Někdo jim familiérně říká kafáče, ale původní název je café racer. Toto označení dnes znamená motorku, která se vymyká standardům ve všech směrech. Ideálem takové mašiny je silný motor bez ohledu na počet válců, placaté sedlo ideálně zakončené krovkou ve stylu závoďáků z padesátých let a jinak nic. Jen to, co je nezbytně nutné k jízdě. Častým poznávacím znamením je také velký kulatý světlomet nebo malá závodní kapotáž.
Na kafe s pořádným výkonem
Samotné označení této netradiční motocyklové kategorie vzniklo podle krátkých pouličních závodů, pořádaných mladými anglickými rockery mezi hospodami, které se nazývaly „café“. Odtud ten název.
Pro tyto účely však bylo nutné mašiny náležitě upravit. Základem prvních kafáčů byly převážné anglické dvouválce oholené až na kost. Zmizelo všechno, co je těžké, na obtíž a brzdí závodníky v rozletu. Později se přidaly i úpravy motorů, výfuků a sacích potrubí.
Důležitý je ovšem výhradně výkon a ovladatelnost, klidně i na úkor pohodlí jezdce. Mimochodem, co se týká jezdce samotného, pak do jeho povinné výbavy kromě upraveného plnovousu nebo kníru samozřejmě patří otevřená přilba, vysoké boty a oblečení, které obstojí před slečnami v kavárně. Takže ani límečkem se nic nezkazí.
Kovaná kafíčka vznikají samozřejmě podle historických předloh i nadále z britských mašin. Tradiční ostrovní výrobce Triumph dokonce tomuto trendu přichází naproti modelem Thruxton. Ale stejně dobře se dá jako základ použít například Moto Guzzi, Yamaha XS nebo Harley Davidson. Fajnšmekři sáhnou i po Ducati, litrovém GS od Suzuki nebo dokonce po šestiválcovém litru CBX z produkce Hondy. V takových případech je však třeba pečlivě posoudit vlastní možnosti a zvážit, zda není lepší ponechat tento klenot v původním stavu. Ve výjimečných případech lze za základ pouličního závoďáku použít i zcela aktuální model motocyklu. Důkazem je například dvojice Triumphů Speed Triple z produkce pražské firmy D&K moto, které se proslavily v kontroverzní reklamní kampani na motocyklové oblečení a pobouřily španělské feministky (zde).
Pražský floutek
Pro účast na letošním ročníku hodně mimořádné akce s názvem Jízda Distingovaných Gentlemanů (video z minulého ročníku uvidíte zde) jsme získali krásný exemplář Hondy CX 500, vytuněné pražským studiem MR43.
Tato motorka je díky svým továrním proporcím ideálním základem pro café racer. Výrazný podélně uložený motor se dvěma válci uspořádanými do V ve stylu Moto Guzzi tvoří přirozenou dominantu mašiny. Motor je uložen v trubkovém rámu a šedesát koní jeho výkonu přenáší na zadní kolo bezúdržbový kardan.
Motorka byla do šroubku rozebrána a hliníkové díly rozleštěny do zrcadlového lesku. Rám dostal temně černý metalický lak s rudými třpytkami, mašina jako celek je laděna do modré barvy. Modré jsou například zadní pružiny, nezbytné omotávky výfuků, modrá převládá také v zakázkovém dekoru nádrže, ale modré jsou i kovové čepičky ventilků.
Honda CX 500 Brat StyleMotor: 497ccm OHV, úhel válců 80°, 4 ventily na válec Úpravy: Cena: 189 000 Kč |
Brzdový systém byl vyzbrojen pancéřovými, kovem oplétanými hadicemi napojenými na původní brzdiče i kotouče. Dvojici rovnotlakých karburátorů zásobují vzduchem dva oválné přímé filtry s chromovanými dýnky. „Céixko“ je od výroby vybaveno plechovými koly Com-Star, typickými pro stroje značky Honda z osmdesátých let. V našem případě jsou kola ozdobena lesklým lakem, stejným jaký je použitý na rámu.
Bižuterie
Palubní deska byla nahrazena dvojicí malých kulatých budíků. Ten levý má na starosti údaj o okamžité rychlosti, zatímco napravo je umístěna kontrolka zařazeného neutrálu, mazání, dobíjení a blinkry. Později, po setkání se zhruba dvěma stovkami mašin stejného zaměření zjistím, že moje palubní deska je vlastně velmi rozvinutá a ve srovnání s několika vybranými mašinami působí až nekorektně snobským dojmem. Setkám se totiž s několika stroji, jejichž majitelé vyznávají původní ideje café racerů. Ozdobou takových mašin není opravdu nic jiného než motor a dvě kola.
Na zapůjčeném speciálu nebylo změn ušetřeno ani osvětlení. Vepředu razí cestu velký kulatý světlomet s čirou optikou, osvětlení zadní části je svěřeno minimalistickému LED proužku sdružujícímu v sobě koncové světlo i brzdovku. A blinkry? Přesunuly se stylově do konců širokých řídítek, kde díky oboustrannému uspořádání sklíček slouží stejně dobře pro pohled zepředu i zezadu.
Zadní část modrého kafíčka prošla hodně radikální odtučňovací kúrou. Od chromovaných víček karburátorů směrem dozadu není už vlastně vůbec nic. Jenom zadní kolo s dvojicí tlumičů. Airbox spolu s podsedlovými panely zmizel a baterie se spolu se svou schránkou i pletencem elektrických kabelů přestěhovala pod převodovku do míst, kde je původně uchycen hlavní stojan. Malým nešvarem café racerů je, že prakticky vše je podřízeno výhradně vzhledu. Když je potřeba baterku vyměnit, ležím půl hodiny pod mašinou a hlavou se mi honí myšlenky temnější než lak na rámu. Výměna akumulátoru na standardní Hondě CX 500 by normálně zabrala asi pět minut.
Start jako umění
Kromě toho, že každý café racer budí pozornost vzhledem, patří do jeho morálního kodexu i patřičný zvukový projev. V případě zapůjčené hondy se této zodpovědné funkce ujala dvojice ultrakrátkých chromovaných výfukových koncovek. Nutno přiznat, že se ctí. Na volnoběh se dvouválec převaluje za basového bublání hodného motoru o minimálně násobně větším objemu. Ve chvíli, kdy padne zelená, vyrážím z křižovatky následován hromovým rachotem a když při podřazení prásknu plynovou rukojetí, kafáč nasupeně plivne do obou výfuků a upoutá na sebe pozornost snad i sochy Palackého v centru Prahy.
Ale než s motorkou, jejíž kořeny sahají do konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let, způsobíte rockový koncert, je nezbytně nutné ji nastartovat. Čím je motorka starší, tím zajímavější je tento obřad. Nejprve je třeba otočit kohoutem pod nádrží a pustit benzin. Na automatické ventily nebo elektrické pumpy zapomeňte. Potom je třeba přiměřeně povytáhnout táhlo sytiče karburátorů. Ovšem pozor: sedíme na mašině s laděnými karburátory a přímými vzducháči.
Vytáhnout moc znamená zalít svíčky benzinem. V tu chvíli nemá smysl trýznit baterku marnými pokusy a můžeme si dát další kávu. Vytáhnete málo a motorka nechytne, nebo párkrát zakucká a chcípne. Jednoduše se musí najít ta správná poloha. Jaká? No prostě akorát. Když je nouze největší, umožňuje původní elektronické zapalování Hondy CX i start urputným během. Tehdejší konstruktéři prostě ještě nebyli bezmezně přesvědčeni o neomylnosti elektronických systémů.
Gentleman z minulosti
Kafáč už vrčí ve vysokém volnoběhu a mám čas upravit elegantní zevnějšek, naleštit polobotky, omotat krk šálou a natáhnout rukavice. Táhlo sytiče je zatlačeno do výchozí polohy a prohřátý motor už zase jen bublá. Pomalu se proplétám uličkami staré Prahy, abych se ještě ten samý den spolu s bezmála dvěma stovkami dalších café racerů, bobberů, scramblerů a dalších hodně netradičních mašin zúčastnil charitativní jízdy na podporu výzkumu rakoviny prostaty. To je totiž cílem celosvětové akce s názvem Jízda distingovaných gentlemanů.
Pozice jezdce na kafíčku je jen velmi zřídkakdy pohodlná a výjimkou není ani zapůjčené CX. Nohy jsou hodně vzadu a sedlo je díky cool designu výrazně snížené. Nesmíme však zapomenout, že sedíme v podstatě na závodním speciálu. Takže komfortu je vlastně víc než dost. Tlumiče i přední vidlice jsou po kompletní repasi, ale koncepcí jsou více než dvacet let staré a s tím je prostě třeba počítat.
Dlažba a přejezdy kolejí představují ve srovnání s moderními motorkami téměř vždy malé dobrodružství. Ale to prostě k tomuto kavárenskému žánru patří. Stejně jako rozpačitě působící účinnost předních brzd, kterým zezadu nesměle sekunduje buben.
Ale kamkoli se hnu, všude mě pronásledují zvědavé pohledy kolemjdoucích a francouzsky hovořící turista na starobylém pražském náměstí zvědavě zkoumá, kam zmizela baterka. Motorka s nádechem gentlemansky kultivované divokosti a notnou dávkou nostalgie vyvolává v jezdci i divácích zvláštní vzpomínky na doby, které si ještě mnozí z nás dobře pamatují a přece jsou nenávratně pryč. I to je jistě důvodem, proč kafíčka z jejich výsadního postavení, které si užívají již několik desítek let, hned tak někdo nesesadí.
