Zorientovat se v současnosti v záplavě audio novinek je nerozlousknutelný oříšek, o který se měsíc co měsíc pokoušejí odborné časopisy. Normální zákazník by se určitě spokojil s tím, kdyby porozuměl alespoň některým zkratkám a pojmům, jež se vážou k této oblasti. Dolby (B, C, S), Dolby Surround, Dolby Surround Pro Logic, Dolby Digital, DTS, MPEG, THX, RDS - to je jen výřez z frekventovaných výrazů, který dokáže vystrašit nejednoho zájemce o nový přístroj. Následující řádky by mohly tyto obavy částečně rozptýlit.
Pro začátek by bylo nejlepší představit si audio-video (AV) receiver, který nabízejí renomovaní výrobci už i v cenách pod deset tisíc korun. Vedle obrazové části jde především o audio zesilovač s dekodérem prostorového zvuku (nazývaným domácí kino), ve kterém je zabudovaný tuner, tedy rádio. Toto zařízení slouží jako mezičlánek mezi reproduktory a přehrávačem (kompaktních disků, DVD - Digital Versatile Disc, laserdisků, videokazet atd.), přičemž jeho úkolem je rozložit zakódovanou zvukovou stopu na několik nezávislých kanálů. Na AV receiveru se přitom dají vysvětlit téměř všechny výše uvedené pojmy. Dnes i ty nejlevnější přístroje mají dekodéry pro několik různých norem domácího kina. Nejstarší formát je z roku 1982 - Dolby Surround se třemi kanály (pravý, levý, surround kanál), který později nahradil vylepšený čtyřkanálový Dolby Surround Pro Logic (pravý, střed, levý, surround kanál). O deset let později se objevila nová norma - Dolby Digital, která je šestikanálová (pravý, střed, levý, pravý surround, levý surround, basový kanál), označovaná jako 5.1. Poskytuje šest zcela oddělených digitálních zvukových kanálů s plným kmitočtovým rozsahem (20-20 000 kHz). Výjimkou je basový kanál - subwoofer (20-200 Hz), který je specializovaný hlubokotónový. Není jej bezpodmínečně nutné využít, ale je to nanejvýš žádoucí u sestav s levnějšími reproduktory, které nedokážou spolehlivě zahrát ty nejnižší kmitočty. Na tomto kanále je u většiny filmů, zvláště pak akčních, ukryta informace ke zvýšení efektu některých scén. Zadní kanály jsou již na rozdíl od systému Pro Logic od sebe odděleny. Vpředu stejně jako u Dolby Surround zůstávají kanály pravý, střední a levý. Další vylepšení na poli prostorového zvuku na sebe již nečekalo tak dlouho - za pouhý rok (1993) tu byl Digital Theater Sound, zkráceně DTS. Zvuk je stejně jako u Dolby Digital 5.1 kanálový, avšak díky technickým vylepšením má slyšitelně lepší vlastnosti. Formát MPEG-2 se zdál být nástupcem Dolby Digital, ale dnes to spíše vypadá, že DTS je již před ním. V současnosti prodávané dekodéry mají naštěstí všechny výše zmíněné normy a zákazník tak při výběru není nijak omezován. Ty nejdražší přístroje ještě navíc disponují označením THX. To však není systém, ale certifikát, který uděluje firma Lucasfilm na zesilovač, reproduktory ve zvukovém řetězci a na akustiku kinosálu. Číselné označení pak udává, ke kterému formátu, 4.0 nebo 5.1, je certifikát vztažen. Následovat zřejmě budou i další formáty. Co to znamená pro posluchače? Zařízení, které získalo osvědčení THX, nabízí techniku, jež dokáže v obývacím pokoji vytvořit podmínky jako při míchání zvuku v profesionálním studiu.
Rádio dokáže i psát
Další zajímavá zkratka se objevuje u tuneru - RDS. Tato funkce se již stala všední součástí FM vysílání, leč žádná stanice v republice nevyužívá plně jeho možností. Co to vlastně RDS je? Radio Data System umožňuje stanicím propagovat sebe sama a zvýraznit se na displeji rádia při ladění. To je nejviditelnější funkce RDS, u které však mnoho stanic i posluchačů skončilo. RDS má další, takzvané pasivní funkce, například seřízení hodin a data rádia. Za zmínku potom stojí ještě ty nejdůležitější funkce: PS - Program Service (název programu), PTY - Program Type (typ programu), RT - Radio Text (kromě údaje o jménu stanice je možné přijímat informace o programu, dopravní situaci a podobně), AF - Alternative Frequencies (tabulka alternativních kmitočtů - umožňuje přeladění rádia na stejnou stanici vysílající na jiné frekvenci)
Na reproduktorech nelze ušetřit
Takové jsou tedy v kostce základní funkce AV receiveru, ke kterému je nutno pořídit reproduktory, jež převedou elektrický signál na akustický. K tomuto jen stručně, i když jde o nejdůležitější část celého AV systému - většina uživatelů rovněž věnuje reprosoustavám nejméně úvah. U domácího kina je třeba mít na paměti shodnost všech zářičů, protože jedině pak existuje šance vytvořit i z levnějších reprosoustav vyvážený a celistvý zvuk. Ti, kteří ušetří na reproduktorech a přesto si chtějí vychutnat filmové snímky, musí naproti tomu počítat s výdajem za subwoofer, tedy basový reproduktor. Audio-video receiver a reproduktory stačí doplnit pouze DVD (Digital Versatile Disc) přehrávačem a není nutné pořizovat nic dalšího. Tyto přístroje umějí kromě DVD přehrát i kompaktní disky či video disky. Obraz je brilantní, zvuk excelentní. Je sice zřejmé, že klasický videorekordér se ještě nějaký čas udrží, ale audio kazety mají zřejmě odzvoněno. Proto jen na okraj k systému redukce šumu používaného při nahrávání na magnetické pásky: Dolby B potlačuje šum v oblasti vysokých kmitočtů a je slučitelné s Dolby S, které potlačuje šum i v oblasti středobasových kmitočtů. Vedle nich je Dolby C, které nelze přehrávat na B či S.
Pro začátek by bylo nejlepší představit si audio-video (AV) receiver, který nabízejí renomovaní výrobci už i v cenách pod deset tisíc korun. Vedle obrazové části jde především o audio zesilovač s dekodérem prostorového zvuku (nazývaným domácí kino), ve kterém je zabudovaný tuner, tedy rádio. Toto zařízení slouží jako mezičlánek mezi reproduktory a přehrávačem (kompaktních disků, DVD - Digital Versatile Disc, laserdisků, videokazet atd.), přičemž jeho úkolem je rozložit zakódovanou zvukovou stopu na několik nezávislých kanálů. Na AV receiveru se přitom dají vysvětlit téměř všechny výše uvedené pojmy. Dnes i ty nejlevnější přístroje mají dekodéry pro několik různých norem domácího kina. Nejstarší formát je z roku 1982 - Dolby Surround se třemi kanály (pravý, levý, surround kanál), který později nahradil vylepšený čtyřkanálový Dolby Surround Pro Logic (pravý, střed, levý, surround kanál). O deset let později se objevila nová norma - Dolby Digital, která je šestikanálová (pravý, střed, levý, pravý surround, levý surround, basový kanál), označovaná jako 5.1. Poskytuje šest zcela oddělených digitálních zvukových kanálů s plným kmitočtovým rozsahem (20-20 000 kHz). Výjimkou je basový kanál - subwoofer (20-200 Hz), který je specializovaný hlubokotónový. Není jej bezpodmínečně nutné využít, ale je to nanejvýš žádoucí u sestav s levnějšími reproduktory, které nedokážou spolehlivě zahrát ty nejnižší kmitočty. Na tomto kanále je u většiny filmů, zvláště pak akčních, ukryta informace ke zvýšení efektu některých scén. Zadní kanály jsou již na rozdíl od systému Pro Logic od sebe odděleny. Vpředu stejně jako u Dolby Surround zůstávají kanály pravý, střední a levý. Další vylepšení na poli prostorového zvuku na sebe již nečekalo tak dlouho - za pouhý rok (1993) tu byl Digital Theater Sound, zkráceně DTS. Zvuk je stejně jako u Dolby Digital 5.1 kanálový, avšak díky technickým vylepšením má slyšitelně lepší vlastnosti. Formát MPEG-2 se zdál být nástupcem Dolby Digital, ale dnes to spíše vypadá, že DTS je již před ním. V současnosti prodávané dekodéry mají naštěstí všechny výše zmíněné normy a zákazník tak při výběru není nijak omezován. Ty nejdražší přístroje ještě navíc disponují označením THX. To však není systém, ale certifikát, který uděluje firma Lucasfilm na zesilovač, reproduktory ve zvukovém řetězci a na akustiku kinosálu. Číselné označení pak udává, ke kterému formátu, 4.0 nebo 5.1, je certifikát vztažen. Následovat zřejmě budou i další formáty. Co to znamená pro posluchače? Zařízení, které získalo osvědčení THX, nabízí techniku, jež dokáže v obývacím pokoji vytvořit podmínky jako při míchání zvuku v profesionálním studiu.
Rádio dokáže i psát
Další zajímavá zkratka se objevuje u tuneru - RDS. Tato funkce se již stala všední součástí FM vysílání, leč žádná stanice v republice nevyužívá plně jeho možností. Co to vlastně RDS je? Radio Data System umožňuje stanicím propagovat sebe sama a zvýraznit se na displeji rádia při ladění. To je nejviditelnější funkce RDS, u které však mnoho stanic i posluchačů skončilo. RDS má další, takzvané pasivní funkce, například seřízení hodin a data rádia. Za zmínku potom stojí ještě ty nejdůležitější funkce: PS - Program Service (název programu), PTY - Program Type (typ programu), RT - Radio Text (kromě údaje o jménu stanice je možné přijímat informace o programu, dopravní situaci a podobně), AF - Alternative Frequencies (tabulka alternativních kmitočtů - umožňuje přeladění rádia na stejnou stanici vysílající na jiné frekvenci)
Na reproduktorech nelze ušetřit
Takové jsou tedy v kostce základní funkce AV receiveru, ke kterému je nutno pořídit reproduktory, jež převedou elektrický signál na akustický. K tomuto jen stručně, i když jde o nejdůležitější část celého AV systému - většina uživatelů rovněž věnuje reprosoustavám nejméně úvah. U domácího kina je třeba mít na paměti shodnost všech zářičů, protože jedině pak existuje šance vytvořit i z levnějších reprosoustav vyvážený a celistvý zvuk. Ti, kteří ušetří na reproduktorech a přesto si chtějí vychutnat filmové snímky, musí naproti tomu počítat s výdajem za subwoofer, tedy basový reproduktor. Audio-video receiver a reproduktory stačí doplnit pouze DVD (Digital Versatile Disc) přehrávačem a není nutné pořizovat nic dalšího. Tyto přístroje umějí kromě DVD přehrát i kompaktní disky či video disky. Obraz je brilantní, zvuk excelentní. Je sice zřejmé, že klasický videorekordér se ještě nějaký čas udrží, ale audio kazety mají zřejmě odzvoněno. Proto jen na okraj k systému redukce šumu používaného při nahrávání na magnetické pásky: Dolby B potlačuje šum v oblasti vysokých kmitočtů a je slučitelné s Dolby S, které potlačuje šum i v oblasti středobasových kmitočtů. Vedle nich je Dolby C, které nelze přehrávat na B či S.
