V Otázkách Václava Moravce to v neděli uvedl náměstek ministra financí Martin Pros.
Ministerstvo chce zákon předložit vládě k projednání v červnu. První návrh zákona je podle Prose už připraven. „V průběhu příštího týdne ho pošleme k připomínkám hlavním účastníkům trhu,“ řekl v ČT Pros.
V Česku se rozjíždí on-line půjčování napřímo a bez bank |
Kdokoliv bude chtít do budoucna poskytovat nebankovní půjčky, bude muset projít schvalovacím procesem u České národní banky a získat licenci. Uchazeči o ni budou mimo jiné muset splňovat požadavky na kvalifikaci a praxi, disponovat určitým kapitálem či mít pojištění odpovědnosti za škody. Podmínkou bude čistý trestní a podnikatelský rejstřík.
„Teď jich je přes 50 tisíc (poskytovatelů půjček) a my počítáme, že jich bude v řádech tisíců, maximálně do 10 tisíc,“ podotkl náměstek.
Podle ekonoma Michala Mejstříka dosahuje hodnota spotřebitelských úvěrů v Česku zhruba 300 miliard korun, z toho ty od nebankovních poskytovatelů dosahují téměř 80 miliard Kč. „Podle našich interních odhadů by se mělo jednat asi o 77 miliard korun, což je obrovská částka, která je tady sice regulována, ale může být regulována daleko lépe,“ řekl Pros. Nejnebezpečnější, krátkodobé, takzvané predátorské úvěry, mohou dosahovat 20 až 30 miliard Kč, míní Mejstřík.
Vedení ČNB se záměr nelíbí
Dohled nad nebankovními poskytovateli úvěrů má nyní Česká obchodní inspekce (ČOI) na základě živnostenského zákona. Na finanční trh, tedy i bankovní poskytovatele úvěrů, dohlíží ČNB.
Podle návrhu ministerstva financí by se měl dozor i udělování licencí sjednotit a vše by měla mít na starost ČNB. Jejímu vedení se však tento záměr nelíbí. Podle viceguvernéra ČNB Vladimíra Tomšíka je úkolem centrální banky pečovat o finanční stabilitu a vykonávat obezřetnostní dohled. „Nebankovní poskytovatelé nejsou subjekty, které by zaprvé přijímaly vklady nebo spravovaly finanční prostředky veřejnosti a zadruhé jejichž úpadek by měl následně významnější důsledky pro finanční stabilitu České republiky,“ sdělil.
ČNB vidí řešení problému ve zkvalitnění distribuce finančních produktů. „Konkrétně jako zásadní považujeme zpřísnění podmínek pro jednotlivé distributory a zprostředkovatele například požadavkem na splnění minimálních kvalifikačních předpokladů a dále zavedení jejich přímé odpovědnosti,“ uvedl Tomšík.
