"Nemyslím," odpověděl na otázku reportéra, jestli je společná intervence světových centrálních bank na podporu eura pravděpodobná a odbrzdil tak nejnovější pád společné měny. Porušil tím pravidlo centrálních bankéřů o intervencích nemluvit.
"Intervence patří do arzenálu každé centrální banky. Nejúčinnější ale jsou, když se o nich nemluví," uvedl po Duisenbergově uřeknutí šéf Bundesbanky Ernst Welteke.
Není to poprvé, co byl Duisenberg otevřenější než by bylo potřeba. Například jeho výroky o evropských penzijních systémech před dánským referendem o přijetí eura si dánští euroskeptici přeložili jako nebezpečí pro tamní štědrý systém sociálního zabezpečení.
Poslední chyba je podle odborníků nejvážnější, protože smazala účinek překvapivé společné intervence pěti centrálních bank na podporu otřeseného eura koncem září a pošramotila pověst ECB.
Po Duisenbergově komentáři, že se intervence nechystá spadlo euro minulý týden na historické minimum 0,833 dolaru, které se prohloubilo až na včerejších 0,823 dolaru.
"Jeho poznámka povzbudila obchodníky k prodeji eura. Odstranil totiž něco jako spodní ochranu měny," řekl Michael Lewis, ekonom Deutsche Bank, listu Financial Times.
Někteří evropští politici v kuloárech zpochybnili, jestli Duisenberg, který zasedl do křesla šéfa Evropské centrální banky v roce 1998, ještě může vylepšit svou pošramocenou reputaci. ECB však spekulace o jeho rezignaci odmítla.
Pozorovatelé upozorňují, že vztahy bankéře a evropských politiků nejsou nejlepší a Duisenbergův postoj k nim je často přezíravý.
Když třeba Evropský parlament požádal o zvěřejnění zápisů ze zasedání sedmnáctičlenné bankovní rady ECB, Duisenberg poslancům vzkázal, že až po 16 letech.
Také v době jednoho z náporů na euro poslal šéf ECB na jednání ministrů financí EU svého zástupce, zatímco přednášel v severní Americe.
Rovněž Duisenbergova politika přehlížení kursu eura, která mu vydržela až do konce března, byla trnem v oku většiny evropských ministrů financí. Ta podle kritiků otřásla důvěrou Evropanů ve společnou měnu, která vyvrcholila v její odmítnutí v dánském referendu.
Také Duisenbergova připomínka, že by Británie měla přijmout euro, byla považována za nemístné vměšování. Po pokusech přimět Británii k přijetí stejných celních sazeb jako na kontinentě dokonce označily britské bulvární listy Duisenberga za "nejnebezpečnějšího muže v Evropě".
Zastánci Duisenberga však namítají, že se politici snaží jen najít obětního beránka, aby zamaskovali své vlastní chyby.
"Nepřekvapuje mě, že některé z mých připomínek vyvolaly kritické komentáře a vedly ke spoustě rad, co bych měl dělat," řekl Duisenberg, který vždy zdůrazňoval, že ECB má být nezávislá na jakýchkoli politických vlivech.
Mezi bankéři má ale Duisenberg dobré jméno zejména pro své zkušenosti, které získal za 25 let v prestižních funkcích, včetně 15 let v křesle guvernéra nizozemské centrální banky.
"Kombinace jeho zkušeností je neuvěřitelná," řekl o Duisenbergovi jeho bývalý kolega z bankovní rady nizozemské centrální banky André Szász agentuře Reuters.
Za vlády Duisenberga v centrální bance byl obrázek nizozemské ekonomiky velmi příznivý - silná měna, nízká inflace a úrokové sazby, vyrovnaný ekonomický růst a klesající nezaměstnanost.
Ne vždy byl Duisenberg tak úspěšný. Během let 1973 až 1977, kdy byl ministrem financí v socialistické vládě se veřejné výdaje výrazně zvýšily z 48 procent HDP na 55 procent v roce 1978, kdy odešel do vedení nizozemské banky Rabobank.
Kritici tuto vládu označili za jednu z nejrozmařilejších v poválečné historii Nizozemska. Obránci Duisenberga argumentují, že vysoké výdaje byly zapříčiněny první ropnou krizí.
"Myslím, že Duisenberg dostal lekci, že pokud je schodek rozpočtu příliš vysoký, jsou z toho jen problémy," uvedl Szasz.
Jak vidí Duisenberga, který zůstane v čele ECB do roku 2002, kdy bude ukončena výměna národních mincí a bankovek za eura, jeho kolegové?
"Měl fenomenální paměť. Stačilo mu jednou si něco přečíst, aby si ho pamatoval. Přesto, že byl pořád v časovém stresu, rozhodnutí dělal vždy až vyslechl i názory ostatních. I v obtížných situacích si zachovával dobrou náladu a tíživou atmosféru dokázal svým humorem dobře pročistit," říká jeho dlouholetý blízký spolupracovník v nizozemské centrální bance Bert Groothoff.
"V bance svým přístupem a otevřeností vytvořil příjemné prostředí. Když už to na něho hodně padalo, tak byl trochu netrpělivý, to ale nebylo příliš často," dodává.
Do kanceláře přicházel Duisenberg, jehož současný roční plat se odhaduje na 380 tisíc eur, kolem desáté ráno a končil většinou dost pozdě večer.
Ve volném čase je Duisenberg, náruživý kuřák, vášnivým hráčem golfu. Koluje o něm historka, že se jednou neukázal na setkání nizozemských bankéřů na zasedání MMF, protože byl právě na golfovém hřišti, kde vítězil v turnaji pořádaném španělskými hostiteli.
Duisenberg má tři odrostlé děti - syna a dvě dcery z prvního manželství. S jeho druhou, o deset let mladší manželkou, rádi jezdí na prázdniny do svého domu na jihu Francie a užívají si dobrého vína a jídla.
Mezi oblíbenou muziku šéfa ECB patří klasika a country. Na konci pracovního týdne, který tráví ve své kanceláři v pětařicátém patře centrály ECB ve Frankfurtu, pravidelně jezdí na víkend do svého domu v Amsterodamu.
