"České dráhy jsou klasickým příkladem toho nejhoršího typu státního monopolu s nejistým managementem, všemocnými odbory, plýtváním, s velmi špatnou úrovní poskytovaných služeb, vysoce závislého na státních dotacích, bez jasné vize vlastní budoucnosti," míní Michal Tošovský - autor jedné z nejradikálnější - jak sám říká spíše záchrany než reformy tuzemské železnice. Před třemi lety neprošla.
Přesto musel odejít.
Stejně dopadli i předchozí reformátoři - ať už ministři, nebo generální ředitelé. "V žádném jiném českém podniku neexistuje tak silná závislost na politice a odborech jako na železnici," říká exministr dopravy Martin Říman.
PRVNÍ ZMĚNY A ODCHODY
S první změnou přišel Emanuel Šíp, který vedl dráhy za ministra Jana Stráského. Plánoval oddělení kolejí od dopravního provozu nákladního i osobního. Přesně podle toho, kam směřovala celá Evropa. Provést se mu to ovšem podařilo jen zčásti. Vytvořil dvě oddělené divize v rámci jednoho podniku. "Tehdy šlo skutečně ještě o reformu, protože dráhy neměly takové dluhy. Další pokusy se snažily už jen zachraňovat nečinností napáchané škody," říká Tošovský.
Šípem nastartované změny ovšem zastavily odbory. Tehdy poprvé pohrozila Odborová organizace železničářů stávkou. Hned svou první bitvu odbory vyhrály a reformátoři museli odejít. "Tímto ústupkem odborům narostl hřebínek a od té doby své síly využívají," míní Tošovský. Šíp musel odejít a s ním i řada náměstků a vrchních ředitelů drah. Dokonce existovaly seznamy lidí, kteří mají odejít. Ty byly z dílny odborových předáků.
NEZBÝVÁ NEŽ ROZDĚLIT
Dnes už je podle odborníků i ministerstva dopravy jedinou možností, jak zabránit dalším únikům peněz a nárůstu obrovských ztrát, dokončit rozdělení. Ani teď v tom ovšem nepanuje shoda. Ministr dopravy Antonín Peltrám ve svém plánu odděluje koleje od dopravy, ale obsluhu ponechává stále Českým drahám, tedy dopravci. Ten by si ovšem měl cestu najímat se vším všudy, tedy i s obsluhou, stejně jako ostatní nákladní či osobní přepravci.
Zcela stranou těchto diskusí stojí generální ředitelství drah. O rozdělení nechce ani slyšet. "Unie mluví o tom, že státy musí mít oddělené účtování za přepravní služby a infrastrukturu, aby bylo možné prokázat, že veřejné prostředky nejsou využívány jinde," tvrdí generální ředitel drah Dalibor Zelený s tím, že dráhy by měly zůstat jedním podnikem
DRÁHY HOSPODAŘÍ ŠPATNĚ
Kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu, generální inspekce drah i ministerstva ovšem dokazují, ze jedna organizace není vhodná. Umožňuje nekontrolovatelně utrácet miliardy z rozpočtu, zvyšovat platy zaměstnancům, aniž by byli produktivnější, a držet si zbytečně moc lidí. Sečteno, podtrženo: železnice před sebou hrne problémy, které se zdají neřešitelné. Vyčísleno v korunách - jde o třicet pět miliard.
Dokud se nerozdělí, nepropustí nadbytečné zaměstnance a nezačne se chovat jako obchodník, povalí před sebou stále větší balvan dluhů, které jednou bude muset někdo zaplatit.
