Jste nositelem slavného jména. Co pro vás znamená?
Zabývám se rodinnou historií, která je úzce spjata s firmou ČKD. Postupem času jsem zjistil, že český průmysl, hlavně jeho nynější a budoucí kapitáni, jakož i studenti vysokých škol se mohou z příkladu mého dědečka poučit, a začal jsem sestavovat knihu o třech generacích Kolbenů.
Kde vidíte příčiny někdejší slavné expanze firmy?
Při zakládání firmy bylo splněno několik důležitých předpokladů. Zakladatel byl osmadvacetiletý nadaný a moderně smýšlející inženýr. Se zkušenostmi z tehdy nejvyspělejší průmyslové země USA se vracel do Čech, kde právě v tomto období vznikaly první továrny. Zároveň v Čechách již existovalo vyspělé školství a vynikající řemeslnická základna ochotná k práci v průmyslu.
Obor elektrotechniky a zejména pak oblast střídavého proudu můj dědeček ovládal bezpečně a dovedl si s jistou fantazií představit, co musí být obsaženo ve výrobním programu jeho malého podniku.
Můj dědeček byl schopen získat si své spolupracovníky - dovedl si je vychovat a nadchnout pro společnou věc. Důležité bylo, že výrobky nabízené továrním katalogem byly rychle na trhu. Tak například první výrobky nové továrny byly dodávány již tři měsíce po založení firmy, tedy v lednu 1897.
Dědeček dbal na kvalitu svých výrobků a svých zákazníků si vážil, o čemž svědčí velký počet pochvalných uznání, což bylo tou nejlepší reklamou.
Jak jste osobně svázán s ČKD a jaký je váš životní příběh?
Narodil jsem se v roce 1926. Moje plány byly, že v jedenadvaceti letech budu hotov se studiem strojního inženýrství. Studijní plány ztroskotaly po německé okupaci v listopadu 1941, kdy jsem musel opustit školu. V červnu 1943 jsem byl gestapem zatčen, odvlečen do Terezína a koncem prosince téhož roku do Osvětimi, kde zahynul v červenci 1944 můj otec. Byl jsem odeslán na práci do továrny na umělý benzin v Horním Slezsku.
Dvacátého prvního ledna 1945 se mi podařilo utéci z koncentračního tábora a zachránil jsem se před pochodem smrti. Spěchal jsem na Slovensko, kde jsem se přihlásil jako dobrovolník do řad Svobodovy armády. Studia strojního inženýrství na ČVUT jsem dokončil v roce 1950.
Po několika měsících marného hledání práce kvůli kapitalistickému původu jsem, chudý jako kostelní myš, přišel na sekretariát Spolku posluchačů strojního a elektrotechnického inženýrství s otázkou: "Chcete mě snad nechat umřít hlady?" Naštěstí jsem narazil na spřátelenou duši v osobě zaměstnance ministerstva strojírenství, bývalého dělníka ČKD. Jeho přičiněním jsem byl přijat jako konstruktér leteckých motorů do Waltrovky.
Celkem 18 let jsem pracoval v československém leteckém průmyslu do roku 1968, kdy jsem s manželkou a s dětmi opustil okupovanou vlast. V novém domově v Mnichově jsem získal místo u firmy MTU, kde jsem pracoval až do roku 1993, a poté ještě další rok jako poradce u firmy BMW-Rolls Royce.
V Kolbence jsem pracoval jako student na montáži parních turbin a poté několik měsíců na montáži lokomotiv.
Kde vidíte příčinu pádu ČKD?
Ze slavného koncernu ČKD skončily v úpadku dva hlavní závody. Karlínská Daňkovka a vysočanská Kolbenka. Po sametové revoluci a ztrátě východních trhů přicházeli sice delegáti světových koncernů jako General Electric, Siemens či AEG, kteří se zajímali o eventuální spolupráci s ČKD.
Ale při daných privatizačních podmínkách se žádné spojení neuskutečnilo. Situace byla ztížena nedostatkem vlastního kapitálu a vysokou úrokovou sazbou. Strojové vybavení podniků bylo zastaralé, po léta do něj nebylo investováno. Kvalifikovaní inženýři odcházeli pryč z průmyslu do administrativy a do bankovnictví.
 Hala ČKD - 1 |
 Hala ČKD - 2 |
 Hala ČKD - 3 |
 Hala ČKD - 4 |
 Areál ČKD - 1 |
 Areál ČKD - 2 |
 Areál ČKD - 3 |
 Hala ČKD - 5 |
