Když 9. srpna 2007 francouzská banka BNP Paribas řekla investorům, že jim není schopna vyplatit peníze ze dvou svých fondů kvůli ztrátovým hypotékám, byl to jeden z prvních příznaků přicházející finanční krize. "Chytré" peníze se stáhly, ty "hloupé" o rok později shořely.
Když emirát Dubaj před dvěma týdny požádal o šestiměsíční odklad splátek svých dluhů, mnohým to připomnělo, že domino pokračuje. Finanční krizi pravidelně následuje krize státních dluhů.
Státy, které loni převzaly banky a jejich špatné dluhy, je musí samy splácet. V kombinaci s klesajícími daňovými příjmy a dluhy nashromážděnými za posledních několik desetiletí můžete začít rozpočítávat, kdo bude první. V Evropě se nejvíc sází na Lotyše a Řeky. S odstupem následují Španělé a Irové.
Padají i dosud nepřekročitelná tabu. Investiční bankéři z Morgan Stanley, kteří loni jen těsně neutonuli, varují před dluhovou krizí v Británii, a to už v příštím roce. Ratingové agentury, které po svém selhání v krizi nemají zrovna dobré jméno, přemýšlejí o možnosti odebrat nejlepší známku AAA Britům a za určitých podmínek i Američanům.
Čísla, která přicházejí ze západní Evropy, vypadají opravdu hrozivě. Podle odhadu Evropské centrální banky vzroste průměrné zadlužení států eurozóny v příštím roce na 84 procent ročního výkonu ekonomiky. Ze zlatého pravidla o udržování dluhu pod hranicí šedesáti procent se v eurozóně stala výjimka.
Pokud některý stát eurozóny bude mít problémy s dalším půjčováním, což bude v nejbližších letech čím dál pravděpodobnější, odskáčou to i země na periferii finančního světa, jako je Česko (to není urážka, to je fakt). Letos si půjčíme na nový dluh a splácení starého 270 miliard, v roce 2012 to už bude miliard 313. Úrok vyšplhá z loňských 38 na 85 miliard a spolkne téměř desetinu rozpočtu. Polštář pro další život na dluh, na vyšší důchody, na podpory významně splaskne.
To je čistá finanční matematika, žádné demonstrace proti tomu už nepomohou.
Včera se začal schvalovat státní rozpočet i v dalších evropských státech. Pro pohled do české budoucnosti je inspirativní Irsko, velikostí ekonomiky srovnatelná země. Keltský tygr, který dvacet let jen rostl, tvrdě přistál kvůli bankám a přepáleným realitám.
Daně se v zemi kvůli neudržitelnému zadlužování zvyšovaly již loni a znovu letos na jaře. Platy státních zaměstnanců se progresivně sníží o pět až patnáct procent, poslancům o pětinu. Sociální dávky klesnou v průměru o 4,1 procenta, krátí se přídavky na děti a podpory v nezaměstnanosti. A v příštích dvou letech se bude škrtat opět.
Teď beru do ruky křišťálovou kouli. Jaký je rozdíl mezi Českem a Irskem? Maximálně tři roky, po včerejšku spíš méně.
