Čokoládovny, vyhlášené cukrárny, automaty na nádražích, ale i dobře známá rychlá občerstvení. Redakce Testu nakoupila celkem čtrnáct horkých čokolád. Rozdíly v kvalitě byly opravdu obrovské. Dvanáct vzorků bylo z hlediska obsahu čokolády propadákem. Většina z nich bylo spíš řídké kakao.
„Spousta vzorků byla uměle přislazená, aby zamaskovala nedostatek kakaa a čokolády,“ myslí si jeden z ochutnávajících František Kovařík. „Byly tam vzorky, které připomínaly čokoládu smíchanou s mořskou vodou,“ podotkla testující Iveta Šístková. „U těch hustších čokolád bylo poměrně dost cítit, že jsou nastavované škrobem,“ konstatoval jiný porotce Lukáš Vápenka.
Vzorky se testovaly v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT), hlavně na obsah čokolády. „U nás jsme stanovovali obsah kofeinu a theobrominu. Pak jsme spočítali obsah tuku kakaové sušiny a stanovili profil obsažených cukrů,“ vysvětlil Aleš Rajchl, vedoucí laboratoře Ústavu konzervace potravin VŠCHT.
Test sledoval také rozdíly deklarovaného množství čokolády v kelímku. Nalití pod míru, ale i nad míru bylo velmi časté. Jen vzorek z McDonald´s obsahoval přesně takový objem tekutiny, jaký řetězec zákazníkům slibuje.
Nejdražší neznamená nejlepší
Vítězem testu se stal vzorek z Choco Café U Červené židle v centru Prahy. Naopak nejméně si pochutnáte na čokoládě z automatu Café + co na pražském Hlavním nádraží. Nejlepší vzorek měl v porovnání s nejhorším dvacetkrát větší podíl tukoprosté kakaové sušiny.
Nejdražší čokoláda v přepočtu na 100 mililitrů z kavárny Julius Meinl v testu skončila až na 9. místě. Bylo také relativně překvapivé, že čokoláda z automatu na Hlavním nádraží měla jen třikrát menší podíl kakaa než čokoláda z renomovaného řetězce Starbucks.
