Nic netušícím pracovníkům pak pustili videozáznam, po jehož promítnutí se hromadně rozdávaly výpovědi. „Traduje se, že si zaměstnanec měsíčně v průměru nakradl alkohol za třicet až čtyřicet tisíc korun a v sousedních restauracích výčepní prodávali výhradně alkohol z kradených lahví,“ říká člen vedení říčanské likérky. Firma zostřila ostrahu a vyměnila celou polovinu pracovníků.
Zlodějny v českých podnicích jsou podle šéfa vládní agentury CzechInvest Martina Jahna jedním z důvodů, proč zahraniční investoři nechtějí v zemi kupovat fungující firmy, ale mnohem raději si stavějí nové závody na zelené louce. „Oni se bojí vazeb, které se léta ve firmách utvářely a dávaly prostor různým nepravostem. Mnohem jednodušší je pro ně postavit novou továrnu a vychovávat úplně nový pracovní tým,“ říká Jahn.
Ale i sebelepší školení, při nichž zaměstnavatelé lidem donekonečna opakují, že musí pro firmu doslova dýchat, se v české kotlině často míjejí účinkem.
Žádnou spásou mnohdy není ani zvýšená ostraha firemních areálů, na kterou si zaměstnavatelé najímají černé šerify. Často jsou to právě lidé z bezpečnostních služeb, kteří jsou členy organizovaných skupin zlodějů.
Policie v různých koutech země šetří desítky takových případů nejčastěji v nově postavených hypermarketech a supermarketech.
Například v plzeňském hypermarketu Carrefour policie krátce po otevření obvinila dvě desítky prodavačů, členů vlastní i najaté bezpečnostní služby a s nimi i městské strážníky, kteří z prodejny ukradli zboží za stovky tisíc korun. „Podobný případ se nedávno stal v plzeňském OBI.
Dvěma zlodějům pomáhal pokladní obchodního domu, který vypnul čtecí zařízení a naúčtoval jim jen drobnosti,“ sdělil mluvčí plzeňských policistů Petr Kovář. Zloději vyvezli ze supermarketu desítky balíků plovoucích podlah, střešní okna, sekačky na trávu a další zboží za více než tři sta tisíc korun.
Ochota zaměstnanců spolupracovat je podle ochránců pořádku vskutku zarážející: „Ze statistik a odhadů víme, že v obchodních domech se zaměstnanci podílejí téměř na každé druhé krádeži,“ říká šéf ostrahy pražského obchodního domu Kotva Michal Vlach.
Za dob centrálně plánované ekonomiky se přesto zlodějům žilo lépe. Ploty firemních areálů bývaly děravé a na vrátnicích se nijak zvlášť nekontrolovalo.
Bývalý dělník plzeňské Škodovky Karel Houdek vzpomíná, jak jeho kolegové využívali ke krádežím hlavně dní, kdy se vyráželo z podniku do města na manifestace.
„Asi před patnácti lety se na prvního máje jeden údržbář omotal měděným drátem. Přes vrátnici snadno prošel, protože nikdo samozřejmě nekontroloval. Jenže když začal mávat před tribunou, tak se mu pod montérkami nějak drát smotal a on se začal dusit. Musela přijet záchranka a doktoři z něj několik kilogramů mědi museli odmotávat,“ říká dnes již důchodce Houdek. „Dodnes na prvního máje lidé na ten případ vzpomínají,“ potvrzuje mluvčí Škody Karel Samec.
Na krádežích v podnicích vydělává často široké okolí. Podobně jako hostinští v blízkosti lihovarů čepují kradený alkohol, například na Mladoboleslavsku jezdí mnoho škodovek s odcizenými díly nebo jiná auta nastříkaná barvami za škodováckých skladů. „Asi před půlrokem nám nabízeli nějací lidé velké množství úplně nových klaksonů na felicie,“ říká majitel jednoho ze středočeských autobazarů.
Naposledy byli loupežníci ve Škodovce přistiženi loni. „Největší nárůst krádeží byl v druhé polovině devadesátých let. Loni jsme zostřili ostrahu a kontrolu a odhalených krádeží ubylo o 40 procent,“ tvrdí šéf oddělení ostrahy automobilky Vasil Lepka. Poslední velkou organizovanou skupinu zlodějů aut policie odhalila v roce 1998, kdy dva zaměstnanci ukradli čtyři octavie. Policie je dopadla, když se pokusili prodat auta za čtvrtinu jejich ceny.
Co se zaměstnancům, kteří jsou přistiženi při krádeži, vlastně může stát? Vejde-li se lup do 2000 korun, následuje výpověď. Pokud je částka vyšší, firma většinou hlásí zloděje policistům a následuje trestní stíhání. Vyhazov z podniku většinou znamená pro pracovníka obtíže při shánění nového místa. Některé firmy zaměstnance s údajem o propuštění pro závažné porušení pracovní kázně nepřijímají, jiné mhouří oči zejména u nedostatkových profesí.
„Rozhodně člověk s podobnou minulostí nemá šanci získat u nás jakékoli řídicí místo a okruh činností, na něž může být zařazen, je omezený,“ říká například personální ředitel plzeňské Škody Michal Kraus.
