V pondělí večer byl Andrej Babiš na koni, že konečně zase dělal a udělal byznys. Jan Mládek byl naopak zaskočen, jak byl odstrčen.
Nezabývejme se nyní vlastním obsahem nedohod. Ty budou ve vládní koalici častější než změna ceny uhlí. Financování těžby uhlí nebo financování zdravotnictví... Před "financem" neutečeš...
Zabývejme se tím, co to vypovídá o hlavních aktérech a koaliční matici vztahů. Jako bychom se dostali do souboje nikoli o řešení situace kolem Dolu Paskov, ale o to, kdo je větší koaliční alfa samec.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Fanoušci Andreje Babiše mohli mít radost: Ten jim to zase natřel. Takto to natíral svým politickým soupeřům Václav Klaus. Nekompromisně nekolegiálně, slabí a chybující nemají šanci. Politický predátor v akci.
Jaké jsou konce takového přístupu, vidíme na konci Václava Klause. Predátor zeslábl. Neberou ho vážně a jsou rádi, že je od něj klid. Tak jako nyní Babiš i Klaus býval nezpochybnitelným hegemonem tuzemské politiky. Množina bývalých fanoušků Václava Klause a současných fanoušků Andreje Babiše se bude hodně protínat. Nekompromisní političtí bijci nacházejí obdivovatele. Nejvíce v národech, kde odvážný občanský postoj, či dokonce vůle riskovat existenci až život jsou spíše historickou výjimkou. Oni bojují za nás, říkají rádi lidé, kteří nemají na to, bojovat sami.
Nejsme jako politici, deklarovalo před volbami ANO. Jedním z často deklarovaných negativ naší politické scény byla nejenom před posledními volbami její rozhádanost. To, co v pondělí udělal Andrej Babiš Janu Mládkovi, byla - diplomaticky Mládkem řečeno - nekolegiálnost. ANO a ČSSD se hádají a přetlačují.
ČSSD se vzteká: Tak jsme si to nepředstavovali. V ANO říkají: Je to normální koaliční koexistence. Možná tu máme tak trochu střet kultur. Ale ona i ČSSD předvedla hned po volbách pod taktovkou Michala Haška svoji "kulturní vložku".
Přestaňte na sebe dělat podrazy, přestaňte si lokty vymezovat koaliční smlouvou vymezený prostor, přestaňte se hádat. Chtělo by se říci naivnímu pozorovateli politické scény.
Ale řeknu to obráceně. Přestaňme obdivovat ty, kteří s druhými umějí (velmi mírně řečeno) zamést. Začněme obdivovat osobnosti, které mají sílu ducha a umění konsenzu. Politici, kteří bez skrupulí podrazí či zesměšní politického kolegu, to dříve či později udělají i svým voličům.
