo, aby si matka v domácnosti se dvěma alergickými dětmi myslela, že dělá nejlepší nákup. Dealer se jen vezl na tehdejší vlně informací o nebezpečných roztočích. "Teď už vím, že žádný vysavač roztoče z koberců ani polstrovaného nábytku nedostane," sype popel na svou hlavu zákaznice. "Jít přes děti je nejlepší strategií, jak lidem vnutit to, co nepotřebují," míní pražský psycholog Marian Chrasta, který se zabývá mimo jiné dealerským obchodem. "Rodiče už jsou od přírody takoví, že chtějí dětem dát to nejlepší." "Obchodník nám při předvádění ukázal, co špíny máme v matracích, a bylo rozhodnuto," vzpomíná Hana Horáčková. Podle psychologa je předvádění luxů v akci útokem na podvědomí většiny žen, protože ty jsou ochranitelkami rodinného krbu a snaží se u něho udržovat pořádek. "Když jim někdo ukáže vyluxovaný prach, berou to jako osobní ponížení a chtějí to napravit," vysvětluje Marian Chrasta. Po nějaké době se ukázalo, že lux za čtyřicet tisíc korun rodině nevyhovuje, protože je těžký, po obvodě vedené kabely se při luxování zachytávaly za nábytek a špatně se ovládal. "Drahá hračka šla na chalupu a od od stejné značky jsme koupili centrální vysavač," už bez sentimentu vzpomíná Hana Horáčková. Rozhořčení se však neubrání: "Těsně po záruční době nám shořel motor." Tak přišli Horáčkovi o další desítky tisíc korun. Tehdy si už sami našli jinou firmu, která prodávala centrální vysavače firmy Hoover. "A zase vedle," komentuje další rodinné rozhodnutí žena v domácnosti. "Nedošlo mi, že budu muset luxovat s desetimetrovou hadicí v náručí, že s ní odřu všechny rohy i dveře a že náš model bude hlučnější než obyčejný vysavač."
7. února 2001
