Pro dlouhodobě spořící lidi s průměrnou mzdou začínají být fondy zajímavé až v okamžiku, kdy jim vydělávají alespoň 3 procenta čistého ročně. Kdo uvedené podmínky nesplňuje, měl by raději zůstat v průběžném pilíři.
Vyplývá to z výpočtů MF DNES, které provedla ve spolupráci se sociologem Pavlem Rusým, poradcem Věcí veřejných pro důchodovou reformu.
Infografika: Přehled výnosnosti fondůKolik mohou vynést penzijní fondy čtěte zde |
Při konzervativním výnosu 1,5 procenta ročně nad inflaci a po očištění od poplatků se do fondu vyplatí vstoupit nanejvýš pětadvacátníkům, kteří očekávají během života průměrný příjem alespoň 36 tisíc korun měsíčně. Pokud by fond vydělával dvakrát tolik, hranice výhodnosti se posouvá už na 24 tisíc korun.
Na pozoru by se při rozhodování měly mít mladé ženy, které se chystají strávit pár let na rodičovské, a tedy nebudou mít z čeho spořit. Každý rok výpadku úložky je totiž znát. Státní systém jim oproti tomu roky na mateřské zhodnotí mnohem výhodněji – jako kdyby dělaly za svou předchozí průměrnou mzdu.
Výnos fondu jako takový nejde cíleně vylepšit žádnou regulací, důležitou roli bude mít nastavení poplatků. Na něm ministerstvo financí nyní pracuje. "Musí to být nákladově velmi levný systém pro klienta, a to je alfa omega celé reformy," říká Vladimír Bezděk, šéf pojišťovny Generali Slovensko a exšéf komise pro důchodovou reformu.
"Budeme navrhovat pětileté období, po kterém bude zákon garantovat výši poplatku za správu,“ říká Ivo Foltýn, poradce TOP 09 pro penzijní reformu a bývalý šéf Penzijního fondu České pojišťovny. Ve hře jsou podle něj také poplatky za zaúčtovanou platbu a za přechody mezi penzijními fondy.
V evropských zemích, které fondový systém zavedly (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko), se za správu platí zhruba mezi 0,5 a 2 procenty z uložených peněz. V Maďarsku a Slovensku je to pouze 0,2 a 0,3 procenta. "Populistická politická garnitura se tam snažila zničit penzijní fondy," upozorňuje Foltýn.
Hrozba: změna pravidel
Pokud se někdo na základě srovnání rozhodne nadosmrti do penzijních fondů vstoupit, musí počítat s rizikem, že stát začne měnit pravidla.
"Pro ty, kteří se musí k určitému datu rozhodnout, by pak stát neměl žádným způsobem měnit pravidla v průběžném systému. Jakákoliv změna podmínek by jim mohla investici znehodnotit," soudí Rusý. Jde například o to, jak se bude při výpočtu státního důchodu hodnotit doba strávená na rodičovské dovolené nebo doba nezaměstnanosti. Jejich zvýhodnění mluví ve prospěch státního systému a naopak.
Lidem narozeným před rokem 1978 se vstup do fondů (musí se rozhodnout nejpozději v roce 2013) podle výpočtu vyplatí jen výjimečně. Opt-outovat se na 20 let (ročník 1968) se například nevyplatí vůbec nikomu ani při čistém výnosu fondů tři procenta ročně. Pomohlo by jim například vyvedení více než tří procent.
Komu by zbývalo 30 let do penze (ročník 1978), musí spoléhat na to, že fond dobře ponese, a zároveň vydělávat alespoň 40 tisíc měsíčně. Lidé nad 35 let mají navíc tu nevýhodu, že budou vstupovat do penzijních fondů bez historie a nemohou vědět, co od nich čekat.
Vstup do fondového systému se za současných podmínek vyplatí jen v omezených případech. Jeho zavedení přitom neřeší zásadní problém českého důchodového systému – výdaje jsou každoročně o 30 miliard vyšší než příjmy. A situace se bude se stárnutím populace zhoršovat.
"(Zavedení fondového systému) samozřejmě úplně nevyřeší demografické riziko, to ani vláda nikdy netvrdila,“ připustil nedávno v České televizi ministr financí Miroslav Kalousek. Aby se propad nezvyšoval, navrhuje vláda v tzv. malé důchodové reformě dále prodlužovat věk odchodu do důchodu nad 65 let a zpřísňuje předčasné a vdovské důchody.
