Po příletu do Indie ho čekalo překvapení. Fabrika nejen že byla dvakrát větší než mladoboleslavská škodovka, byla také plně moderní, automatizovaná, uvnitř nádherná a dokonce voňavá. Areál zdobily rozkvetlé květiny a palmy. „Jestli si někdo myslí, že tady máme vybavené automobilky, tak bych řekl, že nemáme,“ popsal své dojmy dvaadvacetiletý strojař s maturitou.
Do Indie se Rydlo dostal přes své krátké působení v Avii. V letňanské automobilce získal práci i díky své kvalifikaci zámečníka, kterou si dodělal ke konci studia oboru strojní mechanik. Zkoušku složil v rámci rekvalifikačního systému Národní soustava kvalifikací (více čtěte zde).
Jako čerstvého absolventa ho chtěli umístit ve svařovně, tomu se však bránil. Nakonec vybojoval pozici kvalitáře. Jenomže s Avií to v té době šlo z kopce, náklaďáky téměř přestala vyrábět a chystalo se velké propouštění. „Naštěstí jsem měl v práci dobré vztahy, přišel mi zvací dopis, zda bych nechtěl odletět a pomoci rozjet výrobu nákladních aut v Indii,“ řekl. Bylo jasné, že o práci přijde, a tak neváhal a odletěl.
Skupina šestnácti krajanů s Rydlem měla dát Indům lekci, jak nákladní automobily vyrábět s větší precizností. „Hlavně na kabině auta jsme jim ukazovali, jak vypadá, když se práce udělá poctivě. Je to pro ně strašně náročné a složité,“ popsal. Jako kvalitář chodil po fabrice a kontroloval například design součástek, provedení svárů na svařovně nebo to, zda je kabina správně namontovaná.
S dělníky v Indii musíte jednat v rukavičkách
Mladý strojař brzy zjistil, že morálka Indů je mnohem volnější a v něčem i nakažlivá. Když mají přijít do práce v osm, automaticky to znamená v půl deváté. „Problém je v rukách a v pohodlnosti Indů. Na jejich prvním místě je rodina, ne práce jako v Česku, kde člověk přijde třikrát pozdě, dostane vytýkací dopis a má problémy. To tam neexistuje,“ dodává.
V Indii poznal i větší odpovědnost. Jako kontrolor kvality měl pod sebou asi čtyřicet lidí. Ti se na svého nového nadřízeného z neznámé České republiky sice nedívali pohrdavě, ale zároveň mu dávali najevo, že na ně přísnost neplatí. „Říkají: Na nás nemusíte být tak přísní, nám to stačí,“ vypráví.
A rychle také přišel na to, že ho dělníci lépe pochopí a budou respektovat, když se k nim nebude chovat s typickou nadřazeností nadřízeného v české fabrice. „Když má Ind namontovat díl, nekouká se už, v jakém je stavu. Správný postup mu ale musíte vysvětlit v klidu a s citem,“ líčí. Direktivní chování formou ‚udělej to, nebo končíš‘ v této zemi vůbec nefunguje. „V tom okamžiku se semknou a neudělají nic. To by bylo pro Evropana i životu nebezpečné.“
Přiletěl za výpovědí, ale polepšil si
V továrně Ashok Leyland nakonec Daniel Rydlo strávil půl roku. Když se vrátil do Česka, dostal podle očekávání výpověď. Zahraniční praxe mu ale výrazně pomohla v kariéře. Z tuzemské Avie, která už nevyrábí, ale poskytuje jen služby jako pozáruční servis, přesedlal k výrobě letadel. Jako kvalitář v Aeru Vodochody spolupracuje na vývoji nového křídla pro bitevník L-159.
A jak vypadá výroba automobilů v Indii po ukončení české mise? „S některými si dopisuji. Myslím, že něco si udrželi. Ale jsou takoví, že když nechtějí, nic s nimi prostě neuděláte,“ uzavřel.
