Členové Česká asociace pojišťoven (ČAP), tedy prakticky celý pojistný trh, budou muset od ledna před uzavřením smlouvy o investičním životním pojištění předkládat klíčové informace. Třeba to, jak se může v různých ekonomických scénářích vyvíjet hodnota části pojistného, která se nespotřebuje na rizika, ale investuje.
Dále se klient dozví, kolik si za dobu trvání pojištění vezme pojišťovna na úhradu svých nákladů. Nebo to, kolik peněz dostane zpět, když smlouvu předčasně zruší.
Povinné zveřejňování nákladů může vytvořit tlak na snížení ceny pojistek. Klient bude moct srovnávat různé nabídky a pojišťovny uvidí, jak drahá je konkurence. „Dopad na cenu pojištění očekávám, ale nerad bych, aby se stalo to, co u povinného ručení, kde cenová válka nutí pojišťovny prodávat pod náklady,“ podotkl výkonný ředitel ČAP Tomáš Síkora.
Opatření by nepřímo mohlo tlačit i na omezení provizí pojišťovacím zprostředkovatelům a zastavit roztočenou provizní spirálu. Ta totiž pojišťovny trápí nejvíc. Nesou však na ní svůj díl viny.
Podle Kateřiny Lhotské z poradenské firmy Ernst & Young se situace pojišťovnám vymkla z rukou a provize pro zprostředkovatele se dostaly až na 200 procent ročního pojistného. Systém odměňování pak svádí některé pojišťovací zprostředkovatele k praktikám, které poškozují hlavně klienta. Jako bumerang se však vracejí i pojišťovnám, jež v honbě za plněním obchodních cílů vyplácejí stále vyšší provize.
K omezení provizí se nikdo nemá
O omezení provizí za sjednávání pojistek se už nějakou dobu mluví. Zatím však nikdo nedokázal přejít od slov k činům. V novele zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, která má jít do konce září na vládu, se systém odměňování neřeší. „Ministerstvo financí nám sdělilo, že do návrhu zákona žádnou regulaci odměn nenapíše. Myslíme, že to není dobrá cesta, protože ČNB velmi silně tlačí úředními sděleními na české pojišťovnictví, že bychom měli něco v oblasti odměňování zprostředkovatelů životního pojištění dělat,“ konstatoval Síkora.
Resort se hájí tím, že by mohlo jít o nechtěnou cenovou regulaci. „Vzniká rovněž otázka, jak zajistit, aby dané ustanovení bylo distribučně neutrální, tedy aby nevytvářelo regulatorní nepoměr vůči přímému sjednávání pojištění na pobočkách pojišťoven,“ doplnil mluvčí ministerstva financí Radek Ležatka.
K zastropování odměn se nemají ani samy pojišťovny. První, která by to udělala, by přišla o smlouvy, které jí externí poradci nosí. Ti by odešli k pojišťovně s vyšší provizí. Kdyby to pojišťovací domy udělaly jako celek, mohl by je antimonopolní úřad nařknout z kartelu.
Navrhuje se proto i rozložení výplaty provize do několika let anebo prodloužení storno období. Pokud během něj bude smlouva zrušena, poradce musí provizi vrátit. Omezilo by se tím takzvané přetáčení smluv, tedy zbytečné rušení smluv po uplynutí storno období a zakládání nových jen kvůli provizi.
„Poradce musí mít dlouhodobou odpovědnost za to, co zákazníkovi přináší, nemůže to být ten rychlý byznys, který se v některých multilevelech stále ještě dělá pod heslem ‚dnes traktoristou, zítra milionářem‘,“ upozornil šéf ČAP.
