Španělsko poukazuje na to, že ačkoli mu tehdejší unie vnutila sedmileté přechodné období, záhy se ukázalo, že Španělé a Portugalci o migraci za prací zdaleka tak nestojí, jak se unie obávala.
Práce je k mání jen na povolení
V dohodách o přistoupení, uzavřených mezi Evropským společenstvím na jedné a Španělskem a Portugalskem na druhé straně v roce 1985, byly obě země nuceny přistoupit na sedmileté přechodné období, které platilo plošně pro všechny státy EU.
Španělé a Portugalci potřebovali pracovní povolení. Pokud před vstupem země do unie platily bilaterální dohody se členy EU, které umožňovaly příznivější režim, zůstaly v platnosti.
Co navrhuje unie Česku Pro dnešní kandidáty ze střední a východní Evropy navrhuje Evropská komise pětiletý odklad svobody ucházet se o práci s tím, že v odůvodněných případech by mohl být prodloužen o dva roky. Vyslovuje se také pro revizi tohoto systému po dvou letech. Členským státům dává návrh možnost toto rozhodnutí neaplikovat, tedy kdykoli svůj pracovní trh otevřít a nepodřizovat občany nových členských zemí povinnosti získat pracovní povolení. V případě Španělska a Portugalska bylo toto přehodnocení naplánováno až pět let po vstupu, tedy na rok 1991. Tímto rokem také omezení skončilo.
Úprk Španělů za prací nenastal
Zjistilo se to, co všichni věděli - že obavy byly liché, ba že se trend obrátil, tedy že více Západoevropanů odcházelo pracovat na Pyrenejský poloostrov než naopak. Přechodné období tak vypršelo 1. ledna 1992.
Španělé a Portugalci vůbec nedostáli své pověsti chudáků, kteří se přijdou přiživit do Francie, Německa a dalších zemí na vysokých mzdách. Pracovní povolení v prvních šesti letech po vstupu dostalo v ostatních zemích unie jen 1000 Španělů a 6000 Portugalců, přičemž procento odmítnutých bylo zanedbatelné.
V Německu i ve Francii jich dokonce začalo ubývat, protože se mnozí vraceli domů. Naopak na Pyrenejském poloostrově se usídlilo prvních 15 000 cizinců ze zbytku EU. Po liberalizaci v roce 1992 se vývoj nezměnil.
Španělsko: nás se nikdo neptal
Pamětníci vstupních rozhovorů se Španělskem a Portugalskem, které se táhly dlouhých osm let, poukazují na rozdíly ve srovnání s dnešním jednáním.
"Nikdo se nás tehdy na nic neptal, nikdo nepřipravoval nějaké studie, prostě nás postavili před hotovou věc," vzpomíná vysoký španělský diplomat.
Němci: ale Španělsko bylo bylo odděleno Pyrenejemi
Podle Rakušanů a Němců, kteří především omezení prosazují, španělsko-portugalská zkušenost neplatí, protože obě země byly prý v době vstupu vyspělejší než jsou dnešní kandidáti a hlavně je od zbytku Evropy oddělovaly vysoké Pyreneje.
Tento argument je používán hlavně jako důkaz, že Evropa neměla důvod se obávat
záplavy pendlerů, kteří jsou zejména pro Rakušany starostí číslo jedna.
