Telefónica O2 už pokutu zaplatila do státní kasy (více zde), s trestem ale nesouhlasila a proti pokutě se odvolala ke Krajskému soudu v Brně a podala kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu. Obě instituce však trest potvrdily. Nyní operátor prohrál i u Ústavního soudu.
"Telefónica Czech Republic využila všechny právní kroky. Ústavní soud se s naším názorem neztotožnil, a to respektujeme," řekl iDNES.cz v reakci na rozhodnutí soudu Jakub Chytil, ředitel právního oddělení společnosti s tím, že společnost se už nebude snažit jakýmkoliv způsobem vydané rozhodnutí zvrátit.
Pokuta je jedna z nejvyšší sankcí, kterou kdy antimonopolní úřad uložil jedné firmě v samostatném správním řízení. Vysoká byla proto, že se společnost dopouštěla protisoutěžního jednání opakovaně.
Český Telecom dostal pokutu proto, že nabízel od roku 2002 tarify s kredity hovorného nebo s volnými minutami. Podle antimonopolního úřadu tak ale bránil svým zákazníkům přejít ke konkurenci. Zákazníci museli platit paušální poplatek, i když užívali služby alternativního operátora. Když k němu dostali volné minuty, nechtěli o ně přijít a alternativní operátory nevyužívali. Kritizované tarify Český Telecom na jaře 2005 zrušil.
Telefónica namítala, že úřad jednal dvakrát v jedné věci. Neuspěla
Telefónica se bránila tím, že Český Telecom vždy nabízel tarif, který žádné volné minuty v rámci měsíčního paušálu neobsahoval. Uváděla také, že ceny služeb reguloval Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Potvrdil to i antimonopolní úřad, poukázal však na to, že ČTÚ určoval maximální ceny jen u některých tarifových balíčků. Ty, kterými firma údajně porušila zákon, prý mezi nimi nejsou.
Telefónica od počátku zastávala názor, že antimonopolní úřad neměl správní řízení vůbec zahájit. Týkalo se totiž stejného problému, kterým se už úřad v minulosti zabýval. Původní řízení ale ÚOHS zastavil. Podle firmy to znamenalo, že důvod, proč úřad správní řízení zahájil, pominul. Úřad ale namítl, že řízení tehdy zastavil jen z procesních důvodů. Měnila se legislativa v souvislosti se vstupem ČR do EU.
Stejnou argumentaci firma použila i u Ústavního soudu. Namítala, že úřad nemůže odlišně rozhodnout dvakrát ve stejné věci. Ústavní soud ale dospěl k závěru, že "zde není relevantní důvod, pro který by provedená řízení a jejich výsledek bylo možné hodnotit jako ústavněprávně nepřijatelné".
