Některé restaurace vyhradily nerezovým tankům speciální místnost, v jiných je můžete vidět i venku, v exteriéru.
Pivo v tanku je nepasterizované. To, kterým se plní lahve nebo sudy, se musí zahřát na 72 stupňů, aby se zničily kultury, které by mohly pivu uškodit; tak se prodlouží jeho životnost. Jediné, co tedy tankovému pivu chybí, je dlouhá trvanlivost, po naražení obsah tanku vydrží týden, nenaražený třikrát tak déle.
V některých lokálech trůní tanky ve speciálních místnostech, tankovnách. Ty fungují jako chladicí box, termostat zde hlídá stálou teplotu mezi pěti až osmi stupni Celsia. Ať je venku horko, nebo zima, celá dávka pětihektolitrových a někdy i desetihektolitrových tanků má stále tu správnou teplotu.
S tanky venku se tak často nepotkáte, ale mohou udržovat pivo v ideální teplotě i tam. „Máme venkovní chladicí box, který může fungovat i v zimě a umí si při větších mrazech i přitopit. Vidíte ho u vstupu do provozovny, je to takové naše lákadlo,“ chlubí se pražský restauratér Tomáš Přibyl.
Existují i tanky, které nezabírají celou místnost, stávají se součástí restaurace. „Interiérové tanky jsou novinkou posledních let. Jsou dvouplášťové a mezi nimi cirkuluje studená voda, která tank chladí,“ přibližuje Přibyl. Voda má svůj chladič, přes který cirkuluje, takže zařízení není náročné na její spotřebu.
Čistota především
Pivovod mají jen v belgických Bruggách (více o pivovodech čtěte zde), u nás napájejí tanky v hospodách cisternové vozy. Jsou to takové zvětšené tanky o obsahu padesáti až šedesáti hektolitrů. „V autě je pět nebo šest komor, každá komora má většinou tisíc litrů. Z jedné komory se napustí dva pětihektolitrové tanky,“ vypočítává Přibyl.
Kam na pivoTipy na restaurace a hospody, kde čepují Plzeňský Prazdroj  |
Předtím ale závozník s řidičem musí důkladně vyčistit hadice, kterou se tanky napouštějí. Zároveň napojí na spodek tanku v hospodě vydezinfikovaný výpustný ventil. Pak tank napojí na cisternu na autě a pod tlakem jej plní pomocí kompresoru na provozovně, přibližuje restauratér.
Pivo neteče do samotného tanku, ale do jednorázového vaku z polypropylenu, který se vkládá dovnitř. „Je to proto, aby nepřicházelo do styku se vzduchem. Vzduch, který se tam vhání pomocí kompresoru, tlačí na vak, ve kterém je pivo, a díky tlaku se nápoj dostává do pivního vedení, do vlastních trubek,“ vysvětluje Přibyl s tím, že díky tomu pivo neoxiduje a má ten správný říz.
Pak už stačí tank narazit - trubky pivního vedení se přišroubují k výpustnému ventilu na tanku a otočí se pákou. Tím se ventil otevře a pivo cestuje k výčepu pod tlakem 1,7 až 3 bary (podobný tlak je v pneumatice horského kola). Tlak je stále stejný až do vyčerpání piva z vaku. „Tlak je velmi důležitý, musí se hlídat. Mohl by mít vliv i na vyšší pěnivost piva,“ upozorňuje restauratér.
Když pět hektolitrů z tanku proteče hrdly hostů, což bývá podle Přibyla maximálně za dva dny, vyjme se prázdný igelitový vak, studenou vodou se propláchne nerez nádoba a instaluje se nový vak. Spotřebu zlatavého nápoje hlídají průtokoměry, každý výčep má svůj, aby bylo jasné, kolik se vyčepovalo. Sudové pivo průtokoměry nemá, sudy se váží.
Jednou do týdne personál provádí chemickou sanitaci pivního vedení. Na rozdíl od manipulace se sudy je práce v tankové hospodě pro zaměstnance snazší. „Pivní sklepy bývají dál od výčepu, u nás obsluha nemusí běhat narážet nové a nové sudy. V tom je ta hlavní výhoda,“ pochvaluje si Přibyl a připomíná, že jeden tank odpovídá deseti padesátilitrovým sudům.
