Emotivní zprávou golfisté upozorňovali na nedávnou změnu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který určuje pravidla, za nichž platí firmy i jednotlivci poplatek státu, pokud chtějí stavět na zemědělské půdě, a přispět tím k jejímu dalšímu úbytku. V minulosti poplatek podle potřeb státu rostl či klesal. Když se vymkly kontrole solární elektrárny, šel nahoru. Jakmile však dostala prioritu výstavba průmyslových zón, sazby se snížily.
Golfisté se bojí o rozvoj hřišť, stěžují si na vysoké poplatky za půdu |
Do poslední novely se však dostala i změna, která dopadla na golfisty. Zatímco doposud platil stavitel golfového hřiště pouze za nevratné vyjmutí půdy, tedy třeba za přilehlé budovy a cestičky, nově musí uhradit poplatek za plochu jako celek. Při 20 až 100 hektarech jde o částku ve výši několika desítek milionů korun, což leckterého investora odradí.
Federace vcelku logicky argumentuje, že hrací plocha půdu na rozdíl od průmyslové zóny nebo satelitního městečka neznehodnotí navěky. Hřiště bezesporu také udržuje mnohem lépe v krajině vodu než kdejaké kukuřičné pole a plní tak důležitou retenční funkci. Na stejný cíl chce přitom stát poslat miliardy korun. Z jedné strany tedy udržení vody v krajině dotuje, z druhé za ně trestá.
Potřebuje však Česko opravdu nezbytně další golfová hřiště? Podle ČGF jich v současnosti existuje 102 pro zhruba 56 tisíc registrovaných hráčů. Jejich největší rozvoj nastal v minulé dekádě, jistě i díky štědře nastaveným dotacím. I sama ČGF přiznává, že hráčů už nepřibývá takovým tempem jako v minulosti. A někteří majitelé hracích ploch dokonce netrpělivě vyčkávají na konec povinného pětiletého období, které je podmínkou pro vyplacení dotace, aby se areálu mohli zbavit.
Ministerstvo zemědělství proto připravilo pro golfisty doporučení. Pokud mají obavu o nedostatek hracích ploch, mohou se věnovat málo rozšířenému wild golfu na přírodních, neupravených površích.
