Padáme, ale ostatní padají ještě více, tak lze shrnout poselství které chtělo včera při oznámení výsledků za loňský rok poslat do světa vedení polostátní společnosti ČEZ. Neobvykle dlouhá prezentace byla plná srovnání s ostatními, především německými energetikami, jejichž výsledky jsou ve srovnání s českou firmou katastrofální. „Vedeme si lépe než konkurence,“ prohlásil šéf ČEZ Daniel Beneš.
Zisk ČEZ se loni ztenčil na 20,5 miliardy. Také kvůli problémům s jádrem |
Faktem je, že i ČEZ rok od roku vydělává méně a méně. Čistý zisk firmy se loni vyšplhal na 20,5 miliardy korun, což je oproti předloňskému roku pokles o osm procent. V rekordním roce 2009 přitom firma vydělala téměř 52 miliard. Že by zisk firmy mohl klesnout tak nízko jako nyní, to si dokázal ještě nedávno představit jen málokdo.
Částečně si ČEZ za horší výdělky může sám. Zpackané kontroly jaderných elektráren a s nimi spojené rekordně dlouhé odstávky jsou výsledkem dlouhodobého selhání kontrolních mechanismů firmy. Do stejné kategorie lze zařadit i skutečnost, že modernizované zdroje Prunéřov a Ledvice stále neběží v ostrém provozu, což dohromady vedlo k nižší produkci elektřiny, a tedy nižším ziskům. Poprvé od roku 2003 tak loni klesla výroba k 60 terawatthodinám.
Na druhou stranu by ČEZ vydělal méně, i kdyby elektrárny jely na plný výkon bez sebemenšího škobrtnutí. Cena elektřiny je na historicky nejnižší úrovni a provoz elektráren se stává ztrátovou záležitostí. Během posledních dvanácti měsíců zlevnila elektřina o 11 eur a pohybuje se kolem 20 eur za megawatthodinu. Každé zlevnění v řádu jednoho eura se přitom podle Beneše odrazí na EBITDA (zisku před započtením úroků, daní a odpisů) miliardou korun.
Dotace versus nižší ceny uhlí
Hlavní podíl na propadu mají nižší ceny uhlí a emisních povolenek, dlouhodobě však cena padá především kvůli pokračujícímu rozvoji obnovitelných zdrojů, jejichž tahounem je sousední Německo. Zelené zdroje fungují za dotované ceny a jejich podíl roste, takže se konvenční zdroje stávají stále méně ziskovými.
V porovnání s ostatními energetickými koncerny se společnosti ČEZ daří ještě relativně dobře. V tom má Beneš pravdu. Výhodou ČEZ zatím je, že se mu daří i přes nízké ceny stále držet relativně vysoké marže. Jak oznámil loni v prosinci, dosahují 36,1 procenta, což z něj činní druhou nejziskovější z třinácti největších evropských energetických firem.
ČEZ na rozdíl od Tykače vyčkává v souboji o německé doly Vattenfallu |
Otázka je, jak dlouho je udrží. Analytici i vedení ČEZ se shodují, že evropský energetický trh je v troskách a šance na růst cen mizivá. Pro letošní rok proto firma odhaduje zisk pouhých 18 miliard.
Němečtí konkurenti E. ON a RWE nicméně loňský rok zakončili ztrátami. Důvodem jejich úpadku je, že rodícím se trendům ve své zemi nevěnovali dostatečnou pozornost, považovali je za okrajové jevy a neotřesitelně věřili v model energetiky na bázi velkých zdrojů. Když se vzpamatovali, bylo už pozdě.
Obě firmy proto nedávno odstartovaly proces rozdělení. „Špinavá“ aktiva, tedy jádro a uhlí, chtějí vyčlenit do samostatných subjektů tak, aby netáhly dolů perspektivní oblasti distribuce, decentralizované energetiky a obnovitelných zdrojů.
Čistá energie místo špinavé
Z osudu obou firem si bere Beneš a spol. ponaučení. ČEZ chce investovat do větrných elektráren, nakupuje podíly ve startupových firmách z oblasti nové energetiky nebo nabízí instalace solárních panelů na střechy rodinných domů.
Koneckonců se podle vzoru Němců už také rozdělil na „špinavou“ a „čistou“ část. Byť dvě nově vzniklé divize nazývá Tým provoz a Tým rozvoj, jejich zaměření přesně kopíruje způsob, jakým se aktuálně štěpí E. ON i RWE.
Tým provoz dostal na starost přesně ty oblasti, které Němci považují za málo perspektivní, tedy tradiční energetiku a těžbu.
Na rozdíl od Němců, kde vznikají dvě odlišné firmy, rozdělení ČEZ probíhá jen interně a oba rozdílné směry energetiky stále koncern provozuje pod jednou střechou.
Zároveň je však zde ještě zadání státu, a to zní: Připravovat výstavbu nových reaktorů. Nedávno společnosti ČEZ vláda přiklepla posunutím limitů na Dole Bílina na těžbu hnědého uhlí na sto let. Do souboje o německé doly a elektrárny, které prodává švédská firma Vattenfall, se však ČEZ rozhodl zatím nezapojit (více čtěte zde).
ČEZ se tak nachází ve schizofrenní situaci. Musí se rozhodnout, kterým směrem se vydá. Skutečnost, že se mu podařilo předprodat 67 procent elektřiny na příští rok za průměrnou cenu 31,5 eura za megawatthodinu, tedy vyšší než na burze, mu dává ještě chvíli čas. O rok později má však jistotu rentabilní ceny jen pro 35 procent výroby.
