Radost ze zvolení Miloše Zemana opravdu nemám. Nelíbilo se mi, že jeho tým v kampani šířil výmysly; jeden dokonce pocházel z dílny provařeného antisemitského publicisty - ten o manželce Karla Schwarzenberga (Zeman se za něj musel omluvit). A už vůbec jsem nesouhlasil s nacionalistickou kartou, na niž lidé Miloše Zemana v honbě za vítězstvím vsadili (i když na počátku tohoto příběhu je nešťastný Schwarzenbergův výrok o vysídlení sudetských Němců).
Avšak rozpaky nemění nic na mém náhledu, že poslední akce tvrdého jádra Schwarzenbergových příznivců je za hranou. Co více - je též poučná, neboť prohlášení "Miloši Zemane, nejste a nebudete mým prezidentem" do značné míry symbolizuje jejich pomýlení.
Chápal bych snad vášně, které mnozí jeho příznivci projevovali v kampani před volbami, přestože hysterie skutečně mohla mít na někoho opačný účinek. Avšak teď už je po volbách a chod dějin nelze vrátit zpět. Mnohem smysluplnější by tak bylo klidně a sebekriticky zkoumat, proč "Karel" prohrál. A bylo by rovněž ušlechtilé projevit vůči vítězi Zemanovi velkorysost - jakkoli ji on sám zatím moc neprojevil; připomínám však prastaré heslo z listopadu 1989 "Nejsme jako oni".
Karel Schwarzenberg přece ve druhém kole učinil několik závažných chyb. Není to jen zmíněný výrok o odsunu, o němž by se jistě věcně dalo diskutovat, kdyby ho řekl intelektuál - avšak v této formě ho kandidát usilující o hlasy voličů říkat nemá. Schwarzenberg též prokázal neznalost podstatných reálií: ať už jde o fakt, že Benešovy dekrety platí, jen byly prohlášeny za právně vyhaslé, nebo o skutečnost, že od roku 1990 se zde hlasuje tak, že se hlasovací lístek vloží do obálky (kníže hodil lístek bez obálky, jeho hlas byl neplatný).
Otázkou také je, zda Schwarzenbergova kampaň neměla být útočnější - což vůbec neznamená lživá; například billboardy Zemana s Klausem připomínající opoziční smlouvu by nebyly nepravdivé ani náhodou, byly by výstižné.
Ale navíc, a to je závažnější, existuje vážná pochybnost, zda by kníže vyhrál, i kdyby ony chyby neučinil (ono je otázkou, zda někdo z jiných kandidátů vůbec mohl Zemana porazit). Při studiu volebních výsledků zjistíte, že Schwarzenberg neprohrál ve všech regionech někdejších Sudet, ale spolehlivě prohrál v chudých místech s vysokou nezaměstnaností.
Obávám se, že sudetoněmecká karta možná mírně uškodila, ale volby rozhodl někdo jiný. Lidé žijící ve ztracených regionech, v rudých městech typu Havířov, lidé bez naděje, které Schwarzenbergovi pražští příznivci nikdy neviděli. Pro tyto lidi je Karel Schwarzenberg pevnou součástí Nečasovy vlády, kterou za svůj neblahý stav viní. A nutno přiznat, že Nečas a jeho ministři se jim nejen nesnažili pomoci - nepokusili se je ani chápat.
