To byl hlavní důvod, proč jste skončil?
Spíš jsem byl unavený z celkové situace. Jsme na trhu deset let, spolupráce s drahami není jednoduchá. Ze začátku to děláte s nadšením, pak z toho ale začnete být opotřebovaný.
Proč jste skončil právě před letní sezonou, kdy lidé občerstvení nejvíc vyhledávají?
Nebylo to náhlé rozhodnutí. Drahám jsme náš záměr oznámili už v březnu, pak proběhla jednání a na začátku června jsme obdrželi návrh na ukončení smlouvy dodatkem, který jsme ale odmítli.
. Čtěte kde zmizely jídelní vozy |
To znamená, že nyní máte platnou smlouvu, ale nejezdíte?
Předložili jsme drahám návrh, že by službu do konce jízdního řádu provozovali naši lidé bez mého zprostředkování, nyní čekáme na vyjádření drah a mělo by ještě dojít k dalším jednáním.
Pokud vím, tak posádky jídelních vozů jste nezaměstnával, ale pracovaly pro vás na živnostenský list. Proč?
Zpočátku jsem měl zaměstnance, ale ti neměli dostatečnou motivaci. Řada z nich měla velmi laxní přístup, docházelo také ke krádežím. Živnostníci se naopak musí snažit, protože si na sebe potřebují vydělat.
To ale na některých trasách moc dobře nešlo - třeba ve směru z Prahy do Chebu o jídelní vozy moc velký zájem nebyl.
Je to tak. Všechno, co vyjíždí z Prahy na západ, je špatné. Vlaky ve směru na Moravu jsou mnohem výnosnější.
Pokoušeli jste se dostat také na trať mezi Prahou a Ostravou, kde službu zajišťují Jídelní a lůžkové vozy?
Zkusili jsme to ve třetím roce působení. Přišli jsme s návrhem, že bychom z Brna zajížděli do Ostravy a následně do Žiliny. Ale málem jsme potom od drah dostali výpověď, stejně jako člověk, který tento návrh přednesl.
Ve srovnání s restauracemi JLV jsou ty vaše dost zastaralé. Investují dráhy nějak do těchto vagonů?
Ano, především v průběhu pravidelných ročních či dvouletých oprav. Ve vozech se třeba měnily lednice, dělaly se také malé vnitřní úpravy, aby vagony mohly i nadále jezdit.
Kolik jste za pronájem vozů platili?
Ty částky nebyly nijak dramatické, šlo o tři až čtyři koruny za metr čtvereční a měsíc. Problémem ale byly další vstupy - třeba každý měsíc se musely staré a předimenzované lednice plnit chladicím médiem, značná je také spotřeba skla a ubrusů - to jsme se ale snažili získávat třeba od pivovarů, jejichž pivo jsme nabízeli. Třeba ubrusy ale dlouho nevydržely - musely se prát hodně agresivním způsobem, rozbitého skla bylo také dost. Takže to žádný extra výnosný byznys nebyl.
