Levněji už nebude a lidé by měli začít utrácet, uvedl v rozhovoru pro středeční MF DNES guvernér centrální banky Miroslav Singer (více zde). Jeho slova vzbudila velkou polemiku. Redakce iDNES.cz proto oslovila tuzemské ekonomy, aby zjistila jejich názor na to, zda nižší ceny už skutečně nepřijdou a lidé by tak měli skončit s odkládáním spotřeby kvůli planým očekáváním a vrhnout se na nákupy aut, domů a elektroniky. Zde přinášíme jejich odpovědi.
Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank Czech Republic
Domácnosti na výzvu ČNB k utrácení uslyší, ale asi jinak, než si ČNB představuje. Obchodníci budou mít z hlediska tržeb silný listopad a slabý leden. V povánočních týdnech se buďto nebude prodávat, protože nebude co, nebo proto, že budou v nabídce chybět tradiční povánoční slevy. Ekonomickému růstu také příliš nepomůže zvýšení spotřeby dovezeného zboží. Příští rok může růst ekonomiky zrychlit díky lepším exportním příležitostem, ale pochybuji, že bude efekt tak velký, jak ho čeká ve své prognóze ČNB.
Petr Dufek, analytik ČSOB
Je velmi pravděpodobné, že ceny dováženého zboží se v obchodech dříve nebo později zvýší. Zdražení se nejspíše nevyhne ani zboží, které se v Česku vyrábí z dovážených komponentů.
V případě bytů bych byl opatrnější, protože přece jen větší roli hraje síla poptávky a tedy i nálada spotřebitelů. Vstupují sem strach o práci a tedy ochota se v takové situaci zadlužovat. Když vezmu v úvahu, jak dlouho se nepříznivě vyvíjí reálná finanční situace domácností, tak prostor pro masívní utrácení nevidím. Možná si někdo koupí dříve novou televizi, mobil, možná i pračku, ale v tomto případě pouze uspíší svoje nákupy v čase.
Problém slabé poptávky po spotřebním zboží nevidím ve spekulacích na pokles cen, ale především ve finančních možnostech spotřebitelů.
Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
ČNB se dost spoléhá na stimulující vliv slabého kurzu na domácí poptávku. Obávám se, že až příliš. ČNB věří (aspoň podle toho, co říká, i když něco jiného zveřejňuje ve své prognóze), že koruna už nebude výrazně posilovat ani v budoucnu. Takže podle ní by dovážené zboží nemělo výrazněji po několika čtvrtletí a snad i roků zlevňovat. S tím nemohu souhlasit. Pokud ekonomika poroste, poroste i zájem o českou korunu a ta bude opět posilovat. Sice ne raketovou rychlostí jako v letech 2002, 2005 či 2008, ale posilovat bude třeba 2-3 procenty ročně. ČNB doufá, že místo koruny se nám budou zvedat ceny a mzdy, a tím se krůčkem po krůčku budeme přibližovat k úrovním v západní Evropě. Proč by mělo však najednou dojít ke změně trasy, kterou se česká ekonomika až doposud přibližovala Evropě (tedy přes posilování koruny)? To chce ČNB změnit i inflační cíl ze 2 procent třeba na 3 či 4 procenta a zatím nemá odvahu to říci nahlas?
Růst mezd, na který se ČNB spoléhá, přichází vždy až se zpožděním. Nemyslím si, že by firmy za současného stavu vývoje v několika nejbližších měsících zvedly svým zaměstnancům mzdy. A která firma v České republice může bez problémů svým zaměstnancům závazně přislíbit růst platů, který vykompenzuje očekávané zvýšení inflace (ne na 1 procento, ale až ke 3 procentům ke konci příštího roku), když na světových trzích vládne ostrá cenová konkurence někdy až válka?
Jestli chce centrální banka vyprovokovat růst mezd, musí přesvědčit hlavně podnikatele, že jim porostou tržby a zisky a to nejen v roce 2014 ale i 2015 a dál. Zatím moc přesvědčivá není, protože když se podíváme na její vlastní prognózu, zjistíme, že sama počítá s posílením koruny z 26,8 v roce 2014 na 25,90 za euro v roce 2015 (tedy zhruba tam, odkud intervence začala). Kde je to slíbené neposilování koruny? Firma, která se bude řídit prognózou ČNB, musí počítat s méně příznivými podmínkami pro vývoz...
A že potraviny nezdraží? Vždyť nemalá část potravin se do Česka dováží a letošní bramborová úroda není nic moc... Oslabení koruny a předhozená šance maloobchodníkům si přilepšit na maržích otevře cestu ke zdražení potravin.
Vojtěch Benda, hlavní ekonom BH Securities
Zásadní otázka zní: představuje výrazné zpomalení růstu cen, očekávané v následujících dvou třech čtvrtletích kvůli zlevnění energií a potravin, riziko deflační spirály a dlouhodobého hospodářského poklesu? Nebo by to byl naopak pozitivní nákladový šok, kdy růst nominálních mezd by poprvé za dva roky mohl překonat růst cen a podpořit rychlejší oživení spotřeby? Podle mého názoru je obava centrální banky z dlouhodobé deflace nadnesená a plošný růst cen v důsledku oslabení hodnoty měny může oslabit tempo oživení domácí poptávky. Zápory zásahu tedy mohou převládnout nad případnými pozitivními vlivy.
David Marek, hlavní ekonom Patria Finance
Hlavní zbraní centrální banky nejsou úrokové sazby ani kurz měny, ale psychologie. Právě vysvětlováním efektu intervence na devizovém trhu a oslabení kurzu koruny na růst cen zboží může pomoci zvrátit nebezpečí deflačního uvažování, tedy odkládání spotřeby v očekávání poklesu cen. ČNB sice nemůže přímo změnit ceny v obchodech, ale kurz koruny je velmi mocný nástroj, kterým může vývoj cen ovlivnit. Zvláště pokud je v určitém sortimentu vysoký podíl dováženého zboží na spotřebě jako je to tomu u elektroniky, oblečení nebo automobilů.
V České republice možná krok ČNB vzbudil polemiku, z pohledu posledních znalostí ekonomie v oblasti měnové politiky je ovšem rozhodnutí i komunikace ČNB naprosto jasnou, dalo by se říci až ukázkovou záležitostí. Jediné co by se snad dalo ČNB vytknout je otálení. O intervencích se mohlo rozhodnout o několik měsíců dříve.
