Josef Košař se má co ohánět. Už řadu let v Lukově provozuje malou rodinnou farmu, kde pěstuje zeleninu a chová kozy. Zakládá si na tom, že jeho produkty jsou v bio kvalitě. Nepoužívá dokonce ani ochranné prostředky, které povoluje ekologické zemědělství. A o odbyt nemá nouzi.
„Daří se, v podstatě všechno, co vyprodukujeme, prodáme,“ popsal farmář.
Se zbožím jezdí na trh do Zlína, dodává zeleninu pro rozvoz do takzvaných bedýnek, lidé se k němu stavují domů. Právě osobní kontakt se zákazníkem považuje za klíčový faktor, díky němuž ho zemědělství uživí.
„Snažím se k lidem jezdit i domů, vždy brát telefony, být jim co nejblíž,“ podotkl Košař, který byl v roce 2011 zvolen nejlepším sedlákem Svazu ekologických zemědělců.
Menší farmáři hledají k zákazníkům řadu cest. Jednou z nich je i nabídka produktů k objednání přes internet. Už deset let provozuje e-shop zahradnictví Biozelenina Velehrad.
„Tehdy nás k zavedení takové služby v podstatě dotlačili zákazníci,“ říká majitel Petr Weidenthaler.
Podle něj to ale neznamená, že by zbohatl díky prodeji přes internet, kde nabízí nejvíce zeleninu, ale i ovoce.
„Kloubíme dohromady různé druhy prodeje. Nedá se říct, že čím dál víc lidí nakupuje přes internet. Zákazníci jsou vrtkaví, chvíli pravidelně nakupují a pak třeba zničehonic přestanou,“ sdělil svou zkušenost Weidenthaler.
Web je správná cesta
Podle Miroslava Novotného, který provozuje dovážkovou službu farmaobchod.cz, se za poslední tři roky situace v internetovém obchodě se zemědělskými produkty přece jen zlepšila.
„Stále je to jen malý doplňkový prodej k velkoobchodům, třeba v Německu je internetový obchod mnohem populárnější,“ míní Novotný.
Ten spolupracuje s řadou lokálních menších farmářů a tvrdí, že prodávat přes web je pro ně správná cesta. Farmáři ale nemohou počítat s tím, že označení bio bude fungovat na velký počet zákazníků.
„Bohužel většina lidí má jasně na prvním místě cenu, a ta je v obchodech vždy nižší. Vždy se snažím vysvětlovat, že nevím, zda je biopotravina lepší, ale že v ní rozhodně není nic, co tam nepatří,“ podotkla Ludmila Mužikovská z ekofarmy Agrofyto v Lidečku.
Zemědělci často musejí vymýšlet, který produkt upřednostnit a jakým nejlepším způsobem jej distribuovat.
„Potenciál vidíme například v hovězím mase,“ míní kupříkladu Lenka Vránová z biofarmy Juré v Želechovicích.
Zároveň však dodává, že větší farmy často musejí hledat i jiné cesty k výdělku, než je prodej potravin. „My vsázíme na agroturistiku, jinde zase nabízejí techniku pro polní práce.“
Šéfka zlínské okresní agrární komory Jana Brázdilová oceňuje každého menšího farmáře, který se dokáže uživit. Podle ní by prospělo vytvořit rozsáhlejší distribuční síť pro regionální produkty.
„Tam ale potřebujete zaplatit ještě nějakého prostředníka, což je velmi těžké. Situace v zemědělství je dnes špatná. Mléko i maso se prodává pod cenou, řada zemědělců je na pokraji krachu,“ dodala Brázdilová.
