V Camp Inchonu byl mezi nimi i seržant námořní pěchoty Dan Wallace, jenž věnoval svou pozornost desítkám holubů.
Někteří vojáci z toho měli nejdříve legraci, ale jde o vážnou věc. Nejsou to poštovní holubi, ale vysoce citlivé indikátory, které jako první mohou upozornit na chemický útok.
Wallace, který má u jednotky na starosti boj proti jaderným, chemickým a biologickým zbraním, říká, že holubi jsou na chemické látky citlivější než lidé.
"Mám k dispozici senzory za 12 tisíc dolarů a ptáky, z nichž každý stojí 60 dolarů. Věřím přitom oběma stejně," říká Wallace. Doufá, že právě holubi mohou dát lidem první varování.
Ve stejné době tankisté mechanizovaných amerických jednotek ládovali do svých tanků M1 Abrams nejen munici, ale i zásoby jídla a vody na sedm dní. Pod uniformy si navlékli ohnivzdorná "pyžama" podobná těm, která mají piloti formule 1, aby v případě zásahu nepřátelským granátem v ohnivém pekle tankové věže neuhořeli.
Podobné přípravy dokončovali se svými tanky i britští vojáci.
Na jedné z kuvajtských pláží, v hermeticky uzavřené severní zóně, se vylodily dřív, než se původně plánovalo - kvůli obavám před zhoršením počasí - desítky speciálních britských Commandos.
Na jiném místě, které Američané pojmenovali Camp Raider, si muži americké pěchoty a dělostřelectva užívali poslední hrátky s pouštními živočichy - hady, škorpiony a obrovskými pavouky.
Ti zalézají vojákům do stanů především tehdy, když se horší počasí, a hledají útočiště v botách, spacácích a tornách.
Jeden z mužů v písečné bouři ve stanu místo rukavic chytil do ruky hada. Dalšímu ze stejné jednotky vylezl zpod kavalce "velbloudí pavouk" velký jako jeho ruka.
Jiného vojáka zase štípl škorpion, který se držel na jeho torně, ale muž byl rychle ošetřen a vyvázl bez komplikací.
Američtí zdravotníci radí svým vojákům, aby nikdy nenechávali ve stanech jídlo, zavírali stany i tašky a vždy kontrolovali boty před nazutím a šaty před oblékáním.
V Campu Iwo Jima se John Cassady zase chystá se svými lidmi, aby byla připravena márnice, složitý proces shromáždění, identifikace a repatriace případných obětí z řad americké námořní pěchoty. I takové otázky je nutné řešit.
Operaci může ztížit počasí
Prakticky jediné, co nyní může americkým a britským vojákům zahájení operace proti Iráku do značné míry zkomplikovat, jsou rozsáhlé písečné bouře.
Ty udeřily už minulý týden, a to nesmírně silně na celém Arabském poloostrově. Na mnoha místech musela být uzavřena letiště. Pamětníci tvrdí, že byly snad nejmohutnější za padesát let.
Vojskům přichystaným v poušti severního Kuvajtu to působilo značné problémy.
Jemný písek a prach se dostávají prakticky všude, není jim možné uniknout a viditelnost klesá skoro k nule.
Kuvajtský astronom Sálih Odžajrí už během uplynulého víkendu ohlásil, že v Kuvajtu skončila zima.
Přicházejí nádherné teplé dny, které pak za několik týdnů vystřídají horka.
To však neznamená, že poslední záchvěvy v podobě zmíněných písečných bouří a studenějších větrů nemohou ještě přijít.
Právě nyní, po několika krásných dnech, kdy teploty ve stínu šplhaly v Kuvajtu přes 25 stupňů, by se počasí mělo zase trochu zhoršit a přinést další menší písečné bouře a s nimi možná i dešťové srážky.
Další chladnější vlna se pak očekává začátkem dubna.
