14. října 1969 - odstartovala sovětská družice Interkosmos 1, na jejíž palubě byly poprvé československé přístroje. Před několika týdny uspořádala americká firma Boeing v Praze seminář, na němž pozvala české vědce ke spolupráci na výzkumných programech mezinárodní kosmické stanice ISS. To jsou dva předěly v českých vědách o vesmíru a pro vesmír, které nejlépe charakterizují dosažený stav.
»V sedmdesátých a osmdesátých letech se na tomto poli udělalo u nás hodně,« říká Jan Kolář, předseda Rady pro spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou, která je poradním orgánem ministerstva školství. »Bylo to samozřejmě podmíněno politickou situací. Třebaže takřka všechny projekty směly probíhat pouze ve spolupráci se sovětskými a jinými východoevropskými kolegy, myslím, že se podařilo dosáhnout řady vynikajících vědeckých výsledků, které nebyly horší než v jiných oblastech vědy. V podstatě všechno, o co se dnes kosmický výzkum v České republice opírá, bylo založeno v této době. Ostatně kdyby tyto práce neměly úroveň, nestáli by Američané o naše odborníky při vytváření programů pro ISS.«
Můžete připomenout hlavní výsledky?
Podařilo se rozvinout výzkum Slunce a okolí Země z umělých družic, některé přístroje pro měření těchto parametrů byly rovněž na sovětských meziplanetárních sondách. To směřuje k pochopení vzájemných vztahů Slunce-Země, o kterých toho pořád málo víme, ale které zásadním způsobem ovlivňují náš život. Rád bych zmínil československé a potom české družice Magion ty jsou důkazem, že naši technici zvládli náročnou konstrukci umělých těles pro vesmír. Vynikajícím výsledkem je vývoj celé série krystalizátorů - přístrojů, na kterých se ve stavu beztíže mají vyrábět unikátní látky pro elektroniku i farmakologii. Naši lékaři, biologové a psychologové studovali celou řadu pozoruhodných otázek lékařsko-biologických, které rozšiřují znalosti nejen o lepší přípravě lidí ke kosmickým letům, ale také o větší pohodě ležících pacientů a rovněž o vytváření lepšího psychologického klimatu v izolovaných týmech. Start prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka byl pro některé obory impulsem k rozvinutí dalších výzkumů. Jakmile to bylo technicky proveditelné, začali naši meteorologové používat údajů z družic ke zpřesnění předpovědí počasí a spojaři družic ke zdokonalení dálkových radiotelefonních hovorů i přenosu televizního obrazu. Jediný obor, který byl za minulého režimu postižen, je dálkový průzkum - tedy snímkování Země z vesmíru pro potřeby národního hospodářství. Tyhle záběry totiž mohou mít i vojenský význam, protože ukazují strategické objekty, takže se šmahem utajovaly. Ovšem po teoretické stránce jsme dálkový průzkum zvládli. Jakmile začátkem devadesátých let padla tahle utajovací mánie, mohli jsme začít poměrně rychle snímky z družic prakticky využívat. Když se podíváme po kosmických vědách, vidíme, že odborníci v České republice v minulých třiceti letech v hlavních oborech nijak nezaostali. Na zkušenostech z programu Interkosmos dokonce vznikly tři malé soukromé firmy na výrobu družic a zařízení pro ně, produkují i některé fajnové přístroje pro pozemské použití.
Jenže většina závěrů, o kterých se zmiňujete, se nás obyčejných lidí nijak nedotkla...
To není tak docela pravda. Denně vidíme v televizi záběry oblačnosti z družic, denně tam sledujeme reportáže ze zámoří, které k nám přenesly družice. Tyhle věci se už staly součástí běžného života, takže si jejich původ neuvědomujeme. Začíná se rozšiřovat určování přesné polohy pomocí družic. Když byly záplavy na Moravě, dostali jsme za několik dnů z Kanady snímky postižených oblastí, které ukázaly rozsah škod a posloužily k plánování preventivních opatření. Ovšem závěry mnoha dalších studií zůstávají často v teoretické rovině, jsou součástí široké mezinárodní mozaiky poznávání a jejich převádění do praxe probíhá dlouhá desetiletí přes mnoho mezistupňů, takže jména lidí, kteří stáli na počátku, už málokdo připomíná. Tady mám na mysli třeba vlivy Slunce na Zemi či nové poznatky lékařsko-biologické. A co se týče výroby ve stavu beztíže, tam jsme stále ve stadiu hledání a výzkumů - první použitelné látky se začnou produkovat na stanici ISS v širším měřítku snad v příštím desetiletí.
Jaké jsou další perspektivy těchto oborů v naší republice?
Myslím, že dobré. Podařilo se vytvořit solidní základy kosmickému výzkumu, průmyslu a začínají se konstituovat i první služby. Ovšem měli bychom to, co naši lidé umějí, také prodat. Všechny tyhle práce probíhají na mezinárodním poli, jedna země - pokud pomineme USA nic neznamená. Abychom tohle zapojení do mezinárodních projektů ještě více zefektivnili a využili všech našich zdrojů, potřebujeme nějaký celostátní koordinační orgán na vládní úrovni - podobně jako jinde mají kosmické agentury. První krok k tomu udělala republika před třemi roky, když podepsala spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou a zřídila naši Radu. Teď by měla vláda udělat další krok a vytvořit nějakou výkonnou instituci, která bude naše úsilí koordinovat. Je jedno, jak se bude jmenovat, jestli kosmická agentura či jinak. Stačí malý výkonný tým. Při jednáních se zahraničními partnery si stále víc uvědomujeme, že bez vládního úřadu nemáme šanci spolupráci s nimi prohlubovat. A třetím krokem, který je obdobně dlouhodobý jako naše přijetí do EU, je přistoupení republiky do Evropské kosmické agentury. Zmíněný vládní orgán by měl nejen podporovat aktivity českých odborníků. Měl by také stanovit národní priority a systematicky sledovat všechny nově se rodící možnosti, aby k jejich případnému rozvinutí u nás zakládal nové projekty. Tři firmy, které se specializují na výrobu zařízení pro kosmický výzkum, jsou malé, každá zaměstnává nanejvýš několik desítek lidí, ale velmi čilé a technicky zdatné. Nedivím se, že proto mají řadu zakázek ze Západu. Velké továrny s tradiční výrobou se na tuhle oblast dívají trochu přezíravě, zřejmě z neznalosti a z přirozeného konzervativismu. Kromě toho zmíněné objednávky nejsou velké, obvykle za několik milionů korun. I tady se otevírá pole pro působnost státního kosmického úřadu - aby učil i tyhle giganty, jak získávat velké a technicky špičkové objednávky, aby pro ně hledal možnosti u západních výrobců. Měl by to být jeden z impulsů k pozvednutí našeho průmyslu. Kosmonautika už dávno ztratila svou exkluzivitu, svou výjimečnost, stala se běžnou součástí mnoha oborů vědy, průmyslu a služeb. Začíná stále víc dávat našemu pozemskému životu. T uhle šanci bychom neměli promarnit.
»V sedmdesátých a osmdesátých letech se na tomto poli udělalo u nás hodně,« říká Jan Kolář, předseda Rady pro spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou, která je poradním orgánem ministerstva školství. »Bylo to samozřejmě podmíněno politickou situací. Třebaže takřka všechny projekty směly probíhat pouze ve spolupráci se sovětskými a jinými východoevropskými kolegy, myslím, že se podařilo dosáhnout řady vynikajících vědeckých výsledků, které nebyly horší než v jiných oblastech vědy. V podstatě všechno, o co se dnes kosmický výzkum v České republice opírá, bylo založeno v této době. Ostatně kdyby tyto práce neměly úroveň, nestáli by Američané o naše odborníky při vytváření programů pro ISS.«
Můžete připomenout hlavní výsledky?
Podařilo se rozvinout výzkum Slunce a okolí Země z umělých družic, některé přístroje pro měření těchto parametrů byly rovněž na sovětských meziplanetárních sondách. To směřuje k pochopení vzájemných vztahů Slunce-Země, o kterých toho pořád málo víme, ale které zásadním způsobem ovlivňují náš život. Rád bych zmínil československé a potom české družice Magion ty jsou důkazem, že naši technici zvládli náročnou konstrukci umělých těles pro vesmír. Vynikajícím výsledkem je vývoj celé série krystalizátorů - přístrojů, na kterých se ve stavu beztíže mají vyrábět unikátní látky pro elektroniku i farmakologii. Naši lékaři, biologové a psychologové studovali celou řadu pozoruhodných otázek lékařsko-biologických, které rozšiřují znalosti nejen o lepší přípravě lidí ke kosmickým letům, ale také o větší pohodě ležících pacientů a rovněž o vytváření lepšího psychologického klimatu v izolovaných týmech. Start prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka byl pro některé obory impulsem k rozvinutí dalších výzkumů. Jakmile to bylo technicky proveditelné, začali naši meteorologové používat údajů z družic ke zpřesnění předpovědí počasí a spojaři družic ke zdokonalení dálkových radiotelefonních hovorů i přenosu televizního obrazu. Jediný obor, který byl za minulého režimu postižen, je dálkový průzkum - tedy snímkování Země z vesmíru pro potřeby národního hospodářství. Tyhle záběry totiž mohou mít i vojenský význam, protože ukazují strategické objekty, takže se šmahem utajovaly. Ovšem po teoretické stránce jsme dálkový průzkum zvládli. Jakmile začátkem devadesátých let padla tahle utajovací mánie, mohli jsme začít poměrně rychle snímky z družic prakticky využívat. Když se podíváme po kosmických vědách, vidíme, že odborníci v České republice v minulých třiceti letech v hlavních oborech nijak nezaostali. Na zkušenostech z programu Interkosmos dokonce vznikly tři malé soukromé firmy na výrobu družic a zařízení pro ně, produkují i některé fajnové přístroje pro pozemské použití.
Jenže většina závěrů, o kterých se zmiňujete, se nás obyčejných lidí nijak nedotkla...
To není tak docela pravda. Denně vidíme v televizi záběry oblačnosti z družic, denně tam sledujeme reportáže ze zámoří, které k nám přenesly družice. Tyhle věci se už staly součástí běžného života, takže si jejich původ neuvědomujeme. Začíná se rozšiřovat určování přesné polohy pomocí družic. Když byly záplavy na Moravě, dostali jsme za několik dnů z Kanady snímky postižených oblastí, které ukázaly rozsah škod a posloužily k plánování preventivních opatření. Ovšem závěry mnoha dalších studií zůstávají často v teoretické rovině, jsou součástí široké mezinárodní mozaiky poznávání a jejich převádění do praxe probíhá dlouhá desetiletí přes mnoho mezistupňů, takže jména lidí, kteří stáli na počátku, už málokdo připomíná. Tady mám na mysli třeba vlivy Slunce na Zemi či nové poznatky lékařsko-biologické. A co se týče výroby ve stavu beztíže, tam jsme stále ve stadiu hledání a výzkumů - první použitelné látky se začnou produkovat na stanici ISS v širším měřítku snad v příštím desetiletí.
Jaké jsou další perspektivy těchto oborů v naší republice?
Myslím, že dobré. Podařilo se vytvořit solidní základy kosmickému výzkumu, průmyslu a začínají se konstituovat i první služby. Ovšem měli bychom to, co naši lidé umějí, také prodat. Všechny tyhle práce probíhají na mezinárodním poli, jedna země - pokud pomineme USA nic neznamená. Abychom tohle zapojení do mezinárodních projektů ještě více zefektivnili a využili všech našich zdrojů, potřebujeme nějaký celostátní koordinační orgán na vládní úrovni - podobně jako jinde mají kosmické agentury. První krok k tomu udělala republika před třemi roky, když podepsala spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou a zřídila naši Radu. Teď by měla vláda udělat další krok a vytvořit nějakou výkonnou instituci, která bude naše úsilí koordinovat. Je jedno, jak se bude jmenovat, jestli kosmická agentura či jinak. Stačí malý výkonný tým. Při jednáních se zahraničními partnery si stále víc uvědomujeme, že bez vládního úřadu nemáme šanci spolupráci s nimi prohlubovat. A třetím krokem, který je obdobně dlouhodobý jako naše přijetí do EU, je přistoupení republiky do Evropské kosmické agentury. Zmíněný vládní orgán by měl nejen podporovat aktivity českých odborníků. Měl by také stanovit národní priority a systematicky sledovat všechny nově se rodící možnosti, aby k jejich případnému rozvinutí u nás zakládal nové projekty. Tři firmy, které se specializují na výrobu zařízení pro kosmický výzkum, jsou malé, každá zaměstnává nanejvýš několik desítek lidí, ale velmi čilé a technicky zdatné. Nedivím se, že proto mají řadu zakázek ze Západu. Velké továrny s tradiční výrobou se na tuhle oblast dívají trochu přezíravě, zřejmě z neznalosti a z přirozeného konzervativismu. Kromě toho zmíněné objednávky nejsou velké, obvykle za několik milionů korun. I tady se otevírá pole pro působnost státního kosmického úřadu - aby učil i tyhle giganty, jak získávat velké a technicky špičkové objednávky, aby pro ně hledal možnosti u západních výrobců. Měl by to být jeden z impulsů k pozvednutí našeho průmyslu. Kosmonautika už dávno ztratila svou exkluzivitu, svou výjimečnost, stala se běžnou součástí mnoha oborů vědy, průmyslu a služeb. Začíná stále víc dávat našemu pozemskému životu. T uhle šanci bychom neměli promarnit.
