Začalo to v jedné kalifornské garáži, kde se dva mladí hipíci snažili udělat v roce 1976 na koleně počítač.
Ne, vlastně to začalo jedním telefonátem, který zazvonil o půlnoci 24. února 1955 u manželů Jobsových. Volala porodnice. Jestli by prý nechtěli adoptovat právě narozeného chlapečka.
Řekli ano a tím se rozjel neuvěřitelný řetěz náhod, který vedl k tomu, že chlapeček je dnes miliardář a jeden z nejbohatších lidí Ameriky. Ale hlavně vizionář, který dal světu věci, bez nichž se už neobejde. To on vymyslel iPod a iPhone, "meky" a spoustu dalších věcí, o nichž ani nevíte, jak jsou důležité. Jako autor je uveden u 230 patentů, jež změnily vás a váš život.
Steve Jobs je největší génius počítačové éry. Vizionář, showman, rozený byznysman, kouzelník kyberprostoru, ale také tyranský perfekcionista. A hlavně počítačový guru.
Poznáte ho snadno. Nenosí skoro nic jiného než černé roláky, klasické džíny Levi's střihu 501 a tenisky New Balance.
Jobs je fenomén. Pro ty, kdo milují vnitřnosti svých počítačových hraček a celou tu technologii, je polobohem. Jeho výrobky vyvolávají celosvětové oslavné vlny připomínající náboženská vzedmutí.
Jeho životní příběh (podivné okolnosti narození, jeho vzestup a pád, zázračný comeback a pak vzestup do ještě nebeštějších výšin) vede fanatické vyznavače Applu k srovnávání s heroickým mýtem o Odysseovi, Iásonovi, Krišnovi a Kristovi.
Přitom tenhle chlapík nedokončil ani jeden ročník vysoké školy. A to přesto, že tím podrazil své rodiče.
Ale popořádku.
Adoptivní syn
Bylo to zřejmě jen klasické studentské vzplanutí. Syrský student politologie a americká vysokoškolačka. Za devět měsíců se mělo narodit dítě, které nechtěl ani jeden z nich. Matka ho nabídla k adopci. Měla jedinou podmínku: adoptivní rodiče musí mít vysokoškolské diplomy. Ti, kteří byli vybráni, je měli.
Ale na poslední chvíli cukli. Řekli, že si vždycky přáli holčičku.
A tak pracovníci sociálky zavolali manželům Jobsovým. Bylo to opravdu o půlnoci. Ti souhlasili bez rozmýšlení. Mělo to jedinou chybu.
Neměli diplomy. Paní Jobsová univerzitu nedokončila a její muž, ta hrůza, neměl ani maturitu. Matka dítěte se začala zdráhat. Ale nakonec souhlasila pod jedinou podmínkou: Jobsovi se upíší, že zajistí, aby chlapec vystudoval vysokou stůj co stůj.
A tahle podmínka měla jednou změnit počítačový svět.
Když šel Steve v sedmnácti na vysokou, Jobsovi slib plnili. Vybral si docela drahou školu, Reed College v Oregonu. Praskly na to celoživotní úspory rodičů.
A bylo ještě hůř. Steve se po prvním semestru na studium vykašlal. Nebavilo ho. Ale líbilo se mu univerzitní prostředí, a tak navštěvoval různé přednášky. Například o kaligrafii. A to sehrálo možná rozhodující roli, když pár let nato montovat počítače v garáži a vytvářel "meka".
Na světě je Jablko
Ta garáž patřila k rodičovskému domu v kalifornském Cupertinu. Aby byly peníze na stavbu prvního počítače, prodal Steve s krvácejícím srdcem svůj milovaný mikrobus VW, který byl tehdy v módě mezi hippies a surfaři.
Předtím pár měsíců pracoval ve firmě Atari, aby si našetřil na výlet do Indie, kam vyrazil se svým spolužákem z vysoké školy jménem Daniel Kottke, který se měl později stát prvním zaměstnancem firmy Apple.
Z Indie se vrátil jako buddhista, ostříhaný dohola a v indickém hávu. Ale i buddhisté mohou stavět počítače. S přítelem Stevem Wozniakem, s nímž pracoval už předtím u firmy Hewlett-Packard, a dalšími dvěma společníky založil v roce 1976 Apple. Pojmenovali ji po produkční firmě svých oblíbených Beatles. Vlasatí a vousatí mladíci prodali prvních 25 kusů počítače Apple I jedné místní firmě. A pak to šlo ráz na ráz.
"Když mi bylo třiadvacet, vydělal jsem první milion," řekl Jobs později. "Když mi bylo 24, vydělal jsem deset milionů. V pětadvaceti jsem měl sto milionů." Vypadalo to, že poletí až ke hvězdám. Přišel MacIntosh, při jehož vývoji si vzpomněl na kurz kaligrafie – a první počítač s různými druhy a řezy písma byl na světě. Mohli jste si psát nejen, co jste chtěli, ale i jak jste chtěli.
V roce 1983 šlo vše nádherně. Jobs přetáhl šéfa koncernu Pepsi-Cola Johna Sculleyho s jobsovsky typicky sebevědomým výrokem: "Sakra, chcete až do konce života prodávat vodu s cukrem, nebo chcete jít se mnou a změnit svět?" Sculley si vybral to druhé – a po čase Jobse vyhodil.
Mladý multimilionář byl na dlažbě. Vykopnut z firmy, kterou založil a přivedl k obrovskému úspěchu. Pro ego mladého suveréna to bylo, jak řekl, "zničující". Ale nebyla to kastrace.
Věděl, že by nevydržel nedělat do konce života nic. Ale nevěděl, co by měl dělat. Zřejmě ale sehrála roli snaha ukázat, že na "to" pořád má.
Povedlo se to dokonale. S vyvrcholením, které byste jinak našli jedině ve filmu.
"Ukázalo se, že dostat padáka z Apple byla nejlepší věc, která mě mohla potkat," ohlédnul se Jobs po letech. "Dalo mi to volnost k tomu, abych vstoupil do nejkreativnějších časů svého života."
Nejdřív založil počítačovou firmu NeXT. Žádná bomba. Pak ale koupil od režiséra George Lucase, který měl za sebou třeba Hvězdné války, filmovou společnost, kterou přejmenoval na Pixar a udělal z ní studio na výrobu počítačově animovaných filmů. Určitě je znáte: Příběh hraček, Život brouka, Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Ratatouille... Tyhle filmy získávaly Oskary a zabydlovaly se v žebříčku nejvýdělečnějších filmů všech dob.
V roce 2006 kupuje Pixar filmový gigant Disney, Jobs ale nedostává druhý velký kopanec. Naopak. Stává se jedním z šéfů a navíc největším akcionářem. Vlastní dokonce víc akcií než rodina Disneyových.
Jenže mezitím už dávno září někde jinde. Vrátil se do Apple. Tentokrát za ním přišli s prosíkem.
Velkolepý návrat vykopnutého otce
Nejdřív koupili za 400 milionů NeXT a Jobs se stal brzy nejvyšším šéfem Apple. Psal se rok 1996 a zdálo se, že téhle firmě dochází dech. Její počítačová filozofie vypadala jako odepsaná, ale Jobs dal značce umělé dýchání. Někdy to bolelo. Při zpětném pohledu je zřejmé, že propouštění nebylo rozsáhlé, ale "hromadné popravy", jak se tomu říkalo, dokázaly zamořit strachem celou firmu. Koloval černý vtip, že je nebezpečné jezdit s Jobsem v jednom výtahu, protože než člověk vystoupí, nemusí už mít práci.
Pak přišly převratné novinky. iPhone, iPad, iTunes a všechno to další. Revoluce za revolucí.
Výsledek: v roce 2000 měla firma Apple hodnotu pět miliard, dneska je to 170 miliard. Časopis Forbes loni odhadl Jobsovo jmění na 5,1 miliard.
V posledních letech byl vyhlášen nejmocnější postavou světa byznysu, dostal titul nejobdivovanější podnikatel mezi teenagery, v žebříčku časopisu Forbes se stal šéfem desetiletí a tentýž magazín jej označil jako 57. nejmocnějšho muže světa.
Na to, že ho kdysi vyhodili z vlastní firmy, je to docela dobrý výsledek.
Láskou byste ho zaškrtili
Jak to ten Jobs vlastně dělá? Je z lidí, které milujete, ale současně byste je zaškrtili.
Je arogantní a taky velmi milý. Agresivní a náročný. Fortune napsal, že je jedním z největších egomaniaků v Silicon Valley. Jeden z jeho kolegů o něm řekl, že "by byl vynikajícím králem Francie" - samozřejmě v narážce na výrok Ludvíka XIV. "Stát jsem já". "Je jednou z těch magnetizujících osobností s obrovským charismatem, které jsou středem místnosti," napsal o něm bývalý šéf firmy Apple Gil Amelio, kterého Jobs vyhodil. "Ale jeho nepopiratelný přínos bývá zastíněn tím, že zasévá sváry."
Jinde se o něm dočtete, že není schopen tolerovat osobnosti, jako je on. "Ti, kdo v Apple přežili, byli vykleštěni."
Ale výsledky jsou impozantní. Jobs umí věštit technologickou budoucnost a má jakýsi instinktivní talent pro spojení technologie a apetitu zákazníků. Oprostil se od koňských klapek, které mívají konstruktéři, a zapojil obchodního ducha. Svým lidem vštěpuje, že vymýšlejí věci, které nemají jen sloužit, ale hlavně se z nich mají stát předměty touhy. Mají lidem přinášet potěšení tím, když je používají, ale i tím, že se na ně dívají.
A jeho filozofie? Poslouchejte, co řekl Jobs: "Existuje starý výrok Wayna Gretzkého, který opravdu miluju: Bruslím tam, kde puk bude, a ne tam, kde byl. Přesně tohle jsme vždy dělali v Apple."
Anebo tohle: "Nenechte se svázat dogmaty, protože to znamená žít z výsledků myšlení jiných lidí. Mějte odvahu řídit se svým srdcem a intuicí. Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázniví."
Máte rakovinu a tři měsíce života
Steve Jobs ale už poznal, že za úspěch si nemůže koupit všechno. Řekli mu, že za tři měsíce umře. Když to půjde dobře, zbývá mu půl roku.
To bylo v roce 2004. Oznámili mu, že má rakovinu slinivky, a dostal radu, "aby uspořádal své věci", což je v lékařské morseovce zakódované sdělení, že nemáte šanci.
Jobs začal řešit, jak to řekne svým dětem a manželce. Večer však jel na biopsii, kde se ukázalo, že má ohromné štěstí: rakovina slinivky je velmi zlá, ale on měl vzácnou formu, kterou šlo odoperovat. Stalo se. A on všude říká, že jeho pohled na život se změnil.
Doufejme, že nepřestane dál vymýšlet ty své skvělé hračky.
Používáte výrobky firmy Apple?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 29. prosince 2010. Anketa je uzavřena.
