Viděl jsem politiky s ústy plnými slibů, žhavými po nebeském kontaktu s vlastní nadřazeností, s hvězdným dynamem ve strojovně moci, kteří v hadrech, co na ně málokdo z vás má, se zapadlýma očima vysedávali a kouřili v nadpřirozené temnotě a vznášeli se přitom nad vrcholky velkoměst, oranžoví kmotři, kteří si rozdělili stavbu silnice, dláždění náměstí, výstavbu dálnice i díru do tunelu tak, aby z něj vyjela jejich limuzína státní poznávací značky JÁ 001 naložená po střechu modrým z nebe.
Viděl jsem seniory, kteří si zasloužili třináctý důchod za celou tu hrůzu, co prožili, ale nezasloužili si nenávist svých vnuků, seniorů, kteří se na stará kolena nedočkali ani třináctiny toho, co měli od Velkého bratra jejich prarodiče.
Viděl jsem matky s dětmi, rodiny bez otců, rodiče bez peněz, miniaturní rodičovské příplatky na permanentní mateřské dovolené, zatímco socky házely sociální dávky do asociálních automatů, které nejsou výherní ani zábavní, protože se u nich už dávno nikdo nebaví ani nevyhrává, ale za nimi stojí Syn & otec a někde zdálky do nich pouští know-how a proud.
Viděl jsem obrovský nápis ČEZ, jak kopuluje s logem E.ON a kolem nich objíždí obří rypadlo a žere města a vesnice, trávu a stromy, viděl jsem to v reklamní pauze na hokejovém stadioně, když se hrála Jediná ruská celokontinentální ultrahokejová extraliga a vítěz vyhrál trofej nejcennější jménem Putin Cup.
Viděl jsem Topolánka, Paroubka, Klause, Zemana, Kalouska, Filipa, Řápkovou, Kindla, Langera, Tlustého, Ratha, Čunka, Veseckou a další a další, jak si nad nimi neznámý muž v analytickém oddělení Al-Kajdy pro střední Evropu mne ruce a říká: "Tady opravdu nemusíme nic dělat, tady se to dělá samo."
Viděl jsem prázdné chodby na úřadech práce, zavřená okénka u přepážek, viděl jsem práci, jak se válela na chodníku, jednu kapsu měla prázdnou a druhou zdaněnou, děvku, o kterou nikdo nestál.
Viděl jsem průzkum veřejného mínění, ve kterém všichni nesouhlasili a všichni s ním souhlasili a chtěli tento nesouhlas uvést do praxe a legislativně ukotvit, ale bylo pozdě, a kdoví jestli to opravdu chtěli.
Viděl jsem Allena Ginsberga a jeho překladatele Jana Zábranu, jak vstávají z mrtvých a jdou potichu k psacím stolům, zatímco kolem nich se děje to stejné peklo, které se dělo, když Kvílení psali a překládali oni. V Americe ultrapravičáci v kápích nahánějí černochy a homosexuály a v Čechách ultralevičáci mučí kněze a sedláky. A oběma se zakazuje o tom
psát.
