Na konferenci jste uvedl, že svět se o korupci více zajímá a že v boji proti ní máte stále více spojenců. Přesto máte pocit, že korupce neubývá?
Těžko říci. V novinách se o korupci více píše, zajímá se o ni více lidí, ale ne všude jí ubývá. Jsou situace, kde je korupce stále samozřejmostí, běžnou součástí života společnosti a živí sama sebe.
Zkouší-li někdo někam prodat zbraně, před deseti lety platil ministrovi tři procenta, před pěti lety pět procent, a dnes možná deset procent. Firmy pak soutěží nikoli kvalitou produktů nebo cenou, ale výší úplatků a schopností využít pokušení politiků k přijetí úplatku.
O kterých částech světa mluvíte?
To může platit všude. V Německu stále existují města, v nichž můžete dostat kontrakt jen za pomoci úplatku. A chcete-li vyhrát, musíte dávat stále víc. V Africe jsou zase místa, kde policie nedostává vůbec žádný plat, protože se živí z úplatků. Na mnoha místech ve světě tak korupce určitě stále nabývá na síle.
Korupci se nyní věnuje větší pozornost než dřív. Čím to je, co tento zájem vyvolává?
Mimo jiné je to tím, že pro ty, kdo uplácejí, už na mnoha místech dosáhla korupce neúnosných mezí. I pro velké mezinárodní koncerny, které byly samy v korupci hluboce zapojeny, je to příliš drahé. A také riskantní.
Při dnešní úrovni a rychlosti komunikačních technologií dostávají strach. Kdyby se třeba vaše Škoda zapletla do něčeho v Indonésii, pak se to ihned dostane sem do Prahy a hrubě to zasáhne její pověst.
A pověst u zákazníků, akcionářů či obchodních partnerů je stále důležitější. Rovněž politici už začínají chápat, že korupce jejich země ničí. Rozhoduje-li někdo na základě korupce, a ne podle ekonomické logiky, může to mít nedozírné škody.
Lze nějak odhadnout rozsah škod způsobených korupcí?
Těžko je to možné nějakými čísly, ale stačí si uvědomit, oč některé země přicházejí. Mexiko je mnohem bohatší země než USA, a stále se zmítá v chudobě, Nigérie nebo jiné africké státy mají skvělé lidi, fantastické přírodní bohatství, vynikající klima, ale stále jsou chudé. Korupce je jednou z hlavních děr, ve kterých se bohatství těchto zemí ztrácí.
Česko se loni v žebříčku zkorumpovaných zemí propadlo a vde si hůř než Polsko či Maďarsko. Jak jste k tomuto závěru dospěli?
Není to náš názor, je to kompilace mnoha jiných průzkumů a studií, ve vašem případě jich tuším bylo čtrnáct. V některých průzkumech odpovídali podnikatelé, v dalších novináři, v jedněch deset tisíc, v druhých pět set lidí.
Nejlépe se ve vašem žebříčku umístily skandinávské země. Proč si vedou tak dobře?
Souvisí to s otevřeností jejich veřejného sektoru, úřadů a státní správy. Ve většině severských zemí jsou státní listiny z principu veřejné, a chce-li vláda něco utajovat, musí si do zákona prosadit výjimku. I toto je inspirace pro vás, jak proti korupci bojovat.
