Příklon ke kvalitě a digitalizaci jsou podle šéfa řetězce Makro neaktuálnější trendy v gastronomii. První už začal, ve druhém mají restauratéři ještě rezervy.
Vedle Makra Koch řídí i řetězce s elektronikou Media Markt a Saturn nebo německý potravinový řetězec Real. Ty sice v tuzemsku nepůsobí, řada Čechů je však zná z přeshraničních nákupů.
Před dvěma lety se z Česka stáhl řetězec Spar, což vyvolalo diskuse, kdo bude další. Mnoho tipů směřovalo právě na Makro. Měly opodstatnění?
Neuvažovali jsme o tom před dvěma lety a neuvažujeme o tom ani dnes. S obchodem v Česku jsme velmi spokojení, řekl bych dokonce, že Česko a Slovensko patří mezi naše nejdůležitější a také nejúspěšnější trhy. Naopak máme v plánu investovat více než v minulosti.
Kolik chcete investovat a do čeho?
Sumu neprozradím. Procházíme však proměnou z naší dosavadní role tradičního obchodníka, který jen prodává zboží. Investujeme do schopností našich zákazníků. Pod tím se skrývá třeba nabídka školení, jako je například už existující Makro Akademie.
Takže vašim zákazníkům z řad restauratérů budete nabízet ve větší míře kurzy vaření?
Chceme předávat znalosti a zkušenosti, což může být právě třeba v oblasti vaření, ale nejen to. Jde o samotný provoz podniku, jak by měl efektivně fungovat. Podobné vzdělávací programy děláme už dlouho s obchodníky a nyní posilujeme stejným směrem v gastronomii. Tím to ale zdaleka nekončí, chceme jít výrazně dál. V budoucnu bychom chtěli mít i digitální nabídku, tak aby náš zákazník mohl lépe oslovit své zákazníky, efektivně přizpůsobil nákup a zvýšil zisk.
Olaf Koch (45)Začínal kariéru v automobilovém průmyslu, léta pracoval pro Mercedes Benz. Poslední čtyři roky stojí v čele německé obchodní skupiny Metro, kterou vytáhl z krize. Skupina je v Česku zastoupená velkoobchodním řetězcem pro podnikatele Makro. Aktivity společnosti jsou však mnohem rozsáhlejší. Patří k nim obdoba Makra síť Metro, prodejny s elektronikou Media Markt a Saturn a potravinový řetězec Real. |
Co to přesně znamená?
Pokud se podíváte na dnešní gastronomii, jde o branži, která má vyhlídky na slušný růst. Kvalita života v Česku i jinde roste, lidé vydělávají o něco více, rádi chodí ven a také více utrácí. Otázka tedy zní, jaké další výhody můžeme restauratérům nabídnout. Ti dnes hlavně málo využívají digitálních možností, které jim moderní technologie nabízí. To platí nejen pro Česko, ale i ostatní evropské země. Ano, můžete si on-line rezervovat stůl a objednat pití přímo od stolu. Nám jde však o ucelený systém, který bude v provozu pevně integrován. Aby bylo možné zaplatit faktury digitálně a stejně tak objednat suroviny na další den. Je to záležitost příštích pěti let, ale právě to je cesta, kterou chceme jít. Digitalizace postihuje všechny oblasti dnešního života a v naší branži v tom vidíme velkou šanci, jak vytvořit přidanou hodnotu.
Jak toho chcete dosáhnout?
Nastartovali jsme program, do kterého jsme pozvali mladé společnosti, startupy, aby nám s tím pomohly. V lednu skončilo první kolo, do kterého jsme dostali několik stovek přihlášek, zhruba třicet bylo i z Česka. Do finále se dostalo deset firem, které naučíme, jak vytvořit digitální řešení, jak sestavit marketingový plán, ale i to, jak se domluvit s restauratérem, aby pochopil, co mu nabízí. Ze začátku v těchto firmách kupujeme malý podíl, a pokud se rozhodneme uzavřít strategické partnerství, naše pozice se zvětší.
Už jste dospěli k nějakému výsledku?
Od loňska se angažujeme v jedné společnosti, která se jmenuje Culinary Agents. Je to něco jako LinkedIn (sociální síť pro udržování pracovních kontaktů, případně vhodná k hledání nového zaměstnavatele i zaměstnance – poz.n red.) pro gastronomii. Firma vznikla v USA, kde je velká poptávka po kvalitních zaměstnancích. Zkušeného sommeliéra, provozního nebo třeba někoho, kdo umí dělat francouzské zákusky, je velmi těžké najít. A Culinary Agents představuje platformu, která to řeší. Můžete si založit profil, sepsat životopis a provozovatelé restaurací vás pak sami najdou. Podařilo se nám s projektem proniknout do Itálie a Francie, tady tato služba zatím není, ale i Česko je na seznamu zemí, do kterých se chystáme.
Jak tato služba vydělává?
Firma, která hledá lidi, platí určitý poplatek. V tuto chvíli pro nás není ani tak důležité, jestli z toho vyplyne hodně peněz. Důležité je, že můžeme kuchařům i majitelům restaurací otevřít nové možnosti řešení jejich problému.
Zmínil jste, že do programu se přihlásily i české firmy?
Do finále se nakonec žádná nedostala. Nyní však startujeme nový program a české firmy se mohou opět přihlásit.
Než se pustíte do podobných záležitostí, není důležitější vybudovat klasický internetový obchod? Makro dnes v Česku spolupracuje s internetovým prodejcem Rohlik.cz, přesto to vypadá, že tradiční prodejci v on-linu zaspali. Souhlasíte?
Pro tradiční obchodníky není dobré, pokud vznikne nový prodejní kanál, který pak kanibalizuje na objemech obchodovaných v již existujících prodejnách. V minulosti, a to se bavíme o době před deseti, možná i patnácti lety, proto mnoho obchodníků říkalo, že internetový prodej škodí jejich byznysu, a proto touto cestou nepůjdou. Před pěti lety jsme však poznali, že nerozhodujeme my, ale zákazník. Začali jsme tedy prodávat přes internet. Především elektroniku z našich řetězců Media Markt a Saturn, které však v Česku nepůsobí. Měli jsme zpoždění, ale pak přišel raketový start a dnes tvoří tržby internetového obchodu za elektroniku dvě miliardy eur ročně. Jiná je však situace ve velkoobchodním prodeji, do kterého spadá Makro.
V čem se liší?
Část zákazníků, a to platí především pro oblast gastronomie, si chce produkty osahat. Jsou více emocionální, chtějí cítit, chutnat, objevovat a ti zůstanou v prodejnách. Pak však existuje druhá skupina, která své záležitosti řeší kompletně on-line, je pro ně důležitá i dodávka zboží. Před pár lety zavolali, poslali fax nebo e-mail, dnes pro ně máme řešení v podobě objednávkového systému a sedmdesát procent objednávek dnes v Česku už přichází on-line.
Předpokládám, že potřeba produkt nejdříve vidět se týká především nákupu potravin...
Restauratéři skutečně chtějí vidět čerstvou rybu a zeleninu, kterou si kupují. A důležitý je pro ně i sociální aspekt nákupu. Méně výrazné je to pak třeba u vybavení do kuchyně, jako jsou hrnce, pánve a podobně. A pak zde existuje sortiment, kterého se to vůbec netýká.
V Česku je v poslední době patrná rostoucí poptávka po kvalitnějších a dražších potravinách. Zaznamenáváte to i na jiných trzích?
Ve velkoobchodě, jako je Makro, to vnímáme prakticky ve všech zemích, pokud jde o gastronomii, pak to znamená Francii, Itálii, Turecko, Německo i Česko. Pokud však jde o koncové zákazníky, je lídrem tohoto trendu Německo.
Čím to je?
Dospívá mladá generace, takzvaní millennials neboli generace Y, která o potravinách přemýšlí jinak než ta předchozí. Jde jim o kvalitu, udržitelnost a velmi důležitou roli hraje také rozmanitost. Lidé chtějí objevovat svět, poptávají více druhů sýrů, vín, koření. A tomu je třeba uzpůsobit i sortiment.
Souvisí to i s velkou kupní silou Němců, kteří si tak dražší jídlo můžou dovolit?
Německo je jednou z nejbohatších zemí, zásobovaní potravinami je tam však jedno z nejomezenějších. Téměř polovinu trhu ovládají diskonty, které nabízejí tisíc až 1 200 položek zboží. Následují supermarkety s 4 000 až 9 000 položek. Pro srovnání: v našem řetězci Real máme 65 tisíc položek, z čehož 40 tisíc představují potraviny. Mladá generace a její vnímání potravin během deseti let celý trh změní.
Když už zmiňujete Real, ten u nás nepůsobí, mnoho Čechů ho však zná z přeshraničních nákupů a hojně ho využívají. Jsou Češi pro Real důležitou cílovou skupinou?
Real má tržby osm miliard eur a z tohoto pohledu nákupy Čechů určitě netvoří významný podíl. Přesto to jsou pro nás důležití zákazníci, které nechceme pomíjet. Před třemi lety jsme proto začali přeshraniční nákupy podporovat a více na ně cílit. Nejde přitom jen o Česko, děláme to i na severu na hranicích s Dánskem, máme třeba letáky v dánštině. Takže určitě máme z českých zákazníků radost.
A co třeba zákazníci z Polska?
Přesné informace nemám, řekl bych ale, že s Polskem významný přeshraniční prodej nemáme.
