Bývalí manažeři mosteckých dolů Antonín Koláček a Petr Kraus byli bledí jako stěna. Očividně se cítili zaskočeni.
Byl čtvrtek a soudci Federálního trestního tribunálu ve švýcarské Bellinzoně jim krátce předtím udělili nepodmíněné tresty za miliardové podvody při ovládnutí dolů. A rozhodovali, zda je rovnou zavřou. Nečekaně, bez rozloučení s rodinou. Podle švýcarského práva je trest vykonatelný okamžitě. Teprve v půl deváté večer oznámili soudci verdikt: Nezatknout, pustit zatím domů. Na příštích několik měsíců, než soud dokončí a vyhotoví písemně rozsudek. Potom však budou muset zřejmě za mříže.
Koláček a Kraus se od soudu beze slova vytratili, odešli mimo zraky novinářů zadním vchodem. Zřejmě spěchali zpět do Česka. Jako čeští občané jsou doma v bezpečí. Nepůjdou-li za mříže dobrovolně, švýcarská justice na ně nedosáhne. Shodují se na tom nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman i dozorující žalobce Petr Šereda.
Verdikt Federálního trestního tribunálu v Bellinzoně je totiž vykonatelný jen na území Švýcarska. Kdyby tedy Kraus, Koláček a další tři Češi dobrovolně nevyslyšeli "povolávací rozkaz" do Bellinzony (zatím tvrdí, že tak učiní) a tamní soud na ně vydal mezinárodní zatykač, naše úřady mu nevyhoví. "Ne, nemohli bychom je zatknout, a už vůbec ne vydat do Švýcarska," potvrdil nejvyšší žalobce Zeman.
Česko své občany nevydává
Česko totiž své občany zásadně nevydává. Nejvyšší soud v Brně může jen nařídit, že si v naší věznici odpykají trest, k němuž byli pravomocně odsouzeni v zahraničí.
"Vtip" je však ve slově pravomocně. Švýcarský rozsudek v kauze privatizace mosteckých dolů bude totiž pravomocný až v případě, že jej potvrdí odvolací soud. A to se stane nejdříve v příštím roce, dost možná až v roce 2015.
"Do té doby nelze z naší strany nic konat. Můžeme maximálně doručit výzvu švýcarského soudu k nástupu trestu," souhlasí dozorující žalobce Šereda. "Nemůžeme konat na základě nepravomocného rozsudku cizího státu."
Koláček a spol. tedy budou v příštích měsících nejvíce v bezpečí doma v Česku. Tedy v zemi, kterou podle rozsudku podvedli a "okradli". Je to paradox, ale je to tak.
Jiná situace může nastat u odsouzených Jiřího Diviše a Marka Čmejly, kteří mají trvalé bydliště v Monaku. V tomto případě je otázka, zda by knížectví vyhovělo švýcarskému zatykači. A to nedokážou žalobci v Česku předpovědět.
