Pokud vedete spor se sousedem, při rozvodu či s obchodním partnerem, nemusíte věc hnát až k soudu. Jak ukazuje praxe, takzvaní mediátoři umí domluvu urychlit a zlevnit. Právě na to spoléhá rozvíjející se byznysový sektor mediátorů, jak si profesionálové, kteří vystupují jako prostředníci mezi dvěma či více znesvářenými stranami říkají.
“Mediaci lze využít k řešení jakýchkoli druhů mezilidských konfliktů. Nejčastěji se mediace využívá v rodinných sporech týkající se rozvodu a porozvodové péče o dítě, při řešení vícegeneračního soužití v rodině, sporů mezi rodiči a dětmi,” říká pro iDNES.cz místopředsedkyně Asociace mediátorů České republiky Dana Vrabcová.
Mediace je dnes běžným postupem také v trestním řízení. V trestních případech zasahuje státní Probační a mediační služba České republiky, která je povinná služby nabízet bezplatně.
Rychlejší a levnější
Čím dál tím víc se mediace objevuje také ve sporech podnikatelů. “Jde například o spory plynoucích ze vzájemných obchodních vztahů mezi podnikateli, spory vznikající uvnitř podnikatelských subjektů, spory mezi společníky, o spory mezi osobami ve funkci statutárních či jiných orgánů, o spory mezi statutárními orgány a společníky či členy,” jmenuje případy Dana Vrabcová.
V řešení sporů v podnikatelské sféře je podle asociace největší výhodou mediace velmi efektivní a rychlé vyřešení sporu. Jednak je možné mediaci podle časových možností účastníků svolat okamžitě a je reálné vyřešit vše potřebné během několika hodin, bez nutnosti nákladů na advokáty, nebo soudní poplatky.
Mediátoři, kteří v Česku působí jsou registrování ministerstvem spravedlnosti. Ačkoli jde o desítky mediátorů, kteří jsou obvykle registrováni v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě, mediaci mohou poskytovat i další, neregistrovaní mediátoři.
Tisíce korun za hodinu
“Podmínkami pro výkon živnosti jsou u fyzických osob dosažení věku 18 let, plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, ohlášení živnosti na kterémkoli živnostenském úřadě a úhrada poplatku tisíc korun. Nezapsaní mediátoři provozující mediaci na základě živnostenského oprávnění nemusí splňovat žádné jiné požadavky. Kvalita služeb poskytovaných těmito mediátory je nekontrolovatelná,” vysvětluje Dana Vrabcová. Regulace v Česku je tedy benevolentnější než v jiných státech. Třeba u sousedního Slovenska je totiž podmínkou I vysokoškolské vzdělání mediátora.
Cena za mediaci je sjednávána individuálně mezi jednotlivým mediátorem a klientem. Ačkoli se může jednat o paušální odměny, nejčastější domluvou je hodinová sazba. Ta se podle asociace v závislosti od závažnosti sporu pohybuje nejčastěji mezi 2000 a 5000 korunami. U rodinných mediací je však cena obyčejně nižší.
Otázky cti
„Dnes je již mediace samostatnou profesí, nicméně mediátor ve většině případů má ještě další vedlejší příjmy, ať již jako advokát, akademický pracovník nebo jiné,“ říká mediátor Martin Svatoš.
Během své praxe zaznamenal nárůst počtu klientů zejména po schválení zákonu o mediaci z roku 2012. Nejvíce klientů získává tak, že jeho služby doporučí svým známým někdo, kdo již mediací prošel. Druhou skupinou jsou případy nařízené od soudu v takzvaném prvním setkání se zapsaným mediátorem.
„U případů narážím nejčastěji na otázku cti, tedy na problém, kdy protistrany kvůli vzájemné zášti nechtějí jednat tváří v tvář. Ať již je předmět sporu jakýkoliv, nejčastěji se skutečným problémem ukáží mezilidské vztahy či neschopnost efektivně a v čas řešit problém před tím, než se situace vyhrotí žalobou k soudu či jiným podáním. Velmi často se jedná o osobní urážky, otázky cti či společenského postavení či jen úplná nedorozumění a neschopnost komunikovat,“ dodává Svatoš.
Pořád za očekáváním
Ne všichni mediátoři však mluví o nárůstu popularity mediace. „O mediaci v České republice není zatím takový zájem, jaký by odpovídal jejímu potenciálu. Přestože se mediace snaží proniknout do povědomí lidí už přes 20 let, je stále v naší zemi ještě popelkou. Lidé, kteří řeší spory o ní neví,“ hodnotí Dana Vrabcová.
Je to podle ní chybou. V 70 až 90 procentech případů se podle Dany Vrabcové lidé u mediace dohodnou a oba odcházejí s pocitem, že získali co potřebují. „Oproti tomu vleklé soudní spory končí vždy porážkou jednoho a vítězstvím druhého. Potíž je, že nikdy nemáte záruku, že zrovna vy budete právě vítězem,“ uzavírá Vrabcová.
