Například expert Komerční banky na Evropskou unii Michal Tomášek tvrdí: "Pražští představitelé evropské komise dali několikrát najevo, že nezbytnou podmínkou pro náš vstup do EU bude dosažení alespoň pětasedmdesáti procent průměru životní úrovně unie měřeného hrubým domácím produktem na hlavu." Právě produkt na obyvatele přepočítaný na takzvanou paritu kupní síly je ukazatel, který dobře ukazuje životní úroveň. Za nechuť řady členských zemí unie k přijímání nových členů ze střední a východní Evropy mohou podle odborníků hlavně peníze. Řecko či Portugalsko, které i nyní mají životní úroveň zhruba o třetinu nižší, než je průměr unie, čerpají velké peníze z bruselských rozvojových fondů. Ty by bylo třeba po přijetí nových členů dělit na více států. Avšak i německý kancléř Schröder před několika dny při návštěvě Polska řekl, že rychlý vstup nynějších čekatelů na členství v unii považuje za unáhlený - mimo jiné také kvůli všeobecně nižší životní úrovni. Oficiální místa Evropské unie i její dokumenty však zdůrazňují, že životní úroveň mezi kritéria pro vstup nových zemí nepatří.
Evropská komise soudí, že mnohem důležitější je připravenost České republiky převzít legislativu unie a nové závazky a povinnosti, které z členství vyplývají. Důležitá bude i schopnost podniků obstát v konkurenci na vnitřním trhu Evropské unie. V této souvislosti komise za největší výhodu České republiky považuje nízkou mzdovou a cenovou úroveň.
ZA ŠPIČKOU JSME HODNĚ DALEKO
Zemí s nejvyšší životní úrovní měřenou hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly je v Evropské unii Lucembursko s jedenašedesátiprocentním náskokem na průměr. Osmnáct bodů k dobru má Dánsko, třináct Belgie a dvanáct Rakousko. Německo je nad středem o osm bodů. Pětašedesát procent České republiky je nicméně mezi kandidátskými zeměmi ještě pořád výborné číslo - lépe je na tom jen Slovinsko, ale třeba Polsko má pouhých pětatřicet procent průměru unie. V tomto srovnání je domácí produkt na obyvatele v České republice 12 713 dolarů, středoevropské země mají průměr 8540 dolarů. Pokud se však za měřítko vezme kurs měny, pak se domácí produkt na obyvatele sníží na 4148 dolarů v průměru střední Evropy a 5472 dolarů v České republice. Pokud se hrubý domácí produkt na hlavu měří podle kursu, pak má tedy Česká republika jen čtvrtinu a Polsko pouhých šestnáct procent výkonnosti průměrného člena unie. Zatímco však Polsko, Maďarsko, Estonsko či Slovinsko v tomto roce unii dohánějí, protože jejich růst hrubého domácího produktu bude s největší pravděpodobností rychlejší, tuzemská prognóza dvouprocentního poklesu věští problémy. Navíc ani pro příští rok nelze očekávat nic jiného než stagnaci. "Nynější ztráty zřejmě nahradíme až začátkem tisíciletí," řekl k tomu místopředseda Českého statistického úřadu Ivan Šujan.
NADĚJE NEBYLY NIKDY NAPLNĚNY
Krátce po roce 1989 se objevily velmi optimistické představy, že na konci tisíciletí budeme schopni v životní úrovni a domácím produktu na obyvatele dosáhnout úrovně Řecka či Portugalska. Ještě před dvěma lety, kdy domácí produkt výrazně rostl a zdálo se, že země bude schopna zvyšovat produkci hospodářství ročně zhruba o pět procent, byl tento cíl - alespoň v paritě kupní síly - na dosah ruky. Nyní se však kvůli sílící recesi znovu vzdaluje. Navíc i dlouhodobé odhady růstu nejsou již tak optimistické s tím, že pětiprocentní a přitom soustavný růst je nyní zřejmě těžko představitelný. Tuzemská ekonomika tak může jen se závistí vzhlížet k Irsku, které se díky razantnímu snižování daní, reformám podporujícím úspory a lákání investorů drží na neobyčejné růstové křivce. Ta se pohybuje kolem deseti procent ročně. Irsko se díky tomu z úrovně podobné Portugalsku dostalo během několika let jen tři procenta za průměr unie.
PŘIBRZDĚNÍ UNIE BUDE CÍTIT I DOMA
Přitom země Evropské unie loni zvýšily svou ekonomickou výkonnost zhruba o dvě procenta a letos to budou i přes vliv asijské a ruské krize skoro tři procenta. Podle poslední předpovědi Evropské komise se pro další dva roky počítá s růstem kolem dvou a půl procenta v průměru. Je pravda, že pro příští rok existují i prognózy velmi opatrné, avšak pokud například i Německo a další velké obchodní partnery České republiky postihne recese, odrazí se to také v horších výsledcích domácího hospodářství. Další riziko pro domácí vývoj navíc představuje druhý největší obchodní partner - Slovensko. Jeho ekonomická nestabilita může výrazně ovlivnit tuzemské hospodářství. Nová bratislavská vláda totiž zřejmě bude nucena přistoupit k podobným opatřením, jaké musel přijmout český parlament loni v květnu - k úsporám, snížení domácí poptávky, rozpočtové střízlivosti a podobně. Navíc se slovenská koruna pravděpodobně ještě nedostala na svou přirozenou kursovou hladinu.
Evropská komise soudí, že mnohem důležitější je připravenost České republiky převzít legislativu unie a nové závazky a povinnosti, které z členství vyplývají. Důležitá bude i schopnost podniků obstát v konkurenci na vnitřním trhu Evropské unie. V této souvislosti komise za největší výhodu České republiky považuje nízkou mzdovou a cenovou úroveň.
ZA ŠPIČKOU JSME HODNĚ DALEKO
Zemí s nejvyšší životní úrovní měřenou hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly je v Evropské unii Lucembursko s jedenašedesátiprocentním náskokem na průměr. Osmnáct bodů k dobru má Dánsko, třináct Belgie a dvanáct Rakousko. Německo je nad středem o osm bodů. Pětašedesát procent České republiky je nicméně mezi kandidátskými zeměmi ještě pořád výborné číslo - lépe je na tom jen Slovinsko, ale třeba Polsko má pouhých pětatřicet procent průměru unie. V tomto srovnání je domácí produkt na obyvatele v České republice 12 713 dolarů, středoevropské země mají průměr 8540 dolarů. Pokud se však za měřítko vezme kurs měny, pak se domácí produkt na obyvatele sníží na 4148 dolarů v průměru střední Evropy a 5472 dolarů v České republice. Pokud se hrubý domácí produkt na hlavu měří podle kursu, pak má tedy Česká republika jen čtvrtinu a Polsko pouhých šestnáct procent výkonnosti průměrného člena unie. Zatímco však Polsko, Maďarsko, Estonsko či Slovinsko v tomto roce unii dohánějí, protože jejich růst hrubého domácího produktu bude s největší pravděpodobností rychlejší, tuzemská prognóza dvouprocentního poklesu věští problémy. Navíc ani pro příští rok nelze očekávat nic jiného než stagnaci. "Nynější ztráty zřejmě nahradíme až začátkem tisíciletí," řekl k tomu místopředseda Českého statistického úřadu Ivan Šujan.
NADĚJE NEBYLY NIKDY NAPLNĚNY
Krátce po roce 1989 se objevily velmi optimistické představy, že na konci tisíciletí budeme schopni v životní úrovni a domácím produktu na obyvatele dosáhnout úrovně Řecka či Portugalska. Ještě před dvěma lety, kdy domácí produkt výrazně rostl a zdálo se, že země bude schopna zvyšovat produkci hospodářství ročně zhruba o pět procent, byl tento cíl - alespoň v paritě kupní síly - na dosah ruky. Nyní se však kvůli sílící recesi znovu vzdaluje. Navíc i dlouhodobé odhady růstu nejsou již tak optimistické s tím, že pětiprocentní a přitom soustavný růst je nyní zřejmě těžko představitelný. Tuzemská ekonomika tak může jen se závistí vzhlížet k Irsku, které se díky razantnímu snižování daní, reformám podporujícím úspory a lákání investorů drží na neobyčejné růstové křivce. Ta se pohybuje kolem deseti procent ročně. Irsko se díky tomu z úrovně podobné Portugalsku dostalo během několika let jen tři procenta za průměr unie.
PŘIBRZDĚNÍ UNIE BUDE CÍTIT I DOMA
Přitom země Evropské unie loni zvýšily svou ekonomickou výkonnost zhruba o dvě procenta a letos to budou i přes vliv asijské a ruské krize skoro tři procenta. Podle poslední předpovědi Evropské komise se pro další dva roky počítá s růstem kolem dvou a půl procenta v průměru. Je pravda, že pro příští rok existují i prognózy velmi opatrné, avšak pokud například i Německo a další velké obchodní partnery České republiky postihne recese, odrazí se to také v horších výsledcích domácího hospodářství. Další riziko pro domácí vývoj navíc představuje druhý největší obchodní partner - Slovensko. Jeho ekonomická nestabilita může výrazně ovlivnit tuzemské hospodářství. Nová bratislavská vláda totiž zřejmě bude nucena přistoupit k podobným opatřením, jaké musel přijmout český parlament loni v květnu - k úsporám, snížení domácí poptávky, rozpočtové střízlivosti a podobně. Navíc se slovenská koruna pravděpodobně ještě nedostala na svou přirozenou kursovou hladinu.
