Má za úkol zvýšit kvalitu řízení na nejvyšší i střední úrovni manažerů. Jak se to dělá? "Vyznáte se trochu v zahradničení? Dělá se to třemi způsoby - kácením, roubováním a sázením," říká Rostya Gordon-Smithová. "Jestli znáte něco lepšího, sem s tím, hrozně ráda si nechám poradit," dodává.
Dáma, která získala vzdělání ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii, přišla do Telecomu před měsícem z vlastní firmy. "I když pro Telecom už externě pracovala, spousta věcí ji tu musí stejně jako v jiných velkých firmách překvapovat," říká šéf sítě Telecomu Petr Slováček.
O víkendu letěla za manželem do Moskvy, své čtyři syny má rozeseté po celém světě.
Šarmantní padesátnice otevírá dveře s širokým úsměvem a jako jednu z prvních věcí, které jí vadí, jmenuje to, že se na sebe lidé v její nové firmě neusmívají.
Ten dům je škaredý
"Co mě fakt štve? Třeba tahle budova. Je škaredá, zanedbaná, není ideální," říká Gordon-Smithová. Budova nekoresponduje s tím, co se tady snaží dělat.
První, čeho si všimla, bylo, že se lidé nezdraví, neusmívají se na sebe na chodbách. "Já vím, že každý může být na něco naštvaný, ale já jsem taková miss pozitiv. Podle mě je lepší si najít něco, kvůli čemu se můžete usmívat," vysvětluje Gordon-Smithová.
Vadí jí rezignace manažerů a tendence lidí najít, čí to je chyba a proč to tak nejde.
"Našli jsme někoho, na koho můžeme ukázat, kauzu, na kterou můžeme nadávat, a tím je to vyřešené," říká Gordon-Smithová s tím, že to není jen problém Telecomu, ale řady jiných firem, se kterými nějak přišla do styku.
 |
"Churchill vždycky říkal, že úspěšný člověk je ten, kdo přes mnoho neúspěchů neztratí motivaci. Myslím si, že je to strašně důležitá věc. Proto se říká, že můžete sedmkrát padnout na čumák, osmkrát se musíte zvednout," dodává.
Současní i bývalí kolegové ji charakterizují jako bystrou a vnímavou ženu. Podle člena představenstva Telecomu Petra Slováčka pozná, co v lidech je. „Je dobrým elementem v prostředí, kde převládají muži nad ženami. Funguje i jako zklidňující prvek ve věcech, které chlapi řeší jinak," říká Slováček.
Ne s každým si sedne
"Byla milá, ale nepadla si s jedním z topmanažerů do oka. Ten se pak vlastně postaral o to, že ve firmě moc dlouho nepobyla," vzpomíná jeden z jejích bývalých kolegů z RadioMobilu.
Podle lidí z Telecomu dobře vychází i s generálním ředitelem Telecomu Gabrielem Berdárem, který se už s řadou lidí neshodl a v představenstvu se mu jich už několik vystřídalo. "Já zatím podporu pro svou práci cítím," komentuje to Gordon-Smithová.
Emoce k práci patří
Podle ní personalista, který nemá zájem o lidi, nemá v oboru co dělat. "I když to zní strašně, lidé jsou největší kapitál. Tady řada lidí pořád dokola mele a dělá chybu v tom, že tvrdí: co se nedá vyčíslit, to neexistuje. To je nesmysl," míní.
To podle ní vede k tomu, že se ignorují emoce. A tím ovšem necháváme stranou to, co je v nás nejlepší. "Co řídí naše tužby a cíle, čeho jste kdy dosáhl? Je to kombinace dvou věcí. Vašeho talentu a schopností a vašich emocí, chtění to udělat," vysvětluje Gordon-Smithová.
Personalistika byla podle ní jediná možná volba. Na klasický kariérní postup třeba jako finanční nebo obchodní manažerka neměla čas. Za posledních třicet let se totiž v průměru každým třetím rokem stěhovala do jiné země.
"Mým životem je změna. Kdybych měla ke změnám stejný přístup jako většina lidí ,já to nějak přežiju‘, tak bych poslední roky nežila, jen přežívala," říká Gordon-Smithová.
V práci s lidmi stěhování podle ní nevadí a funguje, lidé jsou všude. Kromě Česka sbírala zkušenosti v Anglii, Brazílii, Hongkongu, Kanadě či Singapuru. Její muž je teď pracovně v Moskvě. Podle ní jen málo firem umí skutečně využít a rozvíjet lidi ve firmě. Kdo to umí, je krok napřed.
Češi jsou pohodlní
Hodně českých zaměstnanců podle ní pořád hledá střechu, bezpečí a pohodu. "Jsem alergická na slovo pohoda, naskakují mi pupínky," říká Gordon-Smithová.
Podle ní osmdesát procent českých zaměstnanců hledá své místo, kde chce pracovat a přežívat. To podle ní nemůže fungovat. "Lidé hledají, co jim firma dá, co oni chtějí. Ale to je obousměrná silnice. Takže já hledám těch dvacet procent," říká Gordon-Smithová.
Příklad? Měla člověka, který strašně chtěl do jejího týmu. Když se zeptala proč, slyšela odpovědi, že o ní hodně slyšel, chce být součástí týmu, něco se přiučit. Bude prý užitečný tím a tím.
"To pro mě jsou špatné odpovědi," říká Gordon-Smithová.
"Ten, kdo řekne, madam, za dva roky chci sedět ve vašem křesle, to je pro mě zajímavý člověk a ty hledám. A ne když mi teď dáte tohle auto, tak já za dva roky budu mít tlustší auto," dodává. Pak je podle ní nutné zjistit, zda na to má a jestli se do něho vyplatí investovat.
Kluci byli nejlepší školou
Její největší zkušenost z vedení? Čtveřice synů. Jak sama říká, není žádná superwoman a hrozně překvapí na konferencích o ženách, kam ji často zvou. Úspěch podle ní nezávisí na rovnováze mezi rodinou a kariérou - ale na prioritách.
"Myslím, že role matky je ta největší, jakou můžete hrát. Protože dnes napíšete e-mail, koho to za čtrnáct dní zajímá? Ale to, co vložím do dítěte, je navždy. To, co dělám navíc, je jen taková třešnička na dortu," tvrdí Gordon-Smithová. A tím také vysvětluje svou dobrou náladu.
"Dosáhla jsem maxima možného, protože jsem vychovala čtyři super lidi," dodává.
Když byli její kluci malí, nepracovala až do jejich předškolního věku. Tragédií nejen české společnosti podle ní je, že ignoruje roli ženy jako matky.
"Země, která si neváží role ženy jako matky, bude upadat morálně, společensky, a nakonec i výkonově," říká GordonSmithová. Jsou tu podle ní "na hlavu padlé" zákony. Třeba jako zákon ochrany tím, že se zaměstnavatel nesmí zeptat, jestli má žena děti.
Proto tu funguje jednoduchý model:
"Když přijde mladá žena na pohovor, v tu ránu se přemýšlí: je mladá, bude se možná vdávat, bude mít děti, mám do ní investovat? Přijde žena, která je kvalifikovaná, má dvě malé děti, nemá šanci! Pak přijde žena, která už děti vychovala, ale je moc stará. A přijde muž, který je ženatý a má dvě děti, a dodá mu to váhu, respekt. Tady je ta diskriminace!" tvrdí Gordon-Smithová.
