Plat v Česku a Německu se nedá vůbec srovnat, říká automechanik

Před dvaceti lety odešel automechanik Roman Preisler za prací do sousedního Bavorska. V Německu začínal s téměř nulovou znalostí němčiny. Dnes patří k oporám firmy a plat mu mohou čeští automechanici jen tiše závidět.

"Musíte prokázat, že své řemeslo a svůj obor ovládáte, protože o nekvalifikované lidi není v Německu zájem," říká Roman Preisler | foto: Martin Čapek

"Pracovní nasazení je tu trochu jiné než v Česku. Musí se tady makat. Člověk musí být spolehlivý, slušný a zdvořilý ke klientům i ke kolegům," říká Roman Preisler. Jak dodává, dělá mu dobře, že se dokázal v zahraničí prosadit. "Celou dobu tu pracuju jako automechanik. Vystřídal jsem tři firmy, které byly vždycky nějakým způsobem propojeny."

Vizitka

Roman Preisler

• Narodil se 12. září 1969 v Jindřichově Hradci. V Třeboni se vyučil automechanikem. V letech 1985-1992 byl profesionálním veslařem sportovního klubu Dukla Praha.
• Od května 1992 pracuje jako automechanik v Německu. V současnosti působí ve firmě Autohaus Platzer &Wimmer GmbH v bavorském Hutthurmu. Je ženatý, má dceru.

Jak vám práce v Německu vyhovuje?
S pracovními podmínkami jsem maximálně spokojený. Komunikace se šéfem funguje velice dobře, mám poměrně velkou volnost, podílím se i na dalším rozvoji firmy.

Když to porovnáte s Českem?
Dvacet let jsem tam nepracoval, ale mám dojem, že pracovní nasazení je tady trochu jiné. Musí se tu makat. Momentálně mám například dvě stě hodin přesčasů a zatím netuším, kdy si je vyberu.

Proč jste odešel pracovat do ciziny?
Kvůli penězům a rodinné situaci, potřeboval jsem zabezpečit matku se sestrou. Na Velikonoce roku 1991 jsem se potkal se známým, který před revolucí emigroval. Ptal se mě, co dělám, jak se mám, a pak mi řekl: Mám pro tebe něco lepšího. V Bavorsku, v obci Prag nedaleko českých hranic, je jedno volné místo automechanika.

Takže to byla náhoda?
Úplná. Vůbec jsem to neplánoval. A za chvilku tady budu už čtvrt století.

A plánujete tady zůstat?
To je otázka. Finanční ohodnocení mého oboru v Česku a tady - to se nedá srovnat. Já pořád tvrdím, že končím, ale každý rok to prodlužuju.

Co tomu říká rodina?
S tím mám největší problém. Manželka mě plně podporuje, vstává se mnou, když v pondělí v půl čtvrté ráno odjíždím do Německa. Ale máme malé dítě a já vidím, jak tam holky beze mne strádají. Vůbec to není jednoduché. Manželka by mohla odejít za mnou do Bavorska, protože ve svém oboru by práci sehnala, ale kvůli dceři a širší rodině to udělat nechce. To jsou věci, s nimiž například čeští lékaři, kteří před pár měsíci prohlašovali, že hromadně odejdou do zahraničí, vůbec nepočítali. Proto nakonec zůstali.

Může se hodit

Pomůžeme Vám najít práci, denně žhavé pracovní nabídky na jobDNES.cz.

Jak vás Němci přijali? Bylo těžké se uchytit?
Na začátku jsem pracoval v malé firmě, kde byli kromě šéfové pouze tři zaměstnanci včetně mě, tudíž to nebyl takový problém. Nicméně jsem měl potíže s jedním z kolegů, který mi kvůli mé neznalosti němčiny dával citelně najevo, že jsem cizinec. Navíc jsem měl v oboru jen malou praxi. Ale s tím, jak se vylepšoval jazyk a přibývaly zkušenosti, jsem si poměrně rychle zjednal pořádek.

Vy jste nemusel k pracovnímu povolení skládat žádné jazykové zkoušky?
Ne. K pracovnímu povolení jsem znalost jazyka nepotřeboval. S technickou němčinou mi tady pomohl jeden český emigrant, jinak jsem se učil sám, praxí. Dnes už mám neomezené pracovní povolení, a i to se teď od května stane minulostí.

A zákazníkům nevadí, že jste Čech?
Žádnou nesnášenlivost tady nepociťuji. Naopak, za tu dobu, co jsem tu, jsem si vytvořil svoji klientelu. Mám zákazníky, kteří raději týden počkají, když nejsem v práci, než aby šli k někomu jinému. Je to dáno samozřejmě i znalostí jazyka, protože už mluvím bavorsky téměř jako rodilý mluvčí. Opravdu - nikdy jsem žádné negativní emoce nepocítil.

Dostával jste vždycky stejný plat jako němečtí kolegové?
Ze začátku určitě ne. Ale chápu to, musel jsem se nejdříve osvědčit. S tím by měl počítat každý zájemce o práci v Německu. V současné době mám naprosto stejné peníze jako bavorští kolegové. Navíc tu dostávám dětské přídavky bez ohledu na příjem.

Cítíte se ještě v německém pracovním kolektivu jako cizinec?
Po dvaceti letech už ne. Naopak si myslím, že jsem získal respekt mezi kolegy i německými učni, kteří u nás ve firmě jsou. Dělá mi dobře, že jsem se dokázal v zahraničí prosadit.

Co byste poradil těm, kdo o práci v Německu uvažují?
Dobrá znalost němčiny je na prvním místě. Dále musíte prokázat, že své řemeslo, svůj obor ovládáte, protože o nekvalifikované lidi tady není zájem. Člověk musí být také týmový hráč. Je zapotřebí spousta odříkání a tvrdé práce, ale na konci je příjemný finanční výsledek. Nikoho neodrazuju od toho, aby si to vyzkoušel, ale rozhodně tady na Čechy nečekají s otevřenou náručí.

Myslíte si, že po otevření pracovního trhu se do Německa pohrnou tisíce Čechů?
Určitě ne. Spousta lidí v Česku je vlastně spokojena se svým výdělkem a nechce překonávat žádné překážky. Pokud má okresní řemeslník dvacet tisíc korun do kapsy, tak proč by měl někam cestovat, učit se cizí jazyk, zvykat si na nové pracovní podmínky? Lidi jsou raději doma, chtějí spát ve své posteli.

Máte tip, jak se co nejrychleji začlenit do německého pracovního kolektivu?
Bez němčiny to bude hodně složité. A pak jsou zásadní všechny základní návyky, které se bohužel v Česku příliš nedodržují: být příjemný, spolehlivý, zodpovědný, férový, zdvořilý ke klientům i ke kolegům, prostě se chovat slušně. V Německu teď není doba na machrování.