Od minulých voleb se nálada v Řecku výrazně neproměnila. Poslední průzkum veřejného mínění ze začátku června ukazoval na velmi křehké vítězství proevropských stran nad radikály, kteří odmítají naordinované škrty. Od té doby se objevilo několik "tajných průzkumů" ze stranických sekretariátů. V úterý se objevily zvěsti, že levicová SYRIZA vede s velkým náskokem.
Pokud Řecko otočí kormidlem a odmítne plnit úspory, odpoví EU tím, že Řecku nepošle další peníze. To bude znamenat jeho odchod z eurozóny a přijetí vlastní měny. Nová měna (drachma) by zřejmě velmi rychle oslabila o 50 až 70 procent a musela by se prohloubit restrukturalizace dluhu, předpokládá ekonom Patria Finance David Marek. Jinými slovy: Řecko by znovu zbankrotovalo. Investoři by přišli až o dvě třetiny peněz v této zemi. "Nelze vyloučit, že by se Řecko snažilo zbankrotovat na všechny své dluhy, snad jen s výjimkou od MMF, neboť od něj bude potřebovat i nadále asistenci," soudí Marek. Země se bude muset spolehnout jen na daňové příjmy, případně prodej majetku.
Řekové by po zavedení drachmy zchudli. "Kvůli kapitálovým úsporám bude také řada dováženého zboží špatně dostupná," podotkl ekonom ČSOB Jan Bureš. Euro by totiž pro Řeky s výrazným oslabením drachmy zdražilo, což by zdražilo dovážené zboží. Naopak exportu by to pomohlo, jenomže ten pro Řeckou ekonomiku není tak důležitý.
Řekové by nebyli schopni splácet dluhy a zemím eurozóny se tak podstatně navýší ztráty. V Evropské centrální bance by po Řecku zůstal dluh zhruba 100 miliard eur. Bankovní systém v eurozóně může dostat nepříjemnou ránu. Zejména lidé ve slabších zemích jako je Španělsko a Portugalsko se mohou zaleknout toho, že se kondice jejich bank zhorší kvůli znehodnocení řeckých úspor a začít si vybírat z bank své úspory. Na druhou stranu ECB nyní uklidňuje trhy tím, že je připravena intervenovat a poskytnout problémovým bankám kapitál.
"ECB bude muset zalívat periferie levnými penězi hlava nehlava. Německo se zase bude muset srovnat s představou dlouhodobě vyšší než dvouprocentní inflace a rychlejším růstem mezd, který bude časem srovnávat konkurenceschopnost mezi Němci a jižním křídlem," říká ekonom Bureš.
V řecké politice sílí přesvědčení, že úspory jsou příliš krvavé a měly by se zmírnit. Není ale moc pravděpodobné, že by Brusel nějak výrazněji couvl. Může se nicméně stát, že ustoupí například v tom smyslu, že by se splatnost půjček rozložila na delší dobu, nebo se snížily úroky. "Těžko si lze představit výraznější zmírnění podmínek či další navýšení pomoci. Takové vydírání už by bylo nepřijatelné v ostatních zemích eurozóny," myslí si ekonom David Marek. S většími ústupky by rostlo riziko morálního hazardu. Když se uleví Řekům, proč by se nemělo ustoupit také Španělům, Portugalcům nebo Irům? Jako určitou křivdu vnímají Řekové pomoc španělským bankám. Ta totiž není podmíněna dalšími úspory.
Pokud se Řecko bude držet nalinkovaných úspor, nikdo zemi nebude nutit, aby opustilo eurozónu. Pro Řecko ale není výhodné, aby se samo vzdalo eura. "Z eventuální devalvace získá oproti Argentině v roce 2002 řádově daleko menší výhody, protože je méně orientované na export, má vyšší deficit běžného účtu a zahraniční poptávka má v této chvíli daleko menší potenciál než v roce 2002," uvažuje Bureš.
