"Každá žena v mé situaci určitě tyto pocity zná. Ale já stejně zastávám názor, že šťastné dítě je to, které má šťastnou maminku."
Jako šéfka firmy musí často rozhodovat o týmu lidí, který řídí. Když přijímá mužského zaměstnance, zajímá ji, z jakého rodinného zázemí uchazeč pochází a jestli je zvyklý respektovat ženskou autoritu. Podle těchto kritérií pak posoudí, je-li připraven pracovat pod ženským vedením.
"Nejdřív se zeptám, kdo měl doma kalhoty, jestli máma nebo táta. Je pro mě lepší pracovat s někým, kdo měl starší sestru nebo dominantní maminku. Nejde o to, že by ten chlap byl bačkora, ale o to, že je zvyklý respektovat ženský názor," poodhaluje svou taktiku.
Dodává, že práce s muži pro ni byla vždy příjemná, protože ji pánský kolektiv nutil uchovat si ženskost. "Žena mezi muži zůstává ženou. Když jsou třeba učitelky mezi sebou, neváhají a vytáhnou si punčocháče, což si mezi muži nedovolí," říká Javorková.
 |
Myslí si, že jako manažerka má možnost vnést do obchodu jiný pohled na věc než opačné pohlaví. Připouští však, že jako žena v odpovědné funkci musí mít výborné organizační schopnosti, aby zvládla ještě druhou směnu doma.
Ideální pro ni je, když polovinu zaměstnanců firmy tvoří ženy a druhou muži. Zastává také názor, že i věkové složení by mělo kopírovat proporce ve společnosti.
"Po všech zkušenostech musím říct, že pracovní klima funguje dobře, když kolektiv simuluje normální strukturu společnosti. Jsem moc ráda, že u nás se lidé snad i proto moc nemění," pochvaluje si Monika Javorková.
Česká divize společnosti, které Monika Javorková šéfuje, se zabývá mimo jiné zásilkovým prodejem nábytku, bytových doplňků a dárkových předmětů přes katalog. Funguje na stejném principu jako například Quelle. Firma má pobočky ve 22 státech Evropy a základnu v Německu.
Sama mezi muži
Javorková je jedinou ženou ve vedení národního zastoupení. "Jsem trochu exot. Z těch dvaadvaceti zemí jsem jediná žena ve vedení," říká. Podle ní mají německé ženy těžší pozici než české. Je pro ně složitější dostat se do vrcholného managementu.
"Prodej přes katalog je fascinující, mohu si z toho udělat představu o myšlení českého člověka. Například: většinu našich klientů tvoří ženy a nejvíce objednávek je v pondělí. Z toho vyplývá: když od chlapa něco chceš, tak nikdy ne po zemlbábě, ale vždycky po huse, jak říkala moje babička," říká.
Aby se vypracovala na svou současnou pozici, kde řídí tým třiadvaceti zaměstnanců, musela Monika Javorková projít mnoha pozicemi a vystřídala i různé obory. Za svůj úspěch vděčí z části svému původu a pestrému kulturnímu prostředí, z kterého pochází.
Narodila se v Komárně a do vínku dostala hned několik jazyků. Matka byla Slovenka, otec Němec. Znalost maďarštiny byla v pohraničním městě tak trochu samozřejmostí.
S úsměvem vzpomíná na své dětství a říká, že k obchodu měla vždy blízko. Protože je celoživotní nekuřák, zabavovala rodičům cigarety a pak jim je prodávala zpět.
"Odtud se zřejmě datuje můj obchodní duch," směje se.
S červeným diplomem ukončila katedru životního prostředí na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze a začala pracovat na generálním ředitelství pivovarů a sladoven jako referentka exportu.
Paradoxně to nebylo vzdělání, ale hlavně jazyky, které jí pomohly toto místo získat. Práci v pivovaru si okamžitě zamilovala.
"Byla to taková mužská profese, okolo samí muži, to se mi líbilo. Já dodneška tvrdím, že se hrozně dobře dělá s muži, pokud má žena trochu mužský mozek," říká.
Pivo nepije
Postupně se začala vypracovávat nahoru a vystřídala řadu pozic. Z referentky se dostala na místo vedoucí exportu, později pracovala na postu obchodní ředitelky.
Na této pozici řídila kolem 20 obchodních zástupců z řad vysloužilých důstojníků.
"Oni to obchodování s pivem pojali velice agresivně, ale v pozitivním slova smyslu. Přinesli si mapy s vyznačenými hospodami a pak je dobývali jako vojenské cíle," vzpomíná.
Překvapivě na sebe přiznává, že pivo nepije. „Umím ho spíš prodávat než pít,“ říká Javorková.
Po revoluci dostala šanci podívat se do Německa v rámci vybrané skupiny patnácti manažerů a pochytit tak něco ze západního myšlení. Zastupovala zde svůj dosavadní obor - pivovarnictví.
"Václav Havel chtěl po nástupu do prezidentské funkce přeškolit socialisticky vzdělané manažery a přispět tak k rozproudění stagnujícího hospodářství za spolupráce s tehdejším německým prezidentem Weizsäckerem," vypráví.
Náhoda tomu chtěla, že se do úzkého výběru dostala. Podílela se na tom její perfektní znalost němčiny a také fakt, že v tu dobu už zastávala významnou pozici. V Německu pak absolvovala osmitýdenní sérii školení a přednášek pod vedením specialistů z různých oborů.
Dodnes si tuto zkušenost pochvaluje a tvrdí, že díky ní získala inspiraci na zbytek života a bezpočet kontaktů.
"Ta atmosféra na začátku 90. let byla moc hezká, bylo to něco neopakovatelného. Jsem vděčná, že jsem zažila oba režimy," vzpomíná Javorková.
Svůj profesní vzestup už v akciové společnosti Staropramen zakončila jako místopředsedkyně představenstva.
Za svého působení ve druhém největším českém pivovaru se seznámila s Janou Bobošíkovou, nynější poslankyní v Evropském parlamentu, která o ní říká: "Je to nesmírně fajn a podnikavá žena. Umí se s věcmi dobře porvat."
Každá vysoká židle je horká
Monika Javorková tvrdí, že za svůj život nikdy nezažila diskriminaci v povolání kvůli svému pohlaví. Jedním dechem však podotýká, že ženy nemají s muži shodné startovací podmínky. Proto se snaží svým dvěma dcerám vštípit, že bez vzdělání to nikdy daleko nedotáhnou.
"Je to vstupenka do horního patra," říká. Podle ní znamená pro ženu nedostatek vzdělání stopku, kdežto nad mužem často zaměstnavatelé přivřou oko. Dodává, že žena musí být vždy pracovně o něco lepší, jinak se na vytouženou pozici dostává jen těžko.
Jedné věci se Javorková drží celý život: "Poctivost vůči sobě samé, ta je hrozně důležitá, každá vysoká židle je totiž horká."
